Imrich Dioszegi.Na nenápadném místě na trati za Stéblovou se po nejkrvavějším železničním neštěstí v našich dějinách vlní bezstarostně tráva za uhánějícími vlaky už 55 let. Od té doby je doprava bezpečnější, svět zase komplikovanější. Mezi oběma východočeskými krajskými městy se budou za pár dnů vlaky hnát po nové dvoukolejce až stošedesátkou a cesta se zkrátí až o 8 minut. Když se tam tenkrát srazily vlaky plné cestujících, oficiálně se veřejnost mnoho nedozvěděla. Dnes by taková událost plnila noviny několik měsíců: lidé by se na sociálních sítích i v televizi v příbězích  hrdinů i obětí dozvídali stále nové podrobnosti. Tehdy byla média tišší. Zato tehdejší spravedlnost byla oproti té současné možná rychlejší a přímočařejší: v listopadu 1960 začalo vyšetřování a v únoru hradecký soud rozdal tresty viníkům: nejvyšší 5,5 roku vězení. Nehodu u Studénky, při které rozjetý expres najel v roce 2008 do nedbale budované konstrukce mostu, a zemřelo osm lidí, dosud soudní řešení nemá. Dnešní soud „Studénky" trvá déle než nejvyšší trest pro viníka od Stéblové.