Trutnov – Medailovým úspěchem na dvou frontách. Domácí i evropské. Tak skončila pro basketbalistky Kary Trutnov uplynulá sezona.

První trofej, tu nejcennější, si Východočešky přivezly v únoru z Prešova, kde se staly vítězkami Středoevropské ligy. Druhý blyštivý pohár, tradičně bronzového lesku, družstvo z Krkonoš přidalo před několika dny v české lize, v níž obhájilo třetí místo. Kouč Kary Martin Petrovický tak svou „pětiletku“ v Trutnově zakončil stylovým „doublem“.

Jak jste si užil oslavy?
Užil jsem si je hodně. Přece jenom bylo letos v našem týmu hodně hráček, které získaly svou první medaili. A nejhezčí je vidět právě jejich radost. Moc jim to přeji, stejně tak jako všem ostatním.

Nezevšedněly vám ještě oslavy za těch pět let, co jste v Trutnově? Co sezona, to medaile…
Tento pocit nikdy nezevšední, spíš naopak. Mám stále silnější pocit, jako bych byl na těch medailích nějak závislý. (směje se)

Tu letošní radost určitě ještě více umocnil fakt, že i na Trutnov před sezonou dolehla finanční krize, což se odrazilo ve skladbě družstva…
Určitě. Z toho mám největší radost. Páteř družstva tvořily čtyři zkušené hráčky, mezi které už počítám dvaadvacetiletou Katku Hindrákovou. Zbytek týmu byly hráčky, které družstva z druhé poloviny tabulky před touto sezonou nechtěla, a my jim dali šanci. A nás v žádném případě nezklamaly. A ještě třetí skupinou byly nadějné mladé hráčky z našeho dorostu. A chcete znát ještě jednu zajímavost?

Povídejte.
Osm z jedenácti hráček pochází z Královéhradeckého kraje. Proto mám i velkou radost z toho, že do družstva zapadly všechny nové hráčky. A že jich nebylo málo.

Během série o bronz proti Slovance jste se několikrát „rozčertil“, když jste slyšel, že Trutnov na třetím místě přeci skončit musí, protože má mnohem zkušenější tým…
Ano. Už v průběhu sezony jsme byli stavěni ostatními týmy do jasné role favoritů na bronz. A to i po zranění Hanky Šnajdrové, což je podle mě mediální pokrytectví. Nejen že jsme byli letos třetí nejmladší družstvo v lize, ale i družstvo s jedním z nejmenších rozpočtů. Jsem rád, že jsme se s tím dokázali poprat a dokázat, že basketbal v Trutnově dělat umíme!

Předpokládám, že jako trenér mi budete tvrdit, že jste svému týmu stále věřil… Nebo i vy jste už v některém momentě dramatické série začal pochybovat, že třetí místo neobhájíte?
Byl bych špatný trenér, kdybych svému týmu nevěřil. Samozřejmě, že člověka napadne: Co kdyby to letos nevyšlo. Jenže, my tady stavíme hlavně na práci a naším hlavním cílem je zlepšovat kvalitu všech hráček. Výsledky se dostavují samy díky této dřině. Musím říct, že hráčky tady na sobě hodně pracují a jdou výsledkům naproti.

Za poslední roky jich z Trutnova hodně odešlo do euroligových klubů. Berete to jako odměnu vaší práce?
Určitě. A chceme nadále držet tento trend a vychovávat hráčky pro evropský basket.

Zpět k letošní sezoně. Kterého úspěchu si ceníte více. Vítězství v Středoevropském poháru, nebo třetího místa v Ženské basketbalové lize?
Oba úspěchy je nutné ohodnotit stejným dílem, i když ligová medaile je samozřejmě dlouhodobější záležitostí. My vždy chceme konfrontaci s evropským basketbalem, tím hráčky získávají neuvěřitelné zkušenosti. Letošnímu týmu středoevropská liga kvalitou přesně vyhovovala. A to, že jsme porazili ve finále Prešov, který nyní bojuje ve finále slovenské ligy, naši radost ještě umocňuje.

Co bylo podle vás základem dvojnásobně úspěšné sezony?
Jak jsem již říkal – tvrdá dřina. Snažím se v družstvu neustále udržovat čtyři základní komponenty, které vedou k úspěchu. Disciplína, důvěra, konkurence, motivace. Na těchto základech stojí naše úspěšná pyramida. Možná to zní jako klišé v amerických knížkách, ale prostě je to tak.

A spousta lidí vám k tomu dodá, že i Darina Mišurová. Asi jste rád, že prodloužila smlouvu.
Darča je osobnost. Bylo o ní už mnoho napsáno i řečeno. Ale především je to hráčka našeho týmu a má úplně stejné zacházení, jako všechny ostatní hráčky. Ona sama ví, že bez toho bychom nic nedokázali. Proto je to cenný hráč. Mohla by si hrát na hvězdu, ale ona pracuje poctivě, jako všichni ostatní. To, že prodloužila smlouvu v Trutnově, beru jako poděkování pro nás, že tady basket děláme dobře. Určitě měla mnoho jiných a asi i lépe placených nabídek. Je to i známka toho, že se jí v Trutnově moc líbí i atmosféra, kterou naši skvělí fanoušci dokážou při utkáních vytvářet.

Ústřední postava vám tedy v týmu zůstane, ale jak to vypadá s ostatními hráčkami. Už víte, kdo zůstane, kdo odejde?
Po loňských změnách chceme udržet družstvo co nejvíce pohromadě. Přesto největší otazník je nad Míšou Hartigovou, která ale není naší hráčkou, nýbrž hráčkou USK Praha. Bohužel, jak jsme se dozvěděli, chtějí ji letos prodat. Mám obavu, že naše finanční možnosti na tuto situaci nestačí. Ale myslím, že za ty dva roky jsme Hary dostatečně připravili pro eventuální návrat do nějakého družstva Euroligy, nebo určitě do družstva hrajícího FIBA Cup. Otazník visí také nad dorostenkami, které letos maturují. Uvidíme, kde budou dále studovat.

Ačkoliv sezona v Trutnově skončila, vy si moc volna neužijete. Už v polovině května začíná příprava na mistrovství světa. Ale ten čas jistě rád obětujete, že?
Samozřejmě. Je pro mě ctí se takové akce zúčastnit. Musím ale především poděkovat svojí ženě Blance, která mi doma vytváří velmi dobré zázemí, bez kterého bych asi nemohl takhle časově náročnou akci absolvovat. Určitě bude na celý tým vyvíjen velký tlak, neboť se mistrovství světa bude konat v České republice. Věřím, že všechno zvládneme a dosáhneme co nejlepšího výsledku.

Kdo v době vaší nepřítomnosti povede družstvo v Trutnově?
V období květen, červen bude družstvo pracovat samostatně pod dohledem manažera Honzy Brauna a maséra Karla Nývlta. V hlavním přípravném období – srpen, září bude u týmu působit Jura Kovařík, který byl po dvě sezóny mým asistentem. Jsem moc rád, že tuto nabídku přijal, jelikož bych nerad svěřil tým někomu, koho dobře neznám.