Je jí teprve 15 let a už má za sebou premiéru v nejvyšší soutěži žen. Talentovaná basketbalistka Dominika Paurová si zahrála za hradecké Lvice ve dvou zápasech Renomia ŽBL s papírově slabšími týmy a rozhodně nezklamala. Nejenže ukázala své pohybové nadání, ale dokázala se prosadit i bodově. Zdá se, že členka české mládežnické reprezentace kategorie U16 má velmi slibně rozjetou kariéru.

Domčo, teprve v patnácti letech jste nedávno naskočila do dvou utkání nejvyšší soutěže žen. Jaké to bylo?
Před prvním zápasem jsem rozhodně byla nervózní, ale zároveň jsem se i těšila, neboť to byl zápas po dlouhé době. Nicméně postupně, řekla bych prvním košem, ze mě nervozita spadla, začalo mě to hodně bavit a užila jsem si to.

Která ze spoluhráček vám nejvíce pomohla při premiéře?
Celý tým pomáhal, ale ještě s jednou holčinou nám nejvíce pomáhaly asi Klára Vojtíková a Míša Matušková.

Je to dílčí splnění snu zahrát si elitní českou ligu dospělých?
Ano. Až jsem byla překvapena, že to přišlo tak rychle, ale byla jsem velmi ráda.

Jaké máte další basketbalové mety do budoucna?
Teď bych se určitě chtěla dostat na školu do Ameriky a hrát tam basket. Také bych chtěla být i dále součástí české reprezentace, což mi umožňuje být s dalšími hráčkami a trenéry, a tedy se zlepšovat. Víc do budoucna zatím moc nepřemýšlím. Záležet bude na tom, jak se vyvine situace, jak třeba dopadne koronavirus a podobně.

V hradeckém A týmu žen dostávají šanci i další mladé hráčky. Bylo tedy lepší, že jste na to nemusela být sama?
Určitě, moc mi to pomohlo. Nebyla jsem v tom sama. Jsme kamarádky, velmi mně to pomohlo především po psychické stránce.

Co trenérka Ptáčková, jak na vás působí?
Já jsem s paní trenérkou velmi spokojená, podporuje mě, pomáhá mi, nemůžu si na nic stěžovat.

Myslíte, že Lvice letos znovu mohou pomýšlet na medaile?
To rozhodně mohou.

V kterých mládežnických týmech nastupujete pravidelně?V nejvyšší soutěži juniorek?
Hraji za kategorii U17 a U19, v obou případech je to extraliga.

Tak povězte, jaký je rozdíl mezi extraligou U19 a ŽBL?
V devatenáctkách je to pomalejší, není to tak silové. V ženách je určitě větší nervozita, tedy alespoň pro mě. Každopádně je to rychlejší. Náš tým je opravdu výborný, spolupracuje, je to na mnohem vyšší úrovni. Je vidět, že jakákoliv chyba se v dospělém basketbalu trestá, zatímco u těch devatenáctek tomu tak vždycky není.

Podle trenérky jste silná například v doskocích či v rychlém přechodu do protiútoku. V čem vy osobně vidíte největší své přednosti?
Moje síla je v tom, že mám ráda rychlý basket, určitě doskoky. Jsem soutěživá, nedokážu nechat balon někde válet a potřebuji tým k tomu, abych něco předvedla. Prostě ráda vyhrávám týmově.

Na jakém postu vám to nejvíce sedí?
Na křídle, na pozici číslo 3.

Uvedla jste své silné stránky. A co nedostatky, na čem chcete nejvíce pracovat?
Na střelbě, hlavně na střelbě trojek. Potom v obraně se mi častokrát stává, že nemám takový přehled za svými zády.

Jaké byly vaše začátky? Kdo vás vůbec přivedl k basketbalu?
Odmalička jsem chodila s rodiči do tělocvičny, rovněž hráli basket. Měla jsem pořád míč v ruce, byla jsem pod košem. Pak jsem si řekla, že bych chtěla zkusit hrát basketbal závodně. Takže rodiče mě začali trénovat. Přebíhala jsem mezi dvěma týmy v Mladé Boleslavi. Ale potom jsme si řekli, že bych potřebovala něco lepšího, tým s větší konkurencí, abych se mohla více zlepšovat. Vybrali jsme si Sadskou, neboť byla prakticky za rohem a navíc tamní týmy jsou v mládežnických kategoriích výborné. O rok později jsme ještě hledali starší tým, kde sice nebudu mít takovou minutáž, ale abych si na to zvykla. A vybrali jsme Hradec Králové.

Sokol Hradec Králové je známý tím, že v ŽBL dává příležitost mladým talentovaným hráčkám, navíc patří mezi nejúspěšnější kluby v republice. Hrálo i tohle svoji roli?
Určitě. V Hradci Králové jsou české hráčky. Věděli jsme, že je tam taková ta domácí až rodinná atmosféra i pohoda. Proto jsme také vybrali právě tenhle klub, s tím, že bych tam snad měla mít do budoucna šanci.

Říkala jste, že Sadskou jste měla za rohem. Jste přímo rodačka z Mladé Boleslavi?
Narodila jsem se v Brandýse, ale odmalička žiji v Mladé Boleslavi. Oproti Hradci máme Sadskou opravdu blízko. A třeba i oproti Praze, kdybych tam jezdila na trénink, to trvá mnohem déle.

Jak to nyní máte se školou?
Jsem v prvním ročníku gymnázia v Hradci na Tylovi a bydlím tam na internátu.

Jde škola, internát a basketbal skloubit dohromady?
Jde to skloubit. Je to trošku náročné, ve škole mám individuální plán, ale určitě se to dá. Mám teď mnohem více času díky tomu, že nemusím dojíždět z Boleslavi, což jsem donedávna musela. Na intru jsem od začátku školního roku, tedy od září. Učitelé mi pomáhají. Když třeba nejsem na hodině, tak mi dají čas, abych se to doučila. Tréninky se tak dají v pohodě stihnout.

Máte nějaký svůj basketbalový vzor?
Tak to asi úplně nemám (usměje se).

Chcete být spíše sama sebou?
Určitě vidím vzor ve svých rodičích, jak všechno zvládají. Mám samozřejmě ráda nějaké americké hráče, což má skoro každý, ale úplný vzor nemám.

Dominika Paurová v Renomia ŽBL
8. kolo, 28. listopadu: Sokol Hradec Králové – Strakonice U19 Chance 93:49 (11 minut, 10 bodů,7 doskoků)
9. kolo, 5. prosince: Sokol Hradec Králové – Slovanka 88:49 (15 minut, 5 bodů, 4 doskoky)