Pokud se něco staví, zvednou se proti tomu ti, kteří si říkají ekologové, s tím, že to bude katastrofa pro vlhu pestrou. (I když ji v kraji nikdo tři sta let nespatři.) Hned za nimi místní, kteří obvykle argumentují tím, že přijdou o vodu ve studních. Nejčastěji samozřejmě ti, kteří žádnou studnu nemají. Ale co když stavba životnímu prostředí prospívá, stojí nad zemí a ještě z ní budou mít místní slušný příjem?

Česká odnož rakouské firmy hodlá postavit na Frýdlantsku nedaleko polských hranic devět obřích větrných elektráren. Hodlala. Teď jich spíše bude sedm, neboť dvě obyvatelé obce Horní Řásnice v referendu odmítli. Co jim vadí? Ta monstra budou vskutku monstrózní. Věže mají být vysoké sto osmdesát metrů, průměr větrníku sto padesát metrů. Na to by se ani Don Quijote neodvážil. Když si to představíme, budou se tyčit nad nebohatým, leč nesmírně malebným výběžkem libereckého kraje jako výsadek Marťanů z Války světů. Dále lidé argumentují hlukem, nepříjemným střídáním světla a stínu a právě tou krajinou.

Jenže mají mít místní právo zasahovat do něčeho, co je prvořadým zájmem země? Loňská energetická krize prudce zostřená válkou na Ukrajině ukázala, že energii z větru a slunce potřebujeme ne snad k přežití, ale slušnému přežití. Dostavba Dukovan, to se ještě potáhne. Bez ruského plynu se nejspíš brzy obejdeme. Ale ten, který se dováží zkapalněný ne pobřežní terminály, je dražší.

Mluví se o tom, že by vláda měla zestátnit ČEZ, aby mohla regulovat ceny energií. Neměla by ale také vzít do svých rukou výstavbu větrníků? Nebo je to jen doplňkový zdroj, který nestojí za to, abychom si zhyzdili krajinu? Co když se za pár měsíců ukáže, že větráky nepotřebujeme? Bořit se budou stěží.

Když projíždí esteticky cítící člověk podhůřím Alp nebo luznými toskánskými kopci a vidí les věží z vrtulemi, dělá se mu zle: „Tohle musel postavit barbar!“ Jenže pouze zvlášť zavilý estét bude trvat na tom, že krásno je důležitější než záchrana planety. A bude mít ještě jeden dobrý argument: „To, že loni v Německu nefoukalo, přeci hodně přispělo k současné mizérii. Sice se zbavíme závislosti na Rusku, ale jsem závislí na bohu větru, jako dávní mořeplavci.“

Zpět ale na Frýdlantsko, kde se tato bitva odehrává v malém. I když jde o hodně, je určitě správné, aby lidé, kteří zde žijí, měli možnost rozhodnout. Jistě, jsou drsně lobbováni ze všech stran a i od konkurence. (Větrné elektrárny jsou dobrý byznys.) Jenže kdybychom proto měli usedlíkům brát právo o svém okolí rozhodovat, neměli bychom zrušit i parlamentní a prezidentské volby?