Ačkoliv Motosport Bozkov první tři závodní dny držel nadějné umístění a pohyboval se na hranici patnácté pozice, po nešťastných událostech se však nakonec propadl a odvezl si dvacátou sedmou pozici.

Abychom celý seriál z mexické šestidenní zakončili, přinášíme dnes zážitky a dojmy od samotných aktérů Jana Kudrnáče, a zejména Milana Kurfiřta. Oba pánové pro Krkonošský deník dlouze vyprávěli své zážitky. Z rozhovorů je znát, že zažili pestré životní období.

Jakými terény se v Mexiku jezdilo?
Milan Kurfiřt: Tratě jsem ani nečekal tak těžké. První a druhý den se odehrával na lesních cestách, jelo se přes kopcovité cesty, stezky, bahna, brody a samozřejmě nechyběly záludné sjezdy s výjezdy mezi kameny. Někdy se projíždělo hustým porostem, někdy vůbec žádným. V pondělí a úterý byly tratě stejné, ve středu a ve čtvrtek se cesty překvapivě ztížily. Dostali jsme se do kopců, přibyly výjezdy a sjezdy, prostě šlapačkovitý terén.
Jan Kudrnáč: Mě organizátoři překvapili terénama hodně. Natáhli ho těžkým terénem. Pravděpodobně Mexičani nemají problémy s ochranáři přírody. Byly to nádherné tratě, které nabídly vše, co jde. Bahna, kameny a další záludnosti. Ani jsme si nepředstavovali, že bychom mohli jezdit v tak velkých bahnech.

Jak probíhaly závody a testy?
Kurfiřt: Od pondělku do středy jsme neměli jedinou komplikace. Rychlostní zkoušky byly spíš kratší a lehčí, nerozbíjel se na nich příliš terén a zůstaly tak stále ve stejném stavu. Do středy bylo vše výborné, na náš poměrně amatérský výstup jsme předvedli solidní výkony. Jan Kudrnáč zajel v jednom dni dokonce 6. místo.

Kdy se vyskytly komplikace v dobře rozjetém závodě?
Kurfiřt: Osudový byl čtvrtý den. Honza Kudrnáč si při kličkování mezi různým kamením a klestím nevšiml závady a až po nuceném zastavení se zjistilo, že prorazil víčko od zapalování. Vytekl tak olej, zastavil mu stroj a byl na světě problém. Velké štěstí bylo, že to bylo poprvé trochu blíže civilizaci, dotáhl tak motorku k benzínce a po telefonu jsme pak společně zavolali pomoc. Kluci, kteří byli s náma, pak s jedním Mexičanem přijeli a dopravili motorku do depa, kde ji opravili. Každý, kdo se o Šestidenní zajímá, ví, že dvouhodinová penalizace pak odsouvá tým o 15 až 20 míst dozadu.
Kudrnáč: Ve druhé časovce druhého kola se motor mé TE 449 zastavil. Nebyla to však chyba stroje, což jsem zjistil hned při prvním shlédnutí motocyklu. Na vaně jsem viděl olejovou skvrnu a na víčku spojky díru. Nejsem si ale vědom toho, že bych udělal nějakou chybu, prostě smůla.

Jak probíhaly poslední dva dny? Vlastně nakonec jen jeden.
Kurfiřt: V pátek se nám podařilo trochu výsledky vylepšit, zvedli jsme se o šest příček. Viděli jsme zajímavé přírodní úkazy, třeba díru ve skále. Nebo zvláštní koryta u zemědělských stavení, kam asi odvádějí vodu, to jsem jinde nikdy neviděl. Rychlostní zkoušky se tam prostřídaly i za předešlé čtyři dni. Stále nás doprovázelo teplo a prach a v pátek se poprvé stalo, že jsme po ránu škrábali z auta zamrzliny.

Proč se poslední závodní den musel zrušit?
Už jsme byli připraveni na startu, když na poslední chvíli pořadatelé oznámili, že se sobotní část ruší. Prý došlo k zastřelení nějakého místního mafiána. Šlo o bezpečnost. Prý rozstříleli policejní stanici a benzínku, a protože se to odehrálo v okruhu závodů, tak se to zrušilo. Stejně se za poslední den již s výsledkama moc nehýbe.

Jak na to závodníci reagovali?
Kurfiřt: Někdo se radoval, někdo ještě chtěl jet, takže to bylo smíšené. Paradoxně to nahrává všem škarohlídům, kteří si myslí, že jsou v Mexiku indiáni, že je zde velká míra rizika a podobné věci. Ale právě naopak. Pořadatelská činnost fungovala na výborné úrovni.
Kudrnáč: S tím musím souhlasit. Organizačně byly závody zvládnuté výborně.
Co jste v zámoří všechno shlédli. Jeli jste tam s velkým předstihem.
Kurfiřt: Měli jsme tam kamarádku, která nás provedla po Mexiko City, ukázala nám pyramidy, byli jsme v Acapulcu u moře, kde jsme se podívali po krajině. Viděli jsme skoky do vody. Připravovali jsme se na to převýšení a zvykali si na časový rozdíl. Mě vždy nejvíce zaujme nedotknutelná příroda, bez silnic, bez civilizace.

Vraťme se ještě o pár týdnů zpět, do doby, kdy jste odlétali. Řekněte ještě jednou, jak to bylo se slavnou ledvinkou před odletem?
Kurfiřt: Věděli jsme, že při odletu budeme mít napěchovaná zavazadla. Limit na zavazadlo je 23 kilo, zazmatkovali jsme a moji ledvinku jsme přehazovali z batohu do batohu. Nakonec se to udělalo tak, že jsme ji hodili do příručního zavazadla. Oni ji pak vysypali na stůl a koukali jako vyjevení. Byl to klasický zmatek při odbavování. Muselo se jít speciálně s ledvinkou zaplatit další poplatek. Z ledvinky se tak stala trochu legenda, ale zpátky jsme už měli všechno pohlídaný.

Kde se jede příští ročník?
Ve Finsku. Pojede se někdy v polovině srpna, bude to tedy dřív. Mělo by to být 120 kilometrů od Helsinek a jet by se mělo podél pobřeží.

Víte už teď, jestli se prestižní akce Motosport Bozkov znovu zúčastní?
Určitě se Bozkov chystá. Stále se od nás odvrací štěstí, tak bychom se chtěli znovu zúčastnit.

Jaká je příčina toho, že u nás v posledních letech zájem o motorkářské dění všeobecně klesl?
Hlavní a nejdůležitější příčinou toho zřejmě je, že je to finančně velice nákladný sport. Hovořil jsem s lidma z reprezentace, kteří nakonec na Šestidenní letos neodjeli. Prý jim končila smlouva se sponzorem, ale kdo ví, jak to skutečně bylo. My jsme si tam také jeli za své peníze. Do Finska už reprezentační tým jet chce, ale paradoxní je, že tam to bývá ještě dražší, než to bylo teď v Mexiku. Největší peníze jsme dali za letenku, jinak bylo vše finančně dostupné.