Jenže nakonec byl fotbal tím, co všichni s odstupem času bereme jako „doplňkový sport“ všeho, co jsme prožili ve dvou dnech, na něž opravdu nikdy nezapomeneme.

Cesta do Mnichova proběhla v klidu. Po příjezdu k nádherné Allianz aréně jsme měli dostatek času na volný program a samotné duely FC Barcelona – Porto Allegre a Bayern Mnichov – AC Milán. Pro většinu z nás znamenaly vrchol sportovních zážitků. Po nich jsme do autobusu kolem půlnoci nasedali s vědomím, že v pět ráno budeme všichni doma.

Vše se ale zvrtlo v čase 1.32… Jako většina cestujících jsem spal. Vzbudila mě rána a změna pohybu autobusu. Ten se v momentě převrátil na naši stranu a bylo jasné, že je zle. Pořád jsme se pohybovali velkou rychlostí, okna rozbitá, všude sklo a křik probuzených. V té chvíli mě napadala jediná věc. Bál jsem se, že je všemu konec. Autobus se nezastavoval, já se jen snažil zůstat na sedačce. Držel jsem se vší silou a myslel na nejhorší. Jen jsem čekal, kdy mě v té tmě něco trefí, kdy se někde „zaseknu“. Po chvíli se bus začal převracet, nic nebylo vidět. Nikdo nevěděl, kdy to skončí. Naštěstí se to po chvíli zastavilo.

„Rychle oknem pryč,“ na nic jiného se v té chvilce nedalo myslet. Všude stříkala nafta, se spolusedícím jsme se vydrápali ke svodidlům a zkoušeli zastavit projíždějící auta. To se povedlo, potom i přivolání pomoci. Ta přijela rychle. Dokud ale nedostali hasiči z autobusu posledního z mých kamarádů, byly to hrozné minuty.

Když záchranáři vynosili všechny cestující, odvezli nás na požární stanici. Následovaly policejní výslechy, telefonáty příbuzným, ale hlavně nepříjemná zpráva, že jeden z nás nehodu nepřežil. Při cestě seděl o dvě místa za námi a jediný rozdíl byl v tom, že neměl takové štěstí jako my všichni, nebo jej náraz neprobudil a díky tomu se nemohl tak bránit.

Černé vlajky nyní vlají nad chrudimskými stadiony

Bude patřit k těm nejtragičtějším, které se v nedávné době staly. Středeční nehoda českého autobusu na německé dálnici A93 se zapíše nesmazatelným písmem do myslí 54 fanoušků fotbalu z východních Čech a dvou řidičů. Sedmapadesátý pasažér, šestnáctiletý nadějný fotbalista Lukáš Kašpárek z Chrudimi, se už však domů nevrátil.

Černý závoj tak přikryl především chrudimský fotbalový klub, kde Lukáš působil. Na obou stadionech vlaje černá vlajka a památku chtějí jeho kolegové uctít i minutou ticha.

Při nehodě, u níž zasahovalo kolem 180 záchranářů, se zranilo také 21 lidí. Nakonec se všichni kromě jednoho mladíka, který musel zůstat v nemocnici, vrátili hned ve středu domů. I on se však podle dostupných informací měl včera během dne vrátit do Čech. „Je to hrozná tragédie, ale na druhou stranu můžeme ještě děkovat osudu, že počet obětí nebyl vyšší,“ říká Martin Škrha, sekretář chrudimského fotbalového klubu.

Co za nehodou stálo, není stále jasné. Mezi spekulacemi se objevují i verze, že řidič se chtěl napít a upadlo mu víčko, pro něž se shýbal, ve hře je i mikrospánek či další okolnosti.

K podobné nehodě autobusu z východních Čech došlo také 19. června. Tehdy se zranilo třináct z 54 turistů, kteří byli na cestě z Chorvatska do Liberce. K havárii autobusu společnosti CDS Náchod došlo na rakouské severní dálnici A5 v oblasti Weinviertel.

Vozidlo bylo údajně doslova katapultováno přes svodidla do příkopu. K vyzdvižení havarovaného autobusu bylo nutné přivolat speciální jeřáb z hasičské stanice v Mistelbachu. Podle vyšetřování postihl řidiče za volantem záchvat slabosti.

Středeční nehoda byla nejméně pátou kolizí českého autobusu v zahraničí od začátku června. Nejvíce nehod se událo v polovině června, kdy havarovaly dva autokary v Rakousku. Oba karamboly všichni cestující přežili, na 30 lidí se zranilo.

Smrtí dvou řidičů však skončila srážka českého autobusu a slovenského kamionu v Maďarsku nedaleko hranic se Slovenskem. Slovenský řidič kamionu, který byl mezi mrtvými, byl silně opilý.