Předchozí
1 z 6
Další

Po vystudování Přírodovědecké fakulty UK (obor geografie - biologie) Vlastimil Pilous působil 27 let jako geomorfolog Správy Krkonošského národního parku. Vztah ke geomorfologii byl Vlastimilu Pilousovi blízký díky jeho rodičům. „Bezprostřední příčinu ve mne přiživil můj otec, jenž byl nejvýznamnější český bryolog (botanik - specialista na mechy, ale jako kantor ,staré‘ školy měl rozsáhlý rozhled napříč přírodními vědami), který mně již od čtvrté třídy bral na své cesty hlavně na Slovensko, kde jsem díky tomu poznával rozmanité složky přírody. Můj zájem o přírodu - zvláště neživou - otec brzy rozpoznal, a proto jsem na rozdíl od svých kamarádů, kteří dostávali k Vánocům sportovní potřeby, našel pod stromečkem - k mé radosti - geomorfologické knihy. Díky kontaktům mého otce jsem měl také možnost se již od dětství seznámit s některými významnými vědeckými pracovníky. I ta botanika však ve mně uvázla, a proto jsem na Karlově univerzitě studoval obor geografie (jehož součástí je i geomorfologie) a biologie, z níž mě zaujala zvláště fytogeografie, věda o rozšíření rostlin. Obojí však na odborné úrovni dělat nejde, a tak nakonec zvítězila geomorfologie a botanika mi zůstala jen jako koníček v podobě alpinkaření.“ A dodává: „Pobyt v přírodě a sklony k její ochraně byly téměř limitujícím prvkem pro můj život, což byl rovněž jeden z důvodů, proč jsem nastoupil po absolvování univerzity v roce 1968 na Správu KRNAP, která skrývala také tu praktickou výhodu, že byla v nedalekém Vrchlabí. V následné době normalizace si tam komunisté hlavně rozdělovali své ‚pidifunkce‘ a jakákoli výzkumná činnost je v podstatě nezajímala. To se pro mě ukázalo jako velká výhoda, umožňující vytvoření jakési svobodné ‚bubliny‘ v podobě volného výběru výzkumných témat spojeného s maximálním pobytem v přírodě.“

Doma v pracovně při přípravě na novou cestu.Zdroj: archiv Vlastimila Pilouse

Na Správě KRNAP měl širší sféru působnosti, od výzkumu, přes ochranářské posudky, kustoda mapových a geologických sbírek až po redakční práci. „Výzkumná činnost na Správě KRNAP se do té doby omezovala jen na obor botanika, zoologie a lesnictví, takže v geomorfologii byly možnosti doslova neomezené. Výhoda byla i v tom, že zde bylo, na rozdíl od vědeckých institucí vyžadujících určitou specializaci, v podstatě nutností být v kontaktu s oborem v celé jeho šíři. Dlouhá léta jsem vykonával rovněž funkci redaktora vědeckého sborníku Opera Corcontica, který Správa vydávala vedle populárního časopisu Krkonoše. To mně umožnilo vedle členství ve vědecké radě Správy dlouholetý kontakt s řadou předních vědců z nejrůznějších oborů, od kterých se člověk mohl v mnohém poučit, popřípadě s nimi některé problémy konzultovat a udržovat kontakt s vědeckým světem,“ říká Vlastimil Pilous.

Při pracovní návštěvě v redakci časopisu Krkonoše - Jizerské hory, kam jsem za padesát let napsal přes 400 příspěvků z geomorfologie, geografie, montanistiky, hydrologie a botaniky.Zdroj: archiv Vlastimila Pilouse

Díky svému oboru měl možnost procestovat takřka celý svět. Sám k tomu dodává: „Celý svět jsem neprocestoval a ani jsem o to nestál. Nejsem lovec rekordů - často jsem se sešel na cestách s lidmi, kteří se rovnou pochlubili: už jsem procestoval sto zemí, přičemž když navštívili Paříž, už měli ‚odškrtnutou‘ celou Francii. Stejně tak je mi cizí módní fanfarónství založené na tom, že čím je ta navštívená země od nás dál, tím je její návštěva cennější. Moje cestování je však jednoznačně tematické, zaměřené na tvary, jevy a fenomény, jež chci nejen vidět, ale i důkladně poznat. Proto jsou země, které jsem navštívil mnohokrát (byť třeba i jen některá jejich pohoří) a jiné nikdy a také je nikdy nenavštívím; lovení rekordů není mým krédem. Na vzdálenosti přitom vůbec nezáleží, vždyť i naše Česko nebo sousední Slovensko mají světové unikáty, které jinde nenajdete. Kolik lidí u nás ví, že naše pískovcová skalní města a jejich skalní hrady a provázanost s dalšími historickými objekty, jež jsou u nás již díky školním výletům brána jako něco samozřejmého, jsou světovým unikátem? Stejným unikátem jsou třeba vrchy bradlového pásma s jejich hrady nebo travertinové skalní město Dreveník na blízkém Slovensku. V posledních letech se například ukazuje, že unikátem – přinejmenším v rámci Evropy - může být i charakter zalednění Krkonoš v ledových dobách, který se může lišit se od všech ostatních pohoří.“
Na cestách Vlastimil Pilous zažil i mnoho zajímavých příhod. Na jednu z nich vzpomíná: „O nejrůznější příhody přitom není nouze. V tureckém Kurdistánu jsem byl mnohokrát tamními vojáky zatčen jako ‚terorista‘, protože podle názoru místních tam po horách chodí jen pastevci, teroristé a vojáci, kteří je chytají - anebo blázni. Tak jim vždy namluvím, že jsem právě ten blázen, protože vysvětlení, že jsem geomorfolog, je pro ně jako z jiné planety; a tak mě zase pustí. V pohraničním pásmu v Ázerbájdžánu jsem zase musel ‚orgánu‘ s jeho komplet zlatým chrupem složitě vysvětlovat, že opravdu nehodlám utíkat přes hranici do Íránu za lepším a svobodnějším bydlem.“

Nad kaňonem Tary v Černé Hoře.Zdroj: archiv Vlastimila Pilouse

Za sebou má řadu projektů a úspěchů. K tomu, který považuje za svůj ojedinělý, říká: „Nedělám si iluze, že právě geomorfologie je obor, jenž hýbe světem. A také nemohu říci, že bych měl jeden speciální majstrštyk, ale přínosu několika výzkumů si cením přibližně stejně. Během terénních prací jsem našel a následně popsal řadu nových tvarů, které přinesly významnější poznatky v daném oboru, anebo pojednávaly o již dříve známých skutečnostech, ale daly na ně nový, odlišný pohled. V poměrně rozsáhlé práci o geomorfologických tvarech kontinentálních vápenců (travertinů) vydané v Akademii věd ČR jsem se pokusil vůbec poprvé vypracovat jejich souhrnný přehled a genezi. Dosti převratná byla rovněž práce přinášející nový pohled na zalednění Jizerských hor, na které panovaly do té doby velmi rozporné názory a někdy i značně nerealistické. Početné - a zcela nové - poznatky přinesla také velká práce o krkonošských klauzách, spojených s významným obdobím masivní těžby zdejších lesů a plavení dřeva pro kutnohorské a vrchlabské doly a hutě v 16. století, která natrvalo změnila podobu Krkonoš.

Cestování není ale jen o přírodě, také k historii jsem měl vždy blízko (incká pevnost Sacsayhuamán u Cusca v Peru).Zdroj: archiv Vlastimila Pilouse

Velký seriál o krkonošských vodopádech v časopise Krkonoše - Jizerské hory ukázal, že vodopády nejsou jen pouhou turistickou atrakcí, ale jsou zajímavé také z odborného hlediska, podle kterého byly potom všechny zaneseny do oficiálních topografických map. Odlišný je i další seriál o geomorfologii hradů našeho regionu v tomtéž časopise, jenž přinesl jiné pohledy než dosavadní práce vesměs historického a kastellologického zaměření. V americkém specializovaném časopise jsem popsal řadu skalních mostů a bran od Španělska až po Arménii a v jiném, tentokrát pěstitelském anglickém časopise některé rostliny, které jsem poprvé uvedl do kultury. Co se týče popularizační sféry, vydali jsme společně s dlouholetým kamarádem a spolucestovatelem, známým podnikatelem a výborným fotografem Jiřím Grundem knihu Východočeské hory, která má mezi milovníky přírody kladný ohlas.

Novodobá města nevyhledávám, ale jako přestupním stanicím se jim nelze vyhnout - s manželkou mého kamaráda Paula ve Vancouveru v Kanadě.Zdroj: archiv Vlastimila Pilouse

Zásadní význam má i projekt detailního celoplošného mapování geomorfologických tvarů na území KRNAP, který jsem navrhl a vypracoval k němu metodiku a první modelové čtverce. Tento projekt, rozvržený na několik let, umožní poprvé úplný přehled o všech zdejších geomorfologických tvarech; již nyní se ukazuje jeho užitečnost jak pro zpracování početných nových námětů, tak pro cíle vlastní ochrany přírody.“
A jaké plány má Vlastimil Pilous do budoucna? „Plánů do budoucna mám ještě hodně, otázka je, kde na ně vzít čas, když navíc nám komplikuje život koronavirus, s ním spojená nemožnost cestování a také limit fyzických možností. Rád bych ještě dokončil některé výzkumy a publikace týkající se hlavně krkonošských a podkrkonošských témat, některé další i s mezinárodním přesahem,“ dodává Vlastimil Pilous a my mu chceme touto cestou popřát hodně zdaru v jeho další práci.

Z pracovního jednání v redakci časopisu Krkonoše-Jizerské hory.Zdroj: archiv Vlastimila Pilouse