Věta o tom, že je lepší umřít mladší v dobré náladě než starší, ale zkrušený, vystihuje Čechům vlastní obranu pití vína, piva a kořalek. Ostatně, starší si vzpomínají, že nenáviděný vrchní ideolog totalitního režimu Vasil Bilak řekl, že pivo je náš chleba. Ani tato vrcholná antireklama nás od pití neodradila. Říkalo se i to, že vláda, která národní nápoj zdraží, padne a také se tak naštěstí stalo (dnes nezdražují vlády nýbrž pivovary a hospodští). Teď se do útoku na zdejší zakořeněný alkoholismus vrhli Piráti. Chtějí výrazně omezit reklamu a na etiketách uvádět silné varovné nápisy, jako je tomu u cigaret. Bylo by to správné?

Kdyby Češi omezili pití alkoholu, vedlo by se jim podle všeho lépe. Podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti je šest procent všech úmrtí za rok zapříčiněno přímo či nepřímo pijanstvím. Je to šest až sedm tisíc zbytečných smrtí. Poslední odhady ukazují, že společnost stojí „chlast“ každoročně 50 až 57 miliardy korun. To je okolo jednoho procenta hrubého domácího produktu. Největší díl této divoké částky připadá na ztrátu produktivity a předčasnou úmrtnost, další na léčbu alkoholiků a alkoholiček.

Podle zcela nedávné zprávy Světové zdravotnické organizace WHO vypijí Evropané zdaleka nejvíce alkoholu na světě. První jsou Rumuni se sedmnácti litry čistého lihu na hlavu a rok, následují Gruzínci s více než čtrnácti litry a „krásné“ třetí místo získávají obyvatelé Česka jen s malým odstupem. Aniž bych však zpochybňoval poctivost těchto výsledků, průzkumy popíjení se dělají poměrně obtížně a to, že takto „trumfneme“ Rusy, se zdá být ne zcela pravděpodobné.

Děsivé obrázky a každoroční tvrdé zdražování cigaret a dalších tabákových výrobků je oprávněné. Nade vší pochybnost se prokázalo, že kouření přímo způsobuje rakovinu a další nemoci. O alkoholu, ač je rizikový, nic takového zjištěno nebylo.

Jsou přímo i argumenty na jeho obranu. Provází lidi od počátku civilizace. V Egyptě měly i princezny právo na každodenní bezplatný příjem piva. V mezopotámském Eposu o Gilgamešovi udělalo z polozvířete člověka. Legendy říkají, že Bůh dal člověku omamné nápoje, jako náhradu ráje, z něhož ho vyhnal. Víno či brandy se používaly v lékařství. A i dnes se většina odborníků shoduje, že malé množství truňku nejen neškodí, ale prospívá zdraví. U malého množství však člověk zhusta nezůstane, pak přichází choroby, agrese, domácí násilí, ztracené existence.

close Komentář: Zemřít opilý a veselý, nebo střízlivý a smutný? info Zdroj: Deník zoom_in Komentář: Zemřít opilý a veselý, nebo střízlivý a smutný?

Omezení reklamy, které chtějí Piráti, je na místě. V Norsku a na Islandu platí její úplný zákaz. Zakázána v televizích, rádiích a na internetu je ale také například ve Francii či v Rusku. Nejde ale o příklady odjinud: Je zcela logické, že nebudeme dětem vnucovat v lákavých klipech něco, co je pro ně škodlivé. Mnohem spornější je omezení prodeje či výraznější varovné nápisy. Kde končí svoboda člověka a kde začíná vláda směrnic, nařízení a doporučení? Samozřejmě měkčích než u Orwella či za totality.

Kde je ale hranice státní „dobrotivosti“ a lidské svobody? Z hlediska jakéhosi vyššího principu si zakazujeme jíst a pít nezdravé věci. Brzy budou lebky se zkříženými hnáty na každé koblize? Budou ve škole brát učitelé žákům sladké limonády jako taháky? Za zdraví je každý dospělý odpovědný sám. Za děti rodiče. Co mám jíst a pít by tedy mělo být věcí mezi mnou a mým lékařem. Jinak do toho nikomu nic není. Zákazů a doporučení však přibývá jako kaše v pohádce Hrnečku vař. Destilovaný život bez chuti a bez zápachu je skoro stejně děsivý jako pijácká troska.

Veřejné prostředí je v Česku „osvěžujícím“ nápojům nakloněno. Být tu abstinentem je těžká řehole. Důvodů, proč si ťuknout je nekonečně mnoho. Pije se v hospodách, kavárnách i bistrech, pije se doma, v práci, na sportovištích… Každý vidí, že to není dobré. (Dvojsečnou naději skýtají nejmladší generace s módními názvy jako Z. Tam se skoro nepije. Za to každý druhý ovšem trpí depresí.)

Rázným řešením by byla prohibice. Ta proměnila Spojené státy v protektorát v rukou gangů. Ta, kterou zavedl Gorbačov, sice malinkou přispěla k pádu sovětského impéria (za to jí budiž všechna čest), ale jinak též neměla žádný kladný účinek. Drastické řešení, podobně jako v případě zákazu měkkých drog, je nejen neospravedlnitelné z hlediska lidských práv, navíc vede do pekla.

Piráti by legalizovali marihuanu. Konzervativní společnost, zvyklá na svou hospodskou drogu, se toho děsí. Při tom alkohol a měkké drogy jsou na tom přibližně stejně. Mají prokazatelně dobrou tvář: úleva od stresu a chronických bolestí je v dnešní době k nezaplacení. Pokud se to přežene, „tráva“ a „špiritus“ ničí lidské životy.

Pro obě návykové látky tedy má platit přísná ochrana dětí před nimi a omezení reklamy. Měla by být vedena společenská kampaň, která ukáže drastické následky zneužívání – jako například právě promítaný film Zápisník alkoholičky a besedy, které s ním souvisí.

To je ale všechno. Jinak by výrobcům mělo být ponecháno právo prodávat v rámci zákonů své zboží. A dospělým lidem možnost naložit se svým životem, jak uznají za vhodné.