Rozhodnutí nakonec padlo až ve čtyři odpoledne. Jedu do Úpice! Vzápětí posílám kouči esemesku s omluvenkou, že nepřijdu. Snad si to od něj dneska neslíznu. Práce „tentokrát“ dostala přednost.

„Pche! Nějaké vyhlášení,“ řekne si možná někdo z vás. Jenže to asi ještě nenavštívil to úpické v Divadle Aloise Jiráska. Příjemné prostředí, ale hlavně jeho provedení a organizace vás pohltí. Výřečný moderátor, propracované video-medailonky všech oceněných, kulturní vystoupení…

A především – na pódiu významný host.

Stalo se totiž tradicí, že Úpičtí si na svou slavnost zvou sportovní osobnost, která atletům, fotbalistům, cyklistům, skialpinistům, kanoistům, lyžařům… předává ocenění.

Letos v Podkrkonoší do svých sítí zlákali komentátora redakce sportu České televize Jaromíra Bosáka. Uznejte sami, že by to přeci byla škoda propásnout takovou šanci na osobní setkání s mužem, který se proslavil především neotřelými bonmoty a hláškami při komentování fotbalu.

„Tak to bylo o prsa korejský ženy.“ Malá ukázka. „Ne, ne. Nic si dopředu nepřipravuji. To by byl podvod,“ povídá do sálu při besedě s diváky. Přidává další zajímavé postřehy z druhé strany obrazovky a potlesk střídá potlesk. Sympaťák z televize „na živo“ nezklamal.

Ani při rozhovoru, který jsme spolu dělali, kdy mi paní od šatny na jeviště přinesla bundu, jestli prý není moje, že zůstala poslední v šatně. Z Úpice odjíždím o půl deváté, ale pracovní den tím pro mě ještě nekončí. Radši ty myšlenky hned sepíšu. Spát jdu někdy po půlnoci.