První starostí zvoleného či jmenovaného politika je zaměstnat své známé, spolustraníky, nebo dokonce partnery. Teď se o tom mluví v souvislosti s kauzou náměstkyně pražského primátora Jany Komrskové (Piráti). Ta na základě výběrového řízení od dubna zaměstnává jako poradce svého partnera Petra Beneše.
Skandální, nepřijatelné, trapné, zní z řad opozice, ale také z pirátského fóra, na němž dvě třetiny účastníků chování Komrskové odsoudily. Šéf Ivan Bartoš její postup nepovažuje za vhodný. Andrea Hoffmannová podotkla, že u nich by se to stát nemohlo, protože ostravští Piráti by nikdy své blízké nezaměstnali, i kdyby vyhráli sto výběrových řízení. Proto, že by se do nich nikdy nepřihlásili. Zazněly ovšem i názory, že kdyby se Beneš nemohl konkurzu zúčastnit, šlo by o diskriminaci na základě osobních vztahů.
Popravdě nevidím příliš velký rozdíl mezi uplacírováním partnera či neúspěšného volebního kandidáta se správnou stranickou legitimací. Snad jen, že v prvním případě prosperuje domácí pokladnička, ve druhém partajní.
Pro Piráty je to ovšem velký trabl. Nejdříve křičeli: Pusťte nás na ně, aby jim teď Andrej Babiš posměšně předhazoval počet politických náměstků a poradců, kteří dostali jako bolestné státní fleky. Korupcí a kšeftařením neposkvrnění ajťáci s černou vlajkou se zkrátka stali součástí systému. A ten, ať už jde o ODS, KDU-ČSL, nebo TOP 09, funguje přesně takto, protože jinak by se zhroutil. Kdo by šel do nudné partajní politiky, kdyby se mu nerýsovala šance na lukrativní místo ve státní správě nebo na radnici? Piráti jen potvrzují pravidlo, byť Beneš po masivní kritice v srpnu na magistrátu skončí.
