Kliknutím zvětšíteTím nejlepším možným způsobem zakončila česká výprava halové mistrovství Evropy v atletice, které hostila aréna v polském městě Toruň. Na páteční zlato koulaře Tomáše Staňka navázala v neděli večer štafeta běžců na 4x 400 metrů stříbrem.
Součástí úspěšného družstva byl i Michal Desenský, závodník TJ Sokol Hradec Králové, jenž svým sprintem na třetím úseku udržel postavení za vedoucími Nizozemci. Po doběhnutí se v cíli mohl radovat s parťáky Vítem Müllerem, Pavlem Maslákem a Patrikem Šormem z životního úspěchu. Češi navázali na bronzový hattrick v řadě (2013, 2015, 2017).
Má pro vás osobně toto stříbro příchuť zlata? Narážím tím na životní úspěch.
Nevím, jestli bych to nazval, že to má úplně příchuť zlata, ale určitě tuto medaili řadím nejvýše z těch pár, co z vrcholných akcí mám. Tohle je pro mě největší úspěch, který jsem zatím dokázal.
Kdy jste začal doufat, že by to mohlo cinknout?
S klukama jsme se bavili, že když všichni poběžíme tak nějak to, co máme běžet, tak bude medaile dost reálná. Takže jsme se jen chtěli vyvarovat nějakým velkým střetům, nebo abychom se někde nezamotali do nějaké chumelenice a nevypadl nám třeba kolík. Myslím, že se nám to povedlo. Všichni běželi hodně dobře, sice ten čas, co jsme běželi, není tak rychlý, ale hlavní bylo umístění.
Pavel Maslák dokonce hovořil o tom, že věřil, že byste mohli běžet dokonce o zlato. Bylo to v ten den reálné?
Když to takhle zpětně vezmu, tak reálné to asi bylo. Viděli jsme tam, jak skvěle běhají Nizozemci, tak jsme si říkali, že by bylo fajn se za nimi udržet co nejdelší dobu. Každopádně po závodě říkám, že to možné bylo. Nebo spíš takhle: daleko to nebylo.
Nebyl jste přece jen trošku nervózní, když jste do třetího úseku přebíral kolík na druhém místě? Určitě jste si říkal, že to musíte udržet.
Taky mi to problesklo hlavou. Hlavně jsem si dal za cíl, aby mě nikdo nepředběhl, abych druhé místo udržel a Patrik Šorm měl dobrou pozici pro čtvrtý úsek, což se mi podařilo. Bohužel se mi ale nepodařilo udržet Nizozemce na kratší kontakt. Ale přece jen jsem čtyři týdny nezávodil, tak jsem si síly musel rozvrhnout takhle, abych hlavně udržel druhou pozici.
Poté, co jste převzal kolík, jste šel s Nizozemcem rameno na rameno. Zkoušel jste jít v tu chvíli před něj?
Chtěl jsem jít před něj. Možná jsem měl ještě chvilku vydržet a zkusit se tam nacpat, ale v ten moment jsem si říkal, že bude lepší se za něj zařadit a vyvézt se, než abychom se šermovali. Je to pak plynulejší a rychlejší.
Proběhla večer po závodě menší oslava s družstvem?
Sešli jsme se v pár lidech na pokoji a dali si skleničku, takže nic velkého. Přece jen při těch opatřeních, která tam panovala, to moc nešlo.
Vaše štafeta přitom do poslední chvíle neměla start na halovém mistrovství Evropy jistý, je to o to příjemnější?
Ano. Strašně jsme se obávali, abychom se tam vůbec kvalifikovali. Kluci, kteří běželi na republice, stáhli náš průměr. Poslední týden v sobotu nás totiž ještě předběhli Francouzi a právě Nizozemci, takže jsme byli chvilku mimo. Naštěstí kluci pak v neděli ve finále stáhli čas a to nás tam právě dostalo.
Už před startem se říkalo, že má česká štafeta medailové ambice. Podpořil to potom i fakt, že nakonec nezávodili Poláci a běželo jen pět týmů?
Asi taky to tomu mohlo trochu pomoct. Ale nevím, jakou by Poláci měli sestavu. Přece jen ti, co se objevili na předběžné startovní listině, nebyli úplně nejsilnější. Samozřejmě když nějaká štafeta takhle vypadne, tak je tam víc prostoru a běží se každopádně líp.
Spíš jsem narážel na to, že jste si mohli říkat: Běží nás jen pět a medaile jsou tři, tak to bychom mohli dát.
Určitě nás povzbudilo, že jsme to měli o jedno místo ulehčené. Nicméně věděli jsme, že tam budou i jiné rychlé štafety a nemůžeme se upínat jenom na ty Poláky. Samozřejmě jsme takhle vtipkovali, že aspoň už jednu štafetu máme za sebou.
A budeme nejhůře pátí.
(zasměje se) Přesně tak.
Mrzelo vás, že jste nemohl startovat v individuálním závodě na 400 metrů? Přitom ještě asi dva týdny před konečnou nominací jste figuroval mezi třemi nejlepšími Čechy, kteří měli běžet.
Rozhodně mě to mrzelo. Nominační kritéria jsem měl splněná, ale na poslední chvíli se rozhodlo, že nepoběžím, i s ohledem na menší zranění. Bohužel to tedy dopadlo takhle. Samozřejmě mě to mrzí, rád bych si zaběhl na takovéto vrcholné akci.
Štafeta to vynahradila, že?
Ano. Kvůli tomu jsme se nějak necpali do individuálního startu za každou cenu, abych byl odpočatý a stoprocentně fit na štafetu. Ta mi to vrchovatě vynahradila.
Východočeská stopa na halovém ME v Toruni
Stříbrná česká štafeta mužů v běhu na 4x 400 metrů.
Ve výpravě českých atletů na halovém mistrovství Evropy, které se konalo od čtvrtka do neděle v polském městě Toruň, figurovalo sedm závodníků, kteří mají spojitost s východními Čechami.
Ke stříbru mužské štafety v běhu na 4x 400 metrů přispěli Michal Desenský (TJ Sokol Hradec Králové) a Vít Müller, jenž v nedávné době také hájil barvy hradeckého oddílu. Na rozdíl od Desenského Müller běžel i individuální čtvrtku, ale nepostoupil z rozběhu.
To se naopak podařilo Filipu Sasínkovi (před několika lety hostoval v pardubické Hvězdě) a Janu Frišovi (v mládeži závodil za Jiskru Litomyšl) v běhu na 1500 metrů. První jmenovaný ve finále skončil devátý, druhý byl jedenáctý.
Lada Vondrová (dříve Hvězda Pardubice) neprošla dál z rozběhu na 400 metrů.
V mužské osmistovce se představili Lukáš Hodboď (TJ Sokol Hradec Králové) a další borec s hradeckou minulostí Filip Šnejdr, ovšem ani jeden neprošel sítem rozběhových bitev.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
