„To bylo snad nejhorší mistrovství,“ vzpomínal později Jaromír Jágr při debatě s Vasilem Simkovičem, který Jágra a český tým v těch letech začal doprovázet v masce Fantomase na všechny velké akce.

Seriál DeníkuSeriál DeníkuZdroj: DeníkV Jönkopingu to ale s výjimkou čtvrtfinálové prohry s Ruskem 1:3 zase tak špatné nebylo. Tým procházel do zmíněného utkání turnajem v pohodě, i když třeba s Japonci se docela trápil. Každopádně všech šest zápasů vyhrál, v osmifinále zničili i Kanadu 5:1.

Sám Jágr dorazil na šampionát s touhou vylepšit si po nepovedené sezoně ve Washingtonu náladu.

Jenže další volní hráči toho měli po NHL a olympiádě dost, někteří byli zranění. Třeba Martin Straka, ale na pozici centra nemohl tehdejší kouč Josef Augusta využít ani další velké hvězdy jako Roberty Reichela či Langa, Jiřího Dopitu, nedorazili ani Jan Hlaváč či Patrik Eliáš.

Augusta tak vedle tehdy největší hvězdy světového hokeje zařadil pracanta Jana Hrdinu, jehož znal Jágr z předešlého angažmá v Pittsburghu, a mladého šikulu Jaroslava Hlinku. Jenže tomu se trochu rozklepala kolena, a tak formace nebodovala, jak se po ní žádalo.

„Naším úmyslem bylo doplnit mužstvo o hráče, kteří vypadli v prvním kole play-off NHL. Ti by doplnili útok s Jaromírem Jágrem. To se nám nepovedlo z důvodu zranění nebo ztráty formy hráčů,“ reagoval Augusta na námitky novinářů i veřejnosti o složení prvního útoku.

A zastal se ho i sám Jágr, který s kritikou kouče nesouhlasil. „Po boji je každý generál. Ale co může trenér udělat, když na to hráči nemají? To tam může stát Napoleon a nic nezmůže,“ povídal chvíli po vyřazení.

Pavel Patera byl kapitánem mistrů světa v roce 1999.
Logická volba, co se vyplatila. Patera se v Norsku radoval jako první

Nicméně s céčkem na prsou se Jágr komfortně necítil, později si ho už na reprezentační dres přišít nikdy nenechal. Sportovní formu však špatnou neměl, byť už se nepovažoval za tak dobrého hráče, jakým býval. Za vším bylo nepovedené angažmá ve Washingtonu, kde udělal o čtyřicet bodů méně než předtím v Pittsburghu a hlavně ho trápil kouč Adam Oates.

Přesto si ve Švédsku v sedmi duelech připsal osm bodů za čtyři góly a čtyři asistence, lepší nikdo v týmu nebyl. Nejpovedenějším utkáním pro něj bylo to zmíněné proti Japonsku, dal dvě branky (5:3). K tomu ještě přidal trefy proti USA (5:4) a Lotyšsku (3:1). Ve čtvrtfinále do té doby bezchybní Češi prohráli 1:3 s Ruskem a skončili tak na pátém místě.

Hvězdami zápasu byli brankář Sokolov a útočníci Kovalenko či Sušinskij. Se všemi se Jágr za pár let kamarádil při angažmá v Omsku. A třeba Sušinského považoval za jednoho z nejlepších hráčů planety.

Robert Reichel s pohárem pro mistry světa v roce 1996.
Reichel vzpomíná na švýcarský turnaj: Převlékali jsme se v bazénu

„Možná jsem si myslel, že jsme lepší tým než doopravdy. Neprověřily nás ale silné týmy Švédska nebo Finska. Je to hrozné zklamání, přijel jsem vyhrát,“ řekl tehdy Jágr.

Na svou adresu dodal, že mohl hrát daleko lépe. „Vytknul bych si spoustu věcí, ale na druhé straně je to kolektivní sport,“ dodal.

Ještě dodejme, že šampionát skončil senzací. Rozjeté Rusy zastavila ve finále skvělá parta slovenských borců v čele s Šatanem, Bondrou či Pálffym. Vyhráli 4:3 a zajistili Slovensku nejcennější sportovní triumf od rozdělení československé federace.