První čtvrtinu jsme ještě dotáhli do slušného stavu 20:28. Ve druhé čtvrtině už soupeř prokázal svoji kvalitu a když jsme se marně pokusili zastavit jeho nápor zónovou obranou, která na ně platila v utkání s Polskem, naskočilo skóre poločasu na hrozivých 37:63. Ve druhém poločase jsme se zlepšili a už jsme soupeři nedávali tolik prostoru k lehkým zakončením a tím, že jsme rotovali všechny hráčky z lavičky, jsme udrželi i dost vysoké tempo hry po celé utkání a mohli jsme trochu pošetřit nejvíce zatěžované hráčky.

Ve středu jsme si po obědě prohlédli video ze zápasu Rusko – Austrálie a na navazujícím tréninku jsme už vyzkoušeli taktické varianty na čtvrteční večerní semifinále s Ruskem. Návrat z tréninku byl zpestřen průtrží mračen a větru takového rozsahu, že plavaly v univerziádní vesnici kontejnery na odpadky, byly popadané ploty atd. Večer jsme měli volno, tak jsme se snažili jet podívat na nějaké další sporty a popřípadě fandit našim sportovcům.

Středeční večer před semifinálovým utkáním s Ruskem jsme si zpestřili návštěvou blízkého obchodního domu, kde jsme narazili i na další hráčky. Všichni už máme dost toho stejného jídla. Změna byla příjemná, i když někdo dal přednost fastfoodovým pochoutkám. Já jsem si dal sushi a bylo výborné. Po návratu jsme se dohodli, že si zahrajeme s Ivanem Benešem a holkama aktivity. Nalosované dvojice Romča Hejdová – Edita Šujanová, Iva Peklová – Kačka Elhotová, Ivan Beneš – Míša Zrůstová a já se Zuzkou Ondřejovou dělaly vše pro vítězství a rozhodovalo se v koncovce, kde nejvíce štěstí měla dvojice Ivan Beneš, Zrůstová.

Ve čtvrtek, jako každý hrací den, máme společný režim. Na snídani jsme šli v devět, od jedenácti hodinové rozběhání a protažení na místním tartanovém ovále, zakončené spiknutím části vedení proti Darče Johnové a její následné koupeli v bazénku britských sportovců, který slouží k zachlazení nohou po výkonech. Odchod na oběd byl v půl druhé, kde nám Darča slíbila, že nám tu koupel určitě vrátí. Tak uvidíme.

Semifinálové utkání s Ruskem pro nás začalo dobře. Hráli jsme rychle, uvolněně, moc jsme nechybovali a dokázali svou aktivitou často dostat soupeře pod tlak. Ve druhé čtvrtině se nám ale pomalu začala vytrácet naše hlavní přednost, úspěšnost střelby ze střední a dlouhé vzdálenosti a soupeř si začal vytvářet rozhodující náskok. To, že prohrajeme tak výrazným rozdílem, rozhodla třetí čtvrtina, ve které jsme zaznamenali pouze devět bodů, a to nikoliv díky tvrdosti ruské obrany, ale kvůli naší střelecké nemohoucnosti. Potom už se utkání pouze dohrávalo.

V pátek jsme měli rozbor hry našeho soupeře v zápase o třetí místo Austrálie a hodinový trénink. Večer jsme jeli vrátit fotbalistům jejich podporu na našich utkáních a vyfandit jejich poslední střetnutí o 5. místo. V sobotu jsou všichni připraveni udělat vše pro zisk medaile, zápas se silnou Austrálií však nebude vůbec jednoduchý.

Martin Petrovický, trenér Kary Trutnov a asitent trenéra ČR na univerziádě v Bělehradě