Basketbalová rivalita mezi Hradcem Králové a Trutnovem je známa na kilometry daleko. Přesto se tímto směrem v létě uskutečnily dva přestupy. Darina Mišurová zamířila z pozice kapitánky Kary do krajského města, opačným směrem se naopak vydala ANDREA OVSÍKOVÁ. Nová trutnovská posila nyní léčí zranění z minulé sezony a teprve se začíná vracet do tréninkového procesu. Na zahájení přípravy v Mladých Bukách běhala se závažím a testovala, zda koleno po plastice křížových vazů drží.

Co vás přivedlo do trutnovského týmu?
V Hradci jsem byla už pět let a chtěla jsem si zahrát v cizině. Bohužel pak přišlo zranění a všechno se změnilo. Z přestupu do zahraničí sešlo, tak jsem si řekla, že zkusím nějaký jiný český tým. Myslím si, že by to mohlo prospět k mému růstu. Určité nabídky jsem měla a Trutnov mně vyhovoval nejvíce. Je to ambiciózní tým a lákala mně také Středoevropská liga.

Zranění bylo pro zahraniční týmy velkou překážkou?
Lékaři mi museli udělat plastiku křížového vazu. Ze čtyřměsíční rehabilitace jsem teď asi v polovině, takže nyní mě ještě čeká hlavně posilovna a kolo. Dnes (v pondělí pozn. red) poprvé zkusím běhat. Se zahraničními celky jsem v kontaktu byla hlavně přes manažerku, po zranění ale ze všeho sešlo.

Jaké má Trutnov ambice pro novou sezonu?
Myslím si, že rozhodně ty nejvyšší. Určitě je reálné druhé místo, protože v lize jsou celky hodně vyrovnané. Rozhodovat bude každé utkání, musí se nám vyhýbat zranění. A pokud vše bude klapat, myslím, že druhé místo je reálné. Je ale jasné, že určité ambice mohou být, jak ale vše dopadne, to se teprve uvidí.

Spojení vašeho jména s hradeckým klubem bylo už definitivně vyloučené?
Přišla jsem do Hradce Králové už v sedmnácti do čtvrtého ročníku na střední školu a pak jsem tam studovala bakalářský obor na vysoké. Mám na Hradec jenom příjemné vzpomínky. Všichni mi vycházeli vstříc, s nikým z klubu žádný problém nebyl. Ale pět let je pět let, chtěla jsem udělat změnu.

Co víte o svém novém týmu a nových spoluhráčkách?
Myslím, že se navzájem známe skoro se všemi. Hrály jsme proti sobě, s některými jsme společně byly také v reprezentačních výběrech.

Jak jste vnímala jako hráčka Hradce Králové rivalitu v krajských derby?
Tím, že nejsem z Hradce, tak mi to tak ani nepřišlo. Brala jsem to jako každý jiný zápas. Samozřejmě panovala vyhecovaná atmosféra, ale přišlo mi, že to někdy více prožívali trenéři.

To se asi po přestupu do Trutnova změní..
Tak to je jisté. Když se bude hrát s Hradce, tak to bude zvláštní, bude to mít pro mě takový jiný náboj. Ale ve sportu to takhle chodí. Je tu ale více holek, které hrály v Hradci, takže v tom nebudu sama.

Nezbývá se než nezeptat na Olympijské hry, kde působí také trutnovský hlavní trenér Martin Petrovický. Souhlasíte, že dosavadní dvě porážky s Čínou a Tureckem jsou pro český výběr zklamáním?
Ambice byly velké, ale zatím to tak nevypadá. Začátky jsou vždycky těžké a teď už nezbývá nic jiného, než doufat. Myslím, že se holky zvednou a o postup se ještě Česká republika popere.