Společně s dalšími elitními lyžaři se zúčastnila tradiční Tour de Ski a ve městech Oberhof, Oberstdorf, Toblach a Val di Fiemme si vyjezdila fantastické 19. místo. Úspěch trutnovské rodačky zvýraznil fakt, že v pořadí Světového poháru poskočila až na 28. místo, s čímž nepočítala ona sama, ani největší snílek z řad jejich fanoušků. Krátce po náročné sérii osmi etap věnovala sympatická lyžařka čas i naší redakci a rozpovídala se o průběhu prestižních závodů, v nichž triumfovala polská lyžařka Kowalczyková před norskou Johaugovou a Italkami Longaovou s Follisovou.

Evo, prozraďte, jak se cítíte po jedenáctidenní Tour de Ski, kde jste si „užila“ osm závodů?
No dneska už je to lepší (rozhovor vznikal ve čtvrtek, pozn. aut.). Jinak úterý a středa byly děsné, připadala jsem si hrozně unavená. Včera jsem se šla projít na lyžích, ale po 45 minutách jsem to vzdala. Dnes už to na lyžích bylo o něco lepší.

Prozraďte ještě jednou, s čím jste na Tour odjížděla, jaké byly reálné cíle a naopak „tajné“ sny?
Chtěla jsem bojovat o třicítku. Chtěla jsem aspoň jednou bodovat. No a tajné sny? Asi se do té třicítky vejít častěji, než jednou.

V prvním závodě to nevyšlo, jaký byl prolog a co jste si říkala po úvodní únavě, která navíc znamenala „jen“ 49. místo?
Prolog byl hroznej. Nestihla jsem se unavit. Jenom to prostě nešlo. Moc jsem chtěla, ale „stála jsem na místě“

To se ale druhý den změnilo, vyšla vám klasická desítka a rázem z toho bylo 20. místo. Znamenalo to velkou radost nebo hlavně úlevu z prvního bodovaného závodu?
Určitě úlevu i radost. Šlo sice o 23. místo ale dvacátý nejlepší čas v závodě. Uklidnilo mě to a viděla jsem, že by to mohlo jít.

Za sebou jste tak měla první dějiště Tour de Ski. Jak se vám líbily tratě v Oberhofu a jak moc vadilo dlouhé cestování?
Tratě v Oberhofu se mi líbí. Jsou takové rychlé, rychle nahoru, rychle dolů, žádné dlouhé taháky. Naštěstí jsme cestovali autem, a to mi vůbec nevadí. Autem cestuji ráda. Navíc jsem „skladná“, takže jsem se mohla i natáhnout (usměje se).

Ani jeden den volna, dlouhé cestování, takřka žádný čas na spánek. Přesto přišel vydařený sprint a fantastické 18. místo. Začala jste v Obertsdorfu cítit, že se schyluje k jedněm ze životních závodů?
Tak pro mě i to 18. místo bylo téměř životní! Vzhledem k tomu, jak bylo moje osmé místo z loňského roku hodnoceno. Takže jsem byla hodně spokojená. Navíc se mi podařil i skiatlon, takže to bylo super. Únava už byla horší. Naštěstí skvělou práci odváděl náš fyzioterapeut Richard Jisl, u něhož jsem byla téměř každou volnou chvilku a vždycky se mnou udělal téměř zázrak. Kdyby tak s námi mohl jezdit všude! Určitě by to pro nás znamenalo zase krok kupředu v tréninkových podmínkách. Spánek byl horší. Chodili jsme spát pozdě, protože se nestíhalo a ráno jsem každý den vstávala před osmou, takže to bylo maximálně osm hodin spánku.

Závod na krátkou trať vystřídal skiatlon na 5+5 km a vy jste se 23. místem udržela na dvacáté pozici. Ač jste vyjížděla ze třetí řady, brzy jste se vydrápala dopředu. Byla to jedna z nejvydařenějších etap?
Překvapilo mě, že jsem se posunula hned po startu tak dopředu. Možná jsem to trochu přepálila. Viděla jsem před sebou ještě spoustu holek, aspoň mi to tak připadalo (smích). Až později jsem se dozvěděla, že jsem jela kolem dvanáctého místa a v závěru mi pak chyběly síly. Možná jsem udělala i taktickou chybu, kdy jsem se držela ve skupince, která se mi zdála pomalá a zezadu nás dojely další závodnice. Kdybych nastoupila, mohlo to být ještě lepší, to se však takhle říct nedá. Ale rozhodně jsem byla nadšená. Další umístění do třicítky a průběžný stav byl pro mě neuvěřitelný

Třetí bodovaný závod ze čtyř, de facto překonaný výsledek z loňska. Jaký mělo vaše účinkování v té době ohlas v týmu a hlavně z domova?
Všichni mi gratulovali. Dokonce už mě servis v buňce bral jako závodníka, který o něco bojuje a ne, že se jen účastní! Bylo to povzbuzující. Doma byli všichni nadšení. Mamka nemohla mluvit, jak byla ochraptělá, táta slavil každý den, jen přítel mě nemohl vidět, tak ho to mrzelo. Ale samozřejmě byl nadšený a všechno jsem mu musela vyprávět (usmívá se). Taky mi chodila spousta gratulací od kamarádů a známých, což bylo další povzbuzení.

A to ještě nikdo netušil, co příbuzným a kamarádům „připravujete“ na sprint volně! Životní závod?
No, nevím, jestli životní ale každopádně zatím nejlepší. Loňské osmé místo bylo hodně podceňované, jako že závodilo málo lidí a podmínky, na kterých nemohly ty lepší ujet a pak spousta štěstí. Letos jsem dokázala, že to až taková náhoda nebyla. Ukázalo mi to, že když všechno klapne můžu dosahovat lepších výsledků než je ta vytoužená třicítka.

Abychom ale jen nehodnotili jednotlivé etapy, vraťme se trochu k počasí. Jaké bylo v Oberstdorfu a co naopak připravil závodníkům Toblach?
Počasí bylo více méně v pohodě. S mazáním byl problém jen ve Val di Fiemme. Já jsem ale měla problém s výběrem lyží, takže to byl boj před každým závodem. Vždycky jsem ale něco našla. Samozřejmě nejhezčí počasí bylo v Toblachu. -4°C, sluníčko, prostě ideální.

V onom sprintu jste dokráčela až do semifinále, což znamenalo tři odjeté závody. Únava byla obrovská a navíc vás čekal závod, v němž jste si vůbec nevěřila. Neoblíbená etapa na 3 x 5 kilometrů. Jenže vám vyšla opět skvěle! Nejela jste v té době již trochu jako v transu?
No, ona ta patnáctka zas tak super nebyla. Dojela mě zezadu asi devítičlenná skupina a celá dvě kola jsem za nimi tak nějak vlála. V posledním kole mi i poodjely, ale z kopce jsem je trošičku sjela a pak se mi povedl závěr.

Po šesti etapách jste měla de facto splněno, vše vám šlo, dařilo se, nálada byla skvěla, gratulantů moře, jen únava větší a větší. Čekaly Vás ale ještě dvě etapy ve Val di Fiemme. S umístěním ve třicítce jste už asi počítala, ne?
Ne, to určitě ne. Sice už nás startovalo míň, ale věděla jsem, že ta klasika bude i díky počasí loterie a dřina. Nevybrala jsem nejlepší lyže, takže se mi trochu smekaly a moc to nejelo. Když jsem viděla, jak mě všichni předjíždějí, počítala jsem, že se do třicítky nevejdu. Výsledek mě ale překvapil. No a výjezd byl trochu problematický, protože jsem startovala z vlny asi dvaceti lidí a asi po 300 metrech mě zezadu shodili. Vůbec v té skupince to byl boj, některé závodnice jsou v kontaktních závodech za trest. Kopec už pak byl boj pro všechny.

Obrovsky jste si polepšila v bodování Světového poháru, může mít Tour de Ski velký význam na jeho konečném pořadí?
Určitě to bude mít velký vliv. Teď jsem v červené skupině a celkově jsem na 28. místě. Je to super, trochu nám to udělalo čáru přes rozpočet, protože můžu bojovat o první „50“ v celkovém pořadí Světového poháru, což by znamenalo možnost startu na finále SP, a s tím dopředu nikdo nepočítal.

V Tour de Ski konečné 19. místo, myslím, že překonání i těch tajných snů! Proběhla nějaká oslava ještě v Itálii?
Neslavila jsem ani tam, ani doma. Na poslední závod se na mě přijeli podívat mamka a trenér Vláďa Šlofar, takže jsme se podívali na kluky a jeli společně domů. Jenom jsme se stavili ještě v Itálii na pizze. Alkohol v sezoně nesmím. Oslava bude muset počkat do jara.

No a příjezd domů? Taťka je věčný optimista a šprýmař, závody prožíval s vámi, připravil si nějaký vtípek nebo legrační historku?
Samozřejmě to prožívali oba rodiče i teta s babičkou. Historku a vtípek snad ani ne, ale vsadili jsme se, tak mi dluží 50 euro (usmívá se).

Dnes vás čekají závody v Liberci a jak dlouho se pak zdržíte doma?
V Liberci dnes pojedu sprint. Jinak pak budu doma do 24. ledna a pak odlétám do Turecka na zimní univerziádu. Tam ještě ani nevím, co pojedu. No pak už by měla být závěrečná příprava a Mistrovství světa v Oslu.