Jak se vám žije v době bronzové? Bronz máte i ze závodu na 1000 metrů z mistrovství světa na jednotlivých tratích.
Moc dobře, řekla bych. (smích)

Dvě Američanky, které jsou jak z jiného světa, se snad ani nedají počítat. Jste tedy nejlepší ve zbytku světa?
Dá se to tak říct. Ale musíme s nimi už něco udělat. Přestává to být sranda.

K Richardsonové jste se už trošku přibližovala…
Jo, to jo. Říkala jsem si, že jim snad brzo dojde. Snad se na ně příští sezonu vrhneme, aby byla nějaká změna. Ta hymna už je trochu oposlouchaná.

Škobrtnutí na tisícovce

Ale v minulé sezoně zase tolik nezářily, ne?
To je pravda. Po olympiádě, kde úplně vyhořely, byly hrozně zklamané. A pak do toho vlétly. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží. Sang Hwa Leeová z Koreje dřív taky dominovala a pak jsem jí na mistrovství světa skoro porazila i já.

Čekala jste, že se to pro vás může tak dobře vyvinout?
Věřila jsem, že když udržím formu z Heerenveenu, že bych o bronz bojovat mohla. Ale pak jsme všichni z týmu onemocněli, prvních pět dní jsem se cítila hrozně. Nao Kodairaová to odnesla nejvíc - zvracela, měla horečku, musela odstoupit. Všude kolem nás lítaly bacily. Je to sice jen nachlazení, ale není to sranda. Potom jsem ale prolítla tu první pětistovku a říkala si: Mohlo by to být dobré.

Jenže přišlo zaškobrtnutí na tisícovce.
Ano, dělala jsem piruetky.

K čemu tam došlo?
Vůbec nevím. Pokaždé, když mám nějakou takovou kolizi, nepamatuju si to. Nevím, co to bylo. Šlo o nášlap na levou nohu, ujelo mi to, což je blbost. Brusle byla ostrá, nikde nic nebylo povolené, ale prostě se to stalo. Ještě že jsem nespadla a že jsem si to hodně rychle nastavila v hlavě a jela jsem dál.

Co bylo v ten moment nejdůležitější?
Jak se člověk zachová. A nakonec jsem i zajela docela dost slušné kolo. To byl klíč. Do neděle jsem nastupovala s tím, že jsem ve hře o medaile.

Nizozemská trenérka v české bundě

A po nedělní pětistovce už jste v ní věřila?
Jo, tam už jsem věděla, že mám nakročeno dobře. Ale stejně jsem se s tou tisícovkou trochu prala v hlavě. Když jsem projížděla místem, kde jsem den předtím škobrtla, nedokázala jsem ty myšlenky úplně odbourat. Kilák jsem jela na jistotu, jako kdyby mě hlava dál nepustila. Je to zase další zkušenost, kterou jsem nikdy předtím nezažila.

Vaše nizozemská trenérka byla na ledě v české bundě.
A slušelo jí to. Poprvé ji měla při svěťáku v Heerenveenu. Nosí ji, když tam Petr (bývalý kouč Novák) není.

Teď už vás čeká jen finále Světového poháru a máte sezonu za sebou.
Užijeme si to, budeme tam v plné sestavě a ze všech už to trochu spadne. Ještě jednou se všechny potkáme, než sezonu zrušíme. Flákat se ale nebudeme.

Máte dvě medaile. V to jste asi ani nedoufala, že?
Zrovna jsem o tom přemýšlela. Uvědomila jsem si: mám dvě bronzové. Z mistrovství světa. A v dospělých. Kdo by to řekl před osmi měsíci, když jsem neměla vůbec páru, jak budu jezdit. Můžu říct, že tahle sezona je prostě úžasná.