V Česku platí za legendu alpského lyžování. Olga Křížová, rozená Charvátová, získala na Olympijských hrách v Sarajevu bronzovou medaili ve sjezdu a úspěchy sbírala i v dalších závodech ať už ve stejné disciplíně, ve slalomu, obřím slalomu či kombinaci.
S manželem Radovanem vychovala tři skvělé sportovce, Kláru, Dušana a Ivu, aby se dnes bavila sportem nejen jako trenérka, ale také divačka a fanynka českých lyžařů.

O víkendu si dnes šedesátiletá osobnost nenechá ujít závody Světového poháru ve sjezdu, které se po čtyřech letech uskuteční ve Špindlerově Mlýně, kde se absolventka Univerzity Karlovy může cítit jako doma.
Prozraďte, jak se těšíte na akci, která se do Krkonoš vrací po čtyřech letech? A budete podobně jako tehdy na místě mezi diváky?
Nejspíš budu (usmívá se). Vždycky když je podobná akce u nás v Krkonoších, všichni se na ni těšíme. Pořád je svátek vidět zde ty nejlepší sportovce.
Neměla jste o vrcholný podnik ještě před pár dny strach? Přece jen podmínky pro lyžování nebyly ideální.
To víte, že měla, a upřímně jsem moc nevěřila, že se podmínky stihnou zlepšit. Jak jsem se tu pohybovala a jak pořád pršelo, přestávala jsem doufat. Naštěstí, jak nikde po Evropě nejsou podmínky pozitivní, vzala organizace přístup s nadhledem a věřila, že se vše podaří. Jen se přesunul slalom, zrušil obřák a udělali tím vstřícný krok. Upřímně, na to u nás nejsme zvyklí, většinou bývali striktní.
Olga Charvátová Křížová během aktivní závodní kariéry. Ukončila ji ve 24 letech.V posledních dnech ale slušně nasněžilo a zdá se, že svěťáku hraje vše do karet. Vidíte to podobně?
Je to tak, navíc trať už začíná být připravená, pořadatelé pro to dělají všechno. Při závodech asi bude sněžit, trať pak při sněhopádu trochu trpí, ale snad bude vše OK. Pro techniky bude ještě každopádně hodně práce.
Do Špindlu se znovu chystá kompletní světová špička včetně Slovenky Petry Vlhové či Američanky Mikaely Shiffrinové. Těšíte se více na ně nebo na to, co předvedou česká děvčata?
Jsem ráda za tuhle otázku. Mě totiž moc mrzí, jak se všude píše o Mikaele Shiffrinové či Petře Vlhové. Když chtějí média lákat na akci, která se koná u nás, pak by v titulcích měli vyzvednout především Martinu Dubovskou. Nikde jsem ale neslyšela ani nečetla, přijeďte se podívat právě na ni. Souhlasím, že zmíněné hvězdy jsou v tomto sportu nejlepší, ale podle mého názoru by se mělo podobně lákat především na Martinu Dubovskou.
Zvlášť když se jí tu velmi dobře dařilo před čtyřmi lety, že?
Je to tak. Předváděla tu skvělé výkony, to bez debat. Na tohle se ale bohužel zapomíná. Proto se ptám proč. Naši závodníci přece potřebují povzbudit, místo toho se českému publiku ani neřekne, kdo bude hájit jejich zemi.
Jak těžké je podle vás vychovat v českých podmínkách špičkovou lyžařku?
Tohle je v celém českém sportu velký problém, problém celého systému vrcholového sportu u nás. Podpora nadějných sportovců je totiž nedostatečná, svazy nemají dostatek financí, sponzoři se soustředí až na ty takzvané hotové sportovce. Chápu, že je to těžké, ale nemůžeme se divit, když u nás vynikají jen takoví jednotlivci, kteří mají doma silné rodinné a finanční zázemí.

Svatý Petr uvidí dva slalomové závody a absolutní jedničkou v této disciplíně je už i historicky Shiffrinová. Ta v týdnu překonala rekord krajanky Vonnové v počtu vítězství ve Světovém poháru a u nás může dorovnat i legendárního Ingemara Stejmarka. Věříte, že se tak stane právě v Krkonoších?
A já bych si to úplně nepřála. Ne snad, že bych jí nepřála sportovní úspěch, ale víc ráda bych byla, kdyby se z vítězství radovala buď některá z našich lyžařek nebo Petra Vlhová, která tu jistě znovu bude mít domácí prostředí. Jinak ale klobouk dolů před Mikaelou, je úžasná. Přes to všechno, čím si v rodině prošla, navíc bojovala se zraněním, má super sezonu. Ona Stenmarkův rekord překoná, je vlastně jen otázkou, kdy se tak stane.
Olga Charvátová, dnes Křížová, vyhrála dva závody Světového poháru. Po kombinaci v Mégeve roku 1983 ještě slalom v Piancavallu (1986). Na stupních vítězů stála celkem čtrnáctkrát a v sezoně 1986 skončila celkově čtvrtá! Už předtím byla osmá, sedmá a šestá.
Sama jste poznala, jak chutnají výhry v závodě Světového poháru. Jak na toto období dnes vzpomínáte?
Samozřejmě vzpomínám moc ráda. Bylo to krásné období, zároveň ale nebylo jednoduché jezdit za totality. Neměly jsme výbavu ani další zázemí takové, jako naše soupeřky, hnala nás ale dopředu chuť vyhrávat a být mezi nejlepšími. Nedařilo se jen mě, ale celému družstvu. Jana Šoltýsová, Lenka Kebrlová, Lucia Medzihradská, bodovalo nás tehdy ve Světovém poháru pět, šest. Alpské země nás braly jako zázrak, kéž bychom tolik úspěšných sjezdařek měli dnes.
Mimochodem v tomto týdnu Královéhradecký kraj hostí Olympiádu dětí a mládeže. Stihla jste ji už navštívit? A jak velký může být přínos této akce pro hledání budoucích olympioniků v barvách Česka?
Neměla jsem příležitost jet se podívat, ale koukám v televizi. Musím říct, že jde o krásnou akci, zrovna jsem dosledovala slalom. Je skvělé, že všechny disciplíny přenáší televize, že u nás sport žije a jsou tu děti. Ať už aktivně nebo v ochozech mezi diváky. Jestli se některý z mladých sportovců stane olympionikem, to zatím nikdo neví, ale zážitek je to pro ně už nyní. Už nyní reprezentují svůj kraj, jsou hrdí na svá města. Navíc mají možnost mluvit s médii, uvědomují si, že se najednou musejí umět ke svému výkonu vyjádřit. Pro všechny jde o velký zážitek a co teprve pro ty, kteří získají medaili.