Jak se dostala k parazitologii, komentuje slovy: „Po bakalářském studiu jsem chtěla pokračovat dál a hledala jsem navazující obor, který by byl trochu zelený i bílý (slang na přírodovědných fakultách - bílý je laboratorní obor, zelený znamená terénní). Táhlo mě to spíš ke zvířatům než k botanice nebo jiným oborům.“

Paradoxně se skrze zvířata seznámila se svým partnerem. „To je celkem vtipná historka. Mám psa Ravena z útulku. Dlouho ho trápily průjmy a jen velice pomalu přibíral na váze. Ještě k tomu je celkem neurotik, takže se řada jeho potíží zhoršuje, když je ve stresu, a taky má o sebe veliký strach. Například očkování – to je pro něj konec světa. No, a tak jsem hledala veterináře, který by si s ním dokázal poradit a jednou pro vždy vyřešil jeho vleklé potíže. Dostala jsem se ke Standovi. Raven dnes váží o deset kilo víc než tehdy a je z něj zdravý, šťastný pes,“ vypráví Luisa Počtová.

Během doby, kdy pracuje na klinice, nemá nouzi o kuriózní zážitky: „Díky našemu zaměření na chirurgii a ortopedii se k nám dostávají pacienti ze širokého okolí. Ještě k tomu držíme pohotovost, takže vídáme neobvyklé případy opravdu často. Je asi jen otázkou, co ještě považujete za normální a co už za kuriozitu. Fretku – kardiaka? Pejska v ohrožení života, který potřebuje akutní zákrok ve tři ráno poté, co spořádal kilo syrového těsta na kynuté knedlíky? Rysa Aničku se zlomenou nohou? Sokola, jemuž tak úplně nevyšla první lekce létání, a tak potřebuje ortopedický zákrok?“

Luisa se svým manželem pracuje na jednom pracovišti, což někdy není zrovna nejvhodnější. Nestěžuje si však a situaci komentuje slovy: „Je to náročné. Hodně pracuji z domu, protože jsem na mateřské dovolené. Často se proto stává, že večer máme pracovní poradu a jen, co ji skončíme, odvolají partnera k případu. Během pracovních dní drží pohotovost pouze on, takže se to stává poměrně často. Sama sobě jsem si dala za úkol zuby nehty udržovat domácí pohodu, protože hranice mezi pracovním stresem a rodinným teplem je u nás extrémně tenká. Každý den je o koordinaci běžných záležitostí – kdo bude večer koupat, kdo nakoupí, kdo půjde s malou na procházku… Z legrace říkáme, že spolu máme tři děti: Saru, Ravena a kliniku. Na druhou stranu si neumím představit, že by to bylo jinak. Díky tomu, že máme oba stejné nadšení pro práci, dokážeme vzájemně tolerovat své nasazení. Nevyčítám Standovi jeho ortopedické semináře, webináře, konference nebo večerní přípravy na složitější operace. On zase nic nenamítá, když se zabořím do určovacího klíče, nebo trávím hodiny u počítače. Asi nejnáročnější bylo období, kdy jsme zaváděli na klinice normu ISO. Dceři byl tehdy rok. Protože jsem se s ISO 9001:2016 setkala na ročním postgraduálním kurzu, vytvoření celého systému padlo na mě. Bylo to těžké, protože ISO ve veterině bylo tehdy něco úplně nového. Byl to velký test naší partnerské spolupráce a tolerance.“

Současná epidemiologická situace ohrožuje všechny zdravotníky, vč. zvěrolékařů. Na jedné straně je potřeba se chránit, na druhé straně je prvořadou povinností pomoci druhým. K tomu, jak spolu s manželem zvládá svou práci v tomto nelehkém období, říká: „Neskutečně si vážím toho, že máme zaměstnance, kteří jsou ochotni tu být pro naše pacienty i v této těžké době a mám o ně strach. Ani jako klinika si nemůžeme dovolit riskovat. Potřebují nás pacienti v ohrožení života, ale musíme tu být i pro ty ostatní. Shodli jsme se, že úplné odložení neakutních vyšetření by mělo velké následky. Mluvím teď o riziku zoonóz, onkologických nebo nekompenzovaných kardiologických pacientech, o orgánových selháních, která se na začátku projevují například jen zhoršenou chutí k jídlu, nebo různých úrazech. To pro nás znamená celou řadu opatření. Na jaře jsme zakoupili dostatečné množství respirátorů FFP2 a část jsme jich nabídli i kolegům z jiných pracovišť. Zajistili jsme také dezinfekci, protože v první vlně jí byl extrémní nedostatek. Postupně jsme znovuzavedli a zlepšili opatření, která fungovala už během první vlny epidemie COVID-19. Apelujeme na všechny, aby se objednávali. Klienti, kteří by s námi rádi mluvili, ale mají obavy navštívit naše pracoviště, nás teď také mohou v ordinačních hodinách kontaktovat i prostřednictvím videohovoru v aplikaci WhatsApp. Veterinářům nebo sestrám to umožní udělat alespoň předběžnou triáž.“

Počtovi se však v této nelehké době nevzdávají a plánují i do budoucna. „Jak odlišný bude svět po koronavirové pandemii, je těžké odhadovat, a tak se v osobním životě radši těším na obyčejné věci. Až se situace zlepší, určitě plánuji, že zase strávím nějaký čas se svou sestrou a babičkou. Skvělé taky bude, že v příštím roce budu moct začít pracovat více během dne místo v noci, protože Sara půjde do školky. Co se týče plánů na klinice, chystáme se opět rozšířit sortiment ortopedických zákroků. Doufám, že toto období všichni přežijeme ve zdraví a náš pracovní tým tato krize stmelí. Také se těším, až konečně vyrazíme s našimi kolegy na slíbené a vytoužené steaky,“ uzavírá Luisa Počtová a my jí a jejímu manželovi přejeme, aby je práce nadále bavila tak, jako doposud a dařilo se jim i v osobním životě.