Podle analýzy Horské služby se při výstupu skialpinisty v lyžařských botách zatížení výrazně zvětšilo a na okraji sněhového polštáře se prolomila nosná vrstva. Tím došlo k uvolnění laviny. Druhý skialpinista zůstal naživu patrně jen proto, že svého parťáka chtěl při sjezdu fotit a natáčet a zůstal v dolní části žlabu.
První sjezd se jim přitom nadmíru vydařil. Chtěli si ho proto zopakovat. To se stalo osudným. Ačkoliv jde o území, kde je vstup zakázaný léta letoucí, pro skialpinisty je to adrenalin. Nejen tam, ale i na jiných místech si užívají sjezdu z krkonošských vrcholků, kde se lidé nemají vůbec pohybovat. Jak sami přiznávají, je to běžná praxe. Sami na sebe berou velkou míru rizika.
Dvojice skialpinistů si podle všeho sjela ještě před tím na lyžích dokonce ze Sněžky. Byl to adrenalin, který se hrubě nevyplatil. Pokud se skialpinisté sami vydávají střemhlav do lavinového území, a je jedno, jestli tam lavina spadla před rokem nebo 25 lety, musí počítat, že jde o nevypočitatelné riziko. Stokrát se nic nestane, ale po stoprvé přijde tragédie. Ta pondělní ukončila mladý život. Hory jsou prostě nevyzpytatelné. To platí stále.
