Nováček z Podkrkonoší zvítězil jen čtyřikrát, a tak se nelze příliš divit tomu, že si po jednoroční štaci balí kufry zpět na cestu do první ligy. Královédvorský trenér PETR ŠULC však tvrdí: „Určitě toho nelitujeme, že jsme se do extraligy přihlásili.“

Jak jste to ve Dvoře přijali, že sestupuje z extraligy?
Pokud budu mluvit za sebe, tak s obrovským zklamáním. Ten kámen sestupu mě leží na srdci od toho okamžiku, kdy se to v sobotu vpodvečer rozhodlo. A upřímně vám řeknu, že mě to bude mrzet ještě dlouho.

Když se však podíváme na výsledky vašeho týmu v sezoně…
Od samého začátku jsme uvažovali reálně. Nedělali jsme si žádné iluze a uvědomovali jsme si, že jedinou naší ambicí je záchrana.

Víte, kolikrát jste v sezoně vyhráli?
To víte že ano. Čtyřikrát. V základní části jsme porazili Třeboň, Frýdek-Místek a Přerov a v play out jsme bohužel vyhráli jenom jednou, doma s Frýdkem.
Nemyslíte, že si proto zasloužíte opustit nejvyšší soutěž?
Z tohoto pohledu asi určitě ano. Je potřeba si však uvědomit, že jsme do play out šli s nulovou bonifikací, na rozdíl od Frýdku. I ten v základní části vyhrál pouze třikrát.

Tušíte, v jakých zápasech vám začal ujíždět vlak? Asi se shodneme na tom, že to už bylo v základní části…
Ano. Kdybych měl svést vinu na to, kdy jsme se dostali do problémů, určitě na tom má podíl základní část. Nezvládli jsme domácí utkání s Kopřivnicí, i když nám povinnost velela vyhrát. Hodně blízko jsme měli k bodům v Třeboni, kde jsme pohořeli díky naší špatné koncovce. A s Třeboní jsme pak ještě zbytečně prohráli doma i ve skupině play out. Stačilo vyhrát jeden z těchto zápasů a situace se mohla vyvíjet úplně jinak.

V podstatě máte pravdu. Od záchrany v extralize vás dělilo jediné vítězství. To vás musí vnitřně příšerně štvát, ne?
Hrozně moc. Proto jsem vám na začátku říkal, že teď prožívám veliké zklamání a budu se z něj ještě dlouho dostávat. Když se zpětně podívám na vývoj jednotlivých utkání proti soupeřům, se kterými jsme hráli o to nedostat černého Petra, velmi to mrzí.

Poslední nadějí, ke které jste se upínali ve Dvoře, byla baráž. Sečteme-li výsledky obou utkání s Brnem, vyjde nám jasný postup prvoligového mistra…
Musím říct, že na baráž jsme se připravovali svědomitě. To, že jsme prohráli v Brně o čtyři góly, však bylo proti mému osobnímu plánu. Myslel jsem, že pokud tam prohrajeme, tak maximálně o dva. Bohužel, v závěru jsme zase udělali dvě technické chyby. Nebylo to poprvé, co jsme v sezoně takhle ztratili zápas. Ať už to bylo v základní části, play out, baráži, ve většině utkání jsme v poločase drželi přijatelný výsledek, nebo jsme i vedli, viz náš poslední zápas s Brnem. Nakonec jsme však stejně prohráli.

Tím mi vlastně chcete říct, že jste v zápasech odcházeli fyzicky?
Když se podíváte na vývoj jednotlivých poločasů, zjistíte, že naše lavička je velice úzká. Většinu zápasů jsme odehráli v úzkém počtu hráčů, což se v průběhu utkání na naší hře muselo projevit. Soupeři měli širší lavičku. Hráči ze základu si tak mohli během utkání dostatečně odpočinout a v závěru měli více sil zvrátit zápas. Na naší straně to tak nefungovalo.

A určitě byste toho našel i víc, co ve vašem týmu nešlapalo, viďte?
Od samého začátku sezony nás trápilo proměňování vyložených brankových příležitostí. Přitom jsme tomu na tréninku věnovali obrovské množství času. Dostávali jsme se až do takových absurdních situací, kdy jsem v brance nechal oba brankáře a hráči na ně nabíhali a museli proměňovat. Jakmile však nastalo utkání, na družstvo jako by padla deka.

V jaké činnosti byl Dvůr horší v porovnání s ostatními extraligovými týmy?
Podstatně horší jsme byli v provádění rychlého protiútoku od vlastní branky až po zakončení. Zatímco špičková extraligová družstva to zvládla na dvě nebo tři přihrávky, my jsme to v těchto situacích řešili na čtyři až pět přihrávek. Tím pádem jsme soupeři dávali šanci se zformovat do obrany.

Abychom stále jen nekritizovali, najdete na letošní sezoně i nějakou pozitivní věc?
Došlo ke zlepšení několika hráčů. Výraznému zlepšení. Pozitivní je určitě i to, že se nám podařilo, i když v minimálním počtu, vyhrát několik utkání. Z vizuálního pohledu jsme také dokázali odehrát velmi kvalitní utkání doma s Duklou Praha a Zubřím. To mě potěšilo.

Myslíte, že jeden rok v extralize pomůže zvednout házenou ve Dvoře?
To v každém případě. Myslím, že roční účinkování v extralize, i když s efektem sestupu, hráčům pomůže. Jednak získali obrovské množství zkušeností. Stále tvrdím, že extraliga je v porovnání s první ligou soutěž náročná v otázce rychlosti a síly, co je však prvotní, jsou podle mě zkušenosti. A ty nám na začátku sezony chyběly.

Takže, nelitujete toho, že jste do extraligy „lezli“?
Určitě ne. Je to sen každého sportovce, zahrát si nejvyšší soutěž. Člověka to obohatí o cenné zkušenosti a je to i velký přínos pro mladé hráče.