Na letních olympijských hrách v sovětské Moskvě získal rodák z Dunajské Stredy stříbrnou medaili. Už roky je nyní Imrich BUGÁR spjatý také s Turnovem, kde se stará o Memoriál Ludvíka Daňka. Právě na letošním ročníku stanovil nejlepší výkon sezony německý diskař Robert Harting, jehož náčiní dopadlo na značku 70,66.

Od května nikdo tento pokus nepřekonal, a tak zůstalo město ze srdce Českého ráje na špičce atletické tabulky až do londýnské olympiády. Na ní jméno vítěze kopírovalo turnovského, přesto výkon z Pojizeří dál odolal. Tamní Hartingova „sedmdesátka" je navíc jedinou hozenou v letošním roce. Co o tom soudí právě atletická legenda?

Turnov zůstal i po olympijských hrách zapsán na špici diskařských tabulek. Je to pro celý mítink velký úspěch?
Určitě je! Letošní závody byly na dobré úrovni, byla i dobrá kulisa, všem přály podmínky. Harting byl v Turnově poprvé, ale věděl, že je to dobrý závod. Nyní na olympiádě se trochu trápil, navíc Íránec Hadádí se hodně vyhecoval. Nakonec se to ale povedlo i Robertovi, vyhrál a tradičně roztrhal i tričko, takže všechno dopadlo podle předpokladů.

Co pro Memoriál znamená, že zůstal na letošním vrcholu?
Je dobrá zpráva pro pořadatele, že ty závody vyšly. Diskaři byli v pohodě, předvedli hodně dobré výkony. Ale myslím si, že to někdo letos ještě překoná. Teď ze všech spadne nervozita. Bylo vidět, že jsou všichni ´nabušení´ a tak očekávám, že to opravdu někdo ještě přehodí. Pro Turnov je ale dobré, že zůstal na čele tabulek, kluci budou chtít přijet zase a třeba se za rok 28. května na čtrnáctém ročníku už budou pokoušet o limity na mistrovství světa.

Minulý týden jste pobýval v Londýně. Jak se vám na olympijských hrách líbilo?
Bylo to opravdu super. Velmi dobře zorganizované, perfektní kulisa, krásné stadiony, pohodlné cestování, ochotní dobrovolníci. Opravdu to nemělo chybu. Sice některé sportoviště bylo trochu z ruky, například na kanoistiku jsme jeli dvě a půl hodiny, pak byl dvě hodiny závod a zase zpátky, ale to k tomu patří. Navíc bylo opravdu krásné počasí. Co jsme tam přijeli, tak jsme za pět dní získali šest medailí, takže jsem sportovcům asi přinesl štěstí. Do Ria budu muset jet asi na celý program (smích – pozn. red).

Jaká disciplína vás kromě atletiky nejvíce zaujala?
Samozřejmě moderní pětiboj nebo bikeři včele s Kulhavým. Příjemně mě přikvapili i kanoisté, které jsem viděl na vlastní oči. Velký boj se odehrával také v basketbalu, kde Američani museli podstoupit těžké zápasy a neměli to tak jednoduché jako obvykle.

Jak se vám líbil závěrečný ceremoniál?
Člověk tam musí být, aby nasál tu atmosféru. Nemělo to chybu. Sice se mi trochu nelíbilo, že neudělali s olympijskou vlajkou závěrečné kolo, ale bylo to zase jiné. Jinak to byla velká diskotéka, na takové jsem ještě nikdy nebyl.

Pokud se vrátíme k disku. Kde byli čeští vrhači?
Vždycky, když náš závodník v nějaké disciplíně není, tak je to škoda. Jan Marcel si ale poranil koleno a teď bude nějakou dobu trvat, než se z toho vyhrabe. Musíme teď vychovat nějaké mladíky v některé z diskařských škol. Doufám, že si mladí polepší a budou bojovat třeba už o mistrovství světa.