Výprava bozkovských závodníků i doprovodného personálu dorazila v úterý domů. V rozhovoru pro Krkonošský deník zhodnotil další účast na šestidenní pravidelný účastník mezinárodních závodů Milan KURFIŘT.
Nakonec jste se po posledním dni vyšplhali až na 17. místo. Co pro váš bozkovský tým znamená elitní dvacítka?
V našich podmínkách a tím, jak k tomu všemu přistupujeme, je určitě sedmnácté místo skvělé. Chtěli jsme být do dvacítky, takže jsme úkol splnili. Jeli jsme takřka ve stejném složení jako vloni, jen Honzu Fišera nahradil domácí Lukáš Hádek, který si cestu loni nemohl dovolit z finančních důvodů. Se sedmnáctou pozici jsme samozřejmě spokojeni. Škoda je, že jsme měli hned na začátku problémy, jinak s odečtem penalizace jsme byli třináctí, což by bylo hodně super. Zatím nám však štěstí nepřeje a ani jednou jsme šestidenní neabsolvovali bez jediné poruchy.
Kdy jste se v průběhu závodu poprvé dostali do vysněné dvacítky?
Po pondělí jsme byli až na 31 místě. Postupně jsme však byli čím dál výše. V úterý to byla 26. pozice, ve středu 21. a po čtvrtku už devatenáctí. Pak jsme se každý den ještě o jedno místo vždy posunuli i vlivem odstoupení některých týmů. (Celkem se na pondělní start 86. mezinárodní šestidenní postavilo 356 jezdců ze 25 zemí světa – pozn. red)
Týmovou soutěž vyhrál český tým Husaberg Czech Haruda Team RAC Sedlčany. Oslavili jste vítězství s krajany?
Určitě oslavili, protože už před startem jsme uzavřeli s tímto týmem určitou spolupráci ohledně tankování a dalších věcí. Od prvopočátku jsme s nimi bydleli v jednom kempu, jezdili jsme spolu na start. Pokud to tak mohu říct, jsou to oproti nám páni jezdci. My jsme chtěli atakovat umístění v nejlepší dvacítce, oni sem jeli s nadějí na umístění v nejlepší trojce, možná si sem dokonce pro to vítězství přijeli. Spolupráce jak s jezdci, tak s manažerem byla ale výborná.
Jaké zážitky se vám s odstupem pár dní po skončení finské šestidenní při vzpomínání vybaví jako první?
Ještě před začátkem bylo avizované, že by to měla být jedna z lehčích šestidenní, ale nakonec z toho počasí a déšť udělaly chvilkami náročnější a chvilkami i extrémní tratě. Hlavně některé měřené testy byly náročné. Nakonec se třeba sice projely, ale dodatečně byly anulovány, protože by výsledky byly neregulérní. Voda s pískem opravdu dělaly svoje. Finsko se tedy ukázalo jako velmi specifická země.
Zmínil jste vodu a písek. Jak tedy vypadala typická finská trať pro šestidenní.
Podklad byl většinou právě písek nebo rašelina. Jezdilo se v borovicových lesích, ale hlavně po rovině, což nám příliš nevyhovovalo, protože bylo málo záchytných bodů. Hodně se vyskytovalo také kamení porostlé mechem, ale hlavně ten písek.
Počasí vám nepřálo, většinu startovních dní propršelo. Bylo horší mexické vedro nebo finský déšť a chlad?
Když to vezmu na sebe, tak pro mě byl rozhodně horší déšť, který hodně měnil trať z lehké cesty v takovou, která se nedala projet, jak tomu bylo právě letos.
Jaké největší technické problémy vás letos potkaly?
Hned v pondělí mělo problém více strojů, odcházely lamely. I já jsem musel měnit takřka všechny, takže jsme nabrali hned nějakou penalizaci. V úterý jsme poté ještě odvzdušňovali a závada se pak naštěstí vyřešila, ale stejně s nimi něco je i teď. Co přesně, to ještě momentálně nevím. Celkem často odcházely i převodovky. Lukáš Hádek měl trochu poničený motor, ale nakonec s ním dokázal dojet a nenachytal trestné minuty. Honza Kudrnáč měl na čtyřtaktu drobný problém se sítkem, ale vše se také vyřešila v čase na opravu.
Měli jste také možnost prohlédnout si okolí závodu a finskou krajinu?
Byli jsme tu o týden dřív, než byl v plánu start. Tento čas ale většinou věnujeme procházce testů, které jsme tak nejprve viděli z chůze a až poté z motorky. Přírodou jsme sem tam projeli autem a opravdu bylo na co koukat. Jezdili jsme v kraji, kde dříve fungoval protivojenský val z druhé světové války, takže určitě zážitky máme. Byla k vidění muzea, dodnes tam stojí tanky. Navíc jsme bydleli u pěkného jezera, kde se dalo krásně relaxovat.
Už víte, kde se pojede napřesrok a jestli se opět zúčastníte?
Příští rok se jede v Německo na druhé straně Krušných hor. Je již dopředu avizované, že by to měl být od Němců skvěle připravený podnik. Vždycky si tak nějak říkáme, že už to byla poslední šestidenní, ale při příchodu dalšího ročníku se rozhoupeme. Teď je to navíc skutečně blízko, tak by byla škoda neabsolvovat ještě další šestidenní. Asi se tedy budeme snažit, abychom se v Německu představili také, ale určitě bude přetlak týmů, které budou mít zájem na tom, aby se zúčastnili.
Trophy týmy: 1. Finsko (Remes, Seistola, Salminen, Mattila, Salonen, Tarkkala) 17:11:11,66, 2. Španělsko –30:42,77, 3. USA –54:23,20.
Juniorské týmy: 1. Francie 10:47:34,11, 2. Švédsko –13:13,20, 3. Velká Británie –17:42,39, …8. Česko (Markvart, Míl, Šefr, Engel) –1:11:55,13.
Kluby: 1. Husaberg Czech (Kadleček, Žerava, Toman) 11:26:17,90, 2. Team West (Švéd.) –4:51,32, 3. Wellard Club Team (N. Zél.) –12:14,42, …7. ENC Racing CZ Jiřetín (Klimeš, Rudolf, Gottvald) –56:15,65, 17. Motosport Bozkov (Hádek, Kurfiřt, Kudrnáč) –3:25:23,70.
