Tento pátek nebyl tak dramatický, ale i v něm můžeme my Češi pociťovat smutek, že Velká Británie odmítla i s námi být v Evropské unii, že i od nás odchází, že i nás do jisté míry svým odchodem zrazuje.

Boris Johnson
Britská vláda slaví brexit, EU doufá v dobré vztahy

V září 1938 za nás, za Československo, za „zemi, o níž nic nevíme,“ odmítl vést premiér Chamberlain Brity do války s nacistickou třetí říší. Za podobného jásotu britských příznivců brexitu se premiér Boris Johnson odmítá vystoupením z EU dál podílet na pomoci Unie naší chudší, komunismem postižené části Evropy. Brexit také v neposlední řadě zabouchl dveře dalšímu přistěhovalectví nás Čechů, Poláků, Slováků a dalších do Spojeného království. Ano, jsme to my, naše část Evropské unie, kdo na brexitu nejvíce tratí, proti komu je odchod Británie z Unie nejvíce namířen.

Zrazení spojenci

Ne, není to mnichovská dohoda, ale přesto je brexit další ukázkou britského sobectví, sobectví i na náš úkor. Bolí to o to víc, že to byli čeští politici, kteří Brity v minulých letech v Evropské unii mnohokrát podpořili.

Možná si ještě vzpomenete, jak český premiér Petr Nečas letěl na jeden z unijních summitů symbolicky společně s předsedou britské vlády Davidem Cameronem. Tím Cameronem, který, aby se udržel v premiérském křesle a v čele své konzervativní strany, vyhlásil zcela nesmyslně referendum o vystoupení Británie z Evropské unie. Aby pak toto hlasování také kvůli vlastní neschopnosti prohrál.

Britský tisk píše na prvních stránkách o vystoupení Británie z EU, snímek byl pořízen 1. února 2020 v centru Londýna
Britové zůstávají po brexitu rozdělení. Tisk slaví, smutní a ptá se, co bude dál

Byla to česká ODS, kdo v Evropském parlamentu vytvořil s britskými konzervativci euroskeptickou, údajně nešvary Unie tepající frakci. S argumenty, které někdy hraničily s demagogií a jejichž část použili britští příznivci vystoupení z Unie ve svůj prospěch.

Ale tak jako v září 1938 nebyla Velká Británie jen Neville Chamberlain a ti, co jásali nad uzavřením mnichovské dohody, ani dnes netvoří Velkou Británii jen brexitem nadšení příznivci Borise Johnsona a Nigela Farage.

Sbohem a na shledanou

I dnes jsou v Británii, opouštějící Evropskou unii, a tím i nás, mnozí, kteří nad tím pociťují smutek a možná i hanbu. Jako třeba velký přítel střední Evropy i Evropské unie historik Timothy Garton Ash. A možná, že někde mezi politiky je i nový Winston Churchill.

Příznivkyně brexitu v Londýně oslavují 31. ledna 2020 odchod Británie z EU
Lídři EU litují brexitu. Zároveň ho ale považují za nový začátek

Churchill, který se ve dnech, kdy velká část Britů jásala nad Mnichovem, postavil na stranu zrazené Prahy. „Mlčenlivé, zarmoucené, opuštěné a zlomené Československo bylo vrženo do temnoty, “ řekl tehdy. Byl to Churchill, kdo potom vedl Británii do války, byl to Londýn, kde se nakonec usídlila naše exilová vláda v čele s Brity tak zrazeným Edvardem Benešem.

Žijeme naštěstí v méně dramatické době. Brexit, na rozdíl od Mnichova, pro nás není osudová tragédie, ale jen ztráta. Britové navíc zůstávají v NATO, kde jako by nám z východu Evropy chtěli svojí vojenskou pomocí vynahradit to, o co nás připravují finančně svým odchodem z EU. Věřme proto, podobně jako v září 1938, že třeba Britové časem změní názor. Že se k nám do Evropské unie vrátí. Že i toto opuštění nás je jen dočasné. Jak se říká: Sbohem a na shledanou.