Kvůli onemocnění frontmana Filipa Topola museli v loňském roce organizátoři očekávaný koncert zrušit. To ve čtvrtek se Topol a spol. předvedli ve velmi slušné kondici. Kdo nějaký ten pátek neměl možnost Psí vojáky na živo vidět, byl asi umírněným a kultivovaným projevem dnes už undergroundové legendy poněkud překvapen. Namísto ječícího frontmana, který všemi částmi těla důrazně „zkouší“ odolnost svého piana, se trutnovskému publiku představil tichý, soustředěný novodobý šansoniér. Nutno říci, že zpěvákova proměna, do velké míry způsobená vážnými zdravotními problémy, výrazu pražské skupiny prospěla.

Po svižném začátku, který obstaraly ukázky z posledních alb, se Topol známou skladbou Protínání poprvé (a ve čtvrtek rozhodně ne naposledy) vrátil do divoké éry poloviny devadesátých let, kterou představuje asi nejznámější album Národ Psích vojáků. Excelentně zahraného Krasobruslaře z desky Myši v poli a jiné příběhy vystřídal bezmála desetiminutový monolog O příměří. Ve strhujícím tempu předvedenou skladbou Představy, jako kdyby pražské trio divákům chtělo připomenout, že se přeci jen nacházejí na jazzovém festivalu. To už se však pomalu blížilo finále koncertu, které po hodině hraní obstarala čtveřice dobře známých songů (Chce se mi spát, Nebe je zatažený, Kruhy, Sbohem a řetěz) z erbovní kompilace Národ Psích vojáků.

Aplaus zaplněné koncertní síně však přinutil pianistu a zpěváka Filipa Topola, baskytaristu Luďka Horkého a bubeníka Davida Skálu k návratu na podium. Zatímco si Topol chystal noty, stačil se diváků také „přeptat“ na budoucnost trutnovského Open air music festivalu, kde mimojiné už párkrát koncertoval. „Bude v létě ten festival, nebo nebude? Tam je nějakej problém s tím pozemkem?“ procedil jen tak „mezi řečí“ svérázný umělec. Hodinu a půl dlouhé vystoupení skupina, jež příští rok oslaví neuvěřitelné třicáté výročí, završila žalozpěvem Žiju a optimističtěji laděným songem I’m lucky.

Pro bezmála dvě stovky návštěvníků mohlo být jediným „zklamáním“ jinak velmi zdařilého koncertu, že se nedočkali „hymny“ Psích vojáků, a sice patrně nejzásadnější písně Žiletky. To, že pražská kapela do Podkrkonoší kultovní Žiletky nepřivezla, jako by ale jen symbolizovalo či potvrzovalo určitě zklidnění a nalezení nového rytmu, který Psí vojáci ve čtvrtek spokojenému publiku předvedli.