Anni, jak se vlastně seběhlo, že jste se najednou z Finska objevila v České republice?
Po sezoně jsem si řekla, že bych ráda zkusila něco jiného než nejvyšší soutěž ve Finsku. Přišlo mi, že na to dozrála ta správná doba. Ráda bych se ve své kariéře posunula někam dál. V Espoo jsem strávila dlouhých jedenáct let, vyhrály jsme i titul. Nyní je ale nejvhodnější čas, změnit působiště a z Finska se podívat do Evropy.

Mluvíte výborně anglicky, co jste ve Finsku stihla vystudovat?
Právě jsem odmaturovala na střední škole, kde jsem studovala na sportovním gymnáziu a bylo by těžké kombinovat další studium s vrcholovým basketbalem. Rok jsem studovala na vysoké škole mediální komunikaci, nyní jsem se ale rozhodla věnovat basketbalu.

Po návratu z univerziády jste se ve čtvrtek přesunula do Čech. Jaké byly první dny u nás?
Po příletu jsem byla hodně unavená. V pondělí jsem se s finským národním týmem vrátila z Číny a hned ve středu jsem se hlásila v Trutnově. O den později jsme již trénovaly, takže ta doba na odpočinek byla krátká. Nejprve jsem poznávala holky a seznamovala se.

Stihla jste si projít samotné město Trutnov? Jak se vám líbí?
Na Trutnov jsem měla dva dny. Líbí se mi moc, máte zde spoustu historických budov, na což jsem nebyla zvyklá. V Espoo žije 300 tisíc lidí a nic takového tam nemáme.

Zatímco Češky skončily na univerziádě deváté, osmé místo ve Finsku brali jako velký úspěch. Jak se vám na akci s reprezentací líbilo?
Bylo to pro nás fantastické. Naše situace byla zvláštní v tom, že jsme se o účasti na univerziádě dozvěděly na poslední chvíli. Dostaly jsme se tam na úkor Francie, která se účasti zřekla a my měly jen měsíc na přípravu. Kádr se musel dávat dohromady a času bylo málo. Osmé místo je pro finský basketbal historickým umístěním. Pro mě osobně byl ohromným zážitkem duel proti domácí Číně. Hrálo se ve vyprodané hale a nám se před 17 tisíci diváky podařilo vyhrát o dva body.

V Číně jste měla možnost potkat se také s trenérem Petrovickým. Jaké to bylo setkání?
S koučem jsem se potkat chtěla a chvíli mi to trvalo. Nejprve jsem se snažila zjistit, kde česká výprava bydlí. Pak jsme se ale potkali při snídani, a tam vlastně došlo na úvodní představení, za což jsem byla ráda.

O tom, že půjdete hrát do Čech, víte už dlouho. Hledala jste si nějaké informace o městě a samotném klubu?
Samozřejmě jsem o České republice informace měla, ale o Trutnovu jsem do té doby moc neslyšela. Přece jen je to malé město. Poctivě jsem ale vše hledala na googlu a stahovala si obrázky města i informace o zdejším basketbale. Překládala jsem si články z webových stránek a sledovala jsem i výsledky z minulé sezony. Od Mirky Jarchovské, díky níž jsem se vlastně o možnosti hrát v Čechách dozvěděla, jsem získávala informace z první ruky. Hrály jsme spolu ve stejném týmu, navíc mě i tři roky trénovala.

Jaký moment rozhodl o tom, že poputujete z Finska právě do České republiky?
Rozhodla má známost právě s Mirkou Jarchovskou. Když přišla šance jít do Evropy, bylo to rychlé. Český basketbal je hodně známý a populární, má dobré jméno, kulturu a zvuk.

V devatenácti letech jste ale musela mít obavy, přece jen jste šla od rodiny…
Z mé strany opravdu nebylo s čím váhat. Problém jsem v tom neviděla, jelikož jsem toho stihla procestovat už hodně. Teď přišel prostě ten správný čas a ve studiu jsem již pokračovat nechtěla. Doma to brali v pohodě, tatínek žije v Anglii a mamka je naopak pyšná, že mohu hrát v Čechách.

Víte i o tom, že Trutnov disponuje nejlepším basketbalovým publikem v republice a jakou vlastně očekáváte kvalitu od soutěže?
O fanoušcích samozřejmě vím a moc se na ně těším. Úroveň soutěže je zde rozhodně vyšší než ve Finsku. Brno a USK Praha jsou známí po celé Evropě a jistě i další celky budou kvalitní. To teprve poznám.

Umíte už nějaká česká slovíčka?
(usmívá se) Umím říct ahoj, já jsem Anni, děkuji. Dále vím, že defense je obrana, offense je útok, jedna, dva, pět…

Počkejte, zapomněla jste na trojku…
(smích) Já vím, ale tu opravdu říct neumím, nezlobte se. To je pro mě hodně složitý. Umím ale ještě poď, poď, to na nás stále volá trenér (znovu se usměje) .

Jak jste zatím stihla poznat kolektiv hráček?
Jsou všechny skvělé. Hindris se mnou mluvila na facebooku ještě dřív než jsem se tu objevila. Ta se mi věnovala hodně a pomáhá mi dál. Snaží se ale všichni a je skvělé, že se můžeme bavit v angličtině. Česky jsem samozřejmě neuměla, ale od chvíle, kdy jsem tady, snažím se učit ze slovníku i česky. Je pro mě ohromný, jaké týmové kouzlo v Trutnově je. Moc se mi tu líbí. Je znát, že jsou holky delší dobu pohromadě. Ve Finsku se náš tým často obměňoval a v tomto ohledu to bylo jiné.

Co byste řekla na úroveň trénování. Jaké vám přišlo soustředění v Deštném pod vedením kouče Petrovického?
Rozhodně to nebylo nic jednoduchého. Hodně se tu běhalo, na což jsem ve Finsku zvyklá nebyla. Nohy mě bolí hodně, ale je to jen dobře. K basketbalu to patří a tak to sama i beru.

Závěrem prozraďte, jak vidíte svoji úlohu v týmu a věříte, že pomůžete k co nejlepším výsledkům?
Uvidíme. Krom fyzické přípravy jsme měly i několik herních tréninků. Spoluhráčky mi ve všem pomáhají a já bych si moc přála, kdybych jim to časem mohla vrátit na hřišti a pomoci jim v zápasech, kdy budeme usilovat o vítězství.