Kliknutím zvětšíteByl to hodně smutný pohled. Na jedné straně sice bouřlivá radost v podání amerických fotbalistů, kteří dokráčeli k vysněnému postupu do vyřazovacích bojů, na té druhé však obrovské zklamání. Naprosto pochopitelné.
Papírový outsider skupiny B živil naději na pokračování v turnaji až do posledního hracího dne, veškeré naděje vzal Íráncům až zámořský výběr, který v duelu o vše přemohl Peršany 1:0. Nezbývalo mnoho a fotbalová fantazie mohla být na světě.
Byl by to naprostý hit letošního šampionátu. Už jenom kvůli tomu, jak velkou politickou pozornost si íránský fotbal v průběhu turnaje získal. A co všechno si museli jeho reprezentanti vytrpět. Málo toho opravdu nebylo.
Při protestech umírají i děti
Když se alespoň chvíli nemluvilo o domácím Kataru a jeho dlouhém seznamu všemožných malérů, záře mediálních reflektorů mířila směrem do Íránské islámské republiky, jak zní také plný název tohoto státu v Přední Asii.
A o fotbal tady rozhodně nešlo. Novinové titulky zdaleka neplnil seznam potenciálních íránských střelců či úctyhodná cesta Peršanů na závěrečný turnaj v Kataru. Tamější fotbalovou horečku zcela zastínila kritická politická situace, která v Íránu už nějaký ten pátek eskaluje.
Není žádným tajemstvím, že tato země pravidelně dodává vojenskou techniku na podporu Ruska při jeho válečné agresi na Ukrajině. Kromě nepochopitelných přátelských vztahů s Kremlem je však Írán protřelý i řadou problémů na svém vlastním území.
Řeč je zejména o neutichajících protestech, které vedou místní obyvatelé proti současnému režimu, jenž diktuje vládu v zemi už dlouhých třiačtyřicet let. A dodnes už při těchto akcích zemřelo okolo 450 protestujících, mezi nimiž bylo i několik desítek nezletilých.
Protesty demonstrujících v Íránu probíhají i během světového šampionátu. Foto: demonstrace v Teheránu.
Násilné nepokoje nabraly na obrátkách letos v září po smrti dvaadvacetileté kurdské dívky, která byla zatčena mravnostní policií za špatně nasazený hidžáb, muslimský šátek pro místní ženy.
A ve vazební věznici po pár dnech také zemřela.
Buď zpěv, nebo bude zle
Kvůli protirežimním názorům je v domácím vězení například íránská horolezkyně Elnaz Rekaviová, která na letošním turnaji v Soulu soutěžila bez nasazeného hidžábu. Velké potíže pak řešil před startem šampionátu útočník Sardar Azmoun, spoluhráč Adama Hložka a Patrika Schicka z Leverkusenu.
A tragická situace v Íránu se nakonec promítla rovněž na světovém šampionátu v Kataru, když se tamější fotbalisté rozhodli podpořit demonstranty hned v úvodním duelu proti Anglii. Při znění státní hymny mlčeli a tím také pořádně namíchli přísný domácí režim.
Ten na sebe pochopitelně nenechal příliš dlouho čekat a okamžitě zaslal do dějiště šampionátu jasnou odpověď: buď zpěv, nebo obrovský malér. A fotbalisté takřka neměli na vybranou. Byť k hrdému zpěvu a radosti to mělo dost daleko.
Nicméně ani slavné vítězství nad Walesem neuklidnilo divoké vody oceánu. „Tím, že prohráli s USA a nepostoupili, nedali svému režimu možnost se dál propagovat, a tím se dostali do hodně těžké situace,“ prozradil v rozhovoru pro The New York Post někdejší důstojník tajných operací CIA Mike Baker.
Možná dojde i na fyzické varování
„Pokuty, nebo dokonce zatčení. I to pravděpodobně čeká na fotbalisty po návratu domů. Pokud se tedy do vlasti vydají. A vzhledem k tomu, že nechtějí své rodiny vystavit nebezpečí, nejspíše přicestují,“ dodává Baker.
Odborníci na íránský režim sice udávají, že si tamější vedení nedovolí zatknout celý reprezentační výběr, to však nemění nic na tom, že jednotliví hráči jsou v současné chvíli vystaveni obrovskému nebezpečí.
„I kdyby postoupili, tak se trestům nevyhnou. Myslím si, že dostanou řádné, možná i fyzické varování, aby se to už nikdy neopakovalo,“ přidává svůj pohled expert na íránské poměry Kenneth Timmerman.
„Asi jen málokdo z nás si umí představit, pod jakým tlakem ti hráči byli a jsou,“ dodal bývalý důstojník CIA Baker.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
