Podpořit sport dětí je nutné, ale hodina tělocviku ve škole navíc to nezmění. Je nutná větší osvěta. Hejtman Martin Červíček, bývalý policejní prezident, má ke sportu blízko a ví, že sportování mládeže je důležité. V rozhovoru se také vyjadřuje k fotbalové kauze Romana Berbra, volbám v asociaci a blýskání na lepší časy fotbalu v Hradci Králové. „Potřebuje silného partnera,“ říká.

Kvůli pandemii bylo zastaveno sportování dětí a mládeže. Bude to podle vás mít negativní dopad na talentované jedince i ostatní?
Bohužel se obávám, že dopad na děti to mít bude. Dva roky se pořádně nesportovalo. A nejenom amatérští sportovci, ale i ti talentovaní, co jsou na cestě dosáhnout vrcholových výkonů, tak omezení ve svém vývoji zaznamenají. Na druhou stranu pořád se bavíme o dětech, které mají všechno před sebou a pokud v návaznosti na situaci změní přístup jednotlivé sporty i trenéři, tak věřím, že lze hodně věcí napravit.

Může kraj po rozvolnění sport mládeže i dospělých nějak podpořit?
Byl bych rád, kdyby kraj v rámci regionu podporoval sportovní aktivity, jako tomu bylo v minulosti. Jen připomenu, že máme například dlouhodobou spolupráci s krajským fotbalovým svazem, kde postupně navyšujeme prostředky na odměny dobrovolným trenérům mládeže. Spolupráce na mládežnické úrovni funguje i s klubem FC Hradec Králové, kterému přispíváme milionem korun. Nastavené to máme i s hradeckým hokejem. Podporujeme krajské výběry při Olympiádách dětí a mládeže. Snažíme se pomoci i dalším oddílům a subjektů při pořádání sportovních akcí.

Letos ovšem krajský fotbal dostane peněz o něco méně…
V současné době nás výpadek financí z veřejných rozpočtů přinutil, abychom pečlivě zvažovali, jakou podporu a do jakých aktivit dáme. Částka pro fotbal se postupně dostala na milion sto tisíc, ale letos jsme byli nuceni, a to po domluvě s krajským fotbalovým svazem, příspěvek snížit na 550 tisíc. Ale myslím si, že pro letošní rok bude dostačující.

Martin ČervíčekMartin ČervíčekZdroj: ArchivJednali jste o tom, že byste podpořili trenéry i v dalších sportovních odvětvích?
Pro mě je fotbal fenomén s nejsilnější členskou základnou. Když tehdy představitelé krajského svazu přišli s myšlenkou, že by bylo dobré alespoň malou finanční odměnou poděkovat lidem, kteří dnes a denně pracují s našimi dětmi na bázi dobrovolnosti, byl jsem jeden z těch, kdo tento projekt podporoval. A jak se podařilo nastavit systém ve fotbale či hokeji, tak si myslím, že by mohlo být naší ambicí pokusit se podporovat i ostatní sporty, kupříkladu basket, házenou či florbal. A to v oblasti mládeže i na vrcholné úrovni. Podporujeme i jednotlivce reprezentanty. Jen v minulém roce jsme dali na sport 32 milionů korun, zahrnuty v tom jsou i rekonstrukce a údržba sportovních zařízení. Letos jsme museli částku seškrtat, zatím jsme vydali polovinu, ale věřím, že další prostředky ještě najdeme.

Jste pro to, aby na základních i středních školách byla po covidu zavedena hodina či hodiny tělocviku navíc i na úkor jiných předmětů?
Osobně si myslím, že tohle se nevyřeší tím, že přidáte jednu hodinu do tělocviku ve školách. Myslím si, že je to celkově o atmosféře a propagaci, zda přesvědčíme mladou generaci o tom, že sportovat je IN.

Jak toho docílit?
Jsem velký propagátor toho, že mládež má najít seberealizaci v různých sportovních odvětvích. Naše generace hrála jen fotbal, hokej, basket či házenou… Dnes je víc nových sportů, zmiňme třeba florbal. Fotbal a hokej si pak sice stěžují, že jim nové sporty ubírají děti, ale za mě je nejdůležitější, že si vůbec děti najdou cestu k nějakému sportu. I když postupem věku nebo kvůli kariéře sport opustí, tak je důležité, aby sportovaly v dětství. Sport je aktivita, která rozvíjí nejen tělesnou odolnost, ale zároveň připravuje děti na jejich další život. Všichni, kdo jsme sportovali, tak jsme v mládí získali schopnost disciplíny či organizace. A tohle jednou hodinou tělocviku navíc nezajistíte. A předně je to i otázka rodičů, jak děti ve sportu podporují a pak o prostředí, které jim to umožní.

Sám jste sportoval. Jaký jste byl fotbalista?
Nejdřív jsem si naivně myslel, že bych mohl něco dokázat jako hráč, ale pak jsem z toho vystřízlivěl. Neměl jsem rád tvrdou hru, ale našel jsem se v pískání. Role rozhodčího mi sedla. A je zajímavé, že tam jsem naopak tvrdou hru pouštěl. Vždycky jsem hráčům říkal: Hele, vstávej, to nic nebylo (smích).

Prý jste měl jako sudí našlápnuto i do nejvyšší soutěže?
Jako mladý jsem se dostal do třetí ligy, odpískal jsem tam dva zápasy. Měl jsem pocit, že bych se do ligy mohl dostat, ale pak jsem se musel rozhodnout, zda budu pokračovat v pískání coby svém koníčku, nebo své profesi u policie. A musím se přiznat, že mě pak dlouho mrzelo, že jsem se do ligy nedostal. Chtěl jsem ji pískat.

Zažil jste někdy jako rozhodčí divoký zápas?
Nikdo mě ze hřiště nehnal (smích), možná to bylo i mojí profesí u policie a tím, že jsem si dokázal zjednat respekt. Měl jsem i cit pro hru. Ani si nevybavuji, že bych dal červenou kartu za nějakou nadávku. To se nestalo.

Zatčením Romana Berbra, tehdy místopředsedy Fotbalové asociace ČR, propukla loni rozsáhlá kauza spojená se sudími. Věříte, že český fotbal nastoupil cestu k očistě?
Pokud vznikne nějaká kauza, a to nejen ve fotbale, tak je tady zároveň naděje, že se věci změní k lepšímu. Fotbal si o tohle koledoval už dlouho, ale nevztahoval bych to jen k jedné osobě. Koledoval si tím, jak k tomu všemu přistupoval a jak nevyužil úspěchy několika generací na úrovni reprezentace. A tím i většího množství financí, které měl díky tomu k dispozici. Fotbal se proměnil v politiku a pak se samozřejmě stane, že někdo chce mít větší moc a má tendenci toho zneužít.

Dlouho ale ty nekalosti Bebrovi a spol. procházely…
Byla zde neschopnost fotbalového hnutí si tohle uhlídat a postavit se k tomu. Proto přišla kauza a fotbal musel narazit, aby se probral a lidé si řekli, že se musí věci změnit. Nyní to bude o vytvoření nové struktury od nejnižších okresních pater až po ty nejvyšší. A za mě je změna nutná. V poslední době se všechno soustředilo na horní patra, reprezentaci a zapomínalo se na úroveň okresů. Fotbal také musí mít funkční základnu.

I vlivem Fotbalové evoluce se ale situace začíná měnit. Vnímáte to pozitivně?
Ve volbách v krajích a jednotlivých okresech je vidět, že tady existuje skupina lidí, která chce očistu fotbalu, ale určitě si nelze myslet, že přijdou nějací bojovníci a všechno se hned změní k lepšímu.

Kdo by se vám víc líbil jako předseda FAČR – Petr Fousek, Karel Poborský nebo Vladimír Šmicer, který se ovšem minulý týden kandidatury vzdal?
Všichni tři mají své plusy i minusy. U Poborského a Šmicera, který tedy nakonec nekandiduje, je nezpochybnitelná jejich fotbalová minulost a snaha dále pracovat pro fotbal. Třetí v řadě, Petr Fousek, z mého pohledu asi největší favorit, je ostřílený funkcionář, který má zkušenost s evropským i světovým fotbalem. Za sebe můžu říct, že by bylo nejlepší, kdyby se ti tři byli schopni dát dohromady a pro fotbal pracovali společně.

A myslíte si, že se dohodnou? Teď jen Fousek a Poborský.
Vím, že to zní idealisticky. To je právě ta otázka, zda je to po volbách vůbec možné. A tohle musí vzejít od vítěze voleb. Pokud se nový předseda bude chovat ve stylu – vítěz bere všechno, tak udělá obrovskou chybu, protože fotbal rozdělí hned na začátku. Vítězství totiž neznamená to, že někdo vyhraje volby, ale přijde až ve chvíli, kdy všechno ve fotbale bude fungovat.

S Karlem Poborským jste se setkal při zřizování Regionální fotbalové akademie v kraji. Ta začne fungovat od 1. září s jedním ročníkem dětí, postupně se přidají další. Při plném provozu jsou náklady 8 až 10 milionů korun. Můžete prozradit, jak se na tomfinančně bude podílet kraj?
Za účasti města, fotbalového klubu FC Hradec Králové a kraje bylo podepsané memorandum o zřízení akademie. Kraj do toho vloží podle hrubého odhadu 1,5 milionu korun s tím, že bychom financovali především ubytování a stravování dětí. Podobné prostředky poskytne i město, které zase má na starost sportoviště, cestování a podobně. Největší díl financí potom hradí FAČR. Je to projekt, který se v jiných krajích osvědčil. Některé talentované děti může akademie posunut k vrcholu, ale bude z toho profitovat i celý kraj, že zde budou vyrůstat další dobří hráči.

Hradec Králové nyní zažívá fotbalový boom. Kromě akademie se podpisem stvrdila výstavba nového stadionu a klub postoupil do první ligy. Věříte, že se konečně blýská na lepší časy?
Všichni jsme na pozitivní vlně očekávání. Akademie, výstavba stadionu i postup FC Hradec Králové do první ligy, to jsou všechno střípky, které ukazují, že by fotbal v Královéhradeckém kraji mohl být zajímavější. Ale ještě je tady z pohledu klubu jedna důležitá věc, a to přivést silného partnera.

Město coby vlastník klubu FC Hradec strategického partnera hledá. Jak byste si představoval, aby do budoucna klub fungoval?
Město ani kraj nemohou vlastnit ani finančně zabezpečovat sportovní klub. Já jsem panu primátorovi a představitelům města už dříve při našich neformálních debatách říkal, že to nejdůležitější, co mohou pro hradecký fotbal udělat, je, že za prvé postaví nový stadion a druhým krokem je stabilizace klubu tím, že najdou silného partnera. Pak je předpoklad, že klub nebude pořád postupovat a záhy zase sestupovat do druhé ligy, ale bude mít dlouhodobější výkonnost na první ligu.