Má za sebou náročný ročník. Rozjel jej coby nový trenér ligových basketbalistek Kary. Po úvodních nezdarech byl odvolán, aby se následně vrátil k úspěšné práci u trutnovské mládeže. Za to, s jakou vervou v podkrkonošském klubu pracuje, byl ale PETR KAPITULČIN nejvíc odměněn vlastně až po sezoně.

Zatímco většina trenérů si užívala dovolené, on přijal výzvu Českého basketbalového svazu a zaujal místo asistenta trenéra na dvou významných mládežnických akcích. Nejprve byl při čtvrtém místě z domácího mistrovství světa sedmnáctiletých juniorek a poté si přivezl stříbrnou medaili z evropského šampionátu U16. Tomu se říká odměna za basketbalovou věrnost!

Trenére, máte za sebou perné léto. Jak vás potěšila možnost být u vrcholných juniorských akcí U17 a U16?
Samozřejmě jsem byl velice potěšen. Minulý rok jsem kvůli přípravě trutnovského ženského týmu od reprezentace odešel, a tak jsem rád, že jsem i přes tento fakt byl znovu velice vřele přijat do realizačního celku k těmto týmům.

Češky při MS U17

ZÁKLADNÍ SKUPINA
ČR – Korea 61:51
ČR – Maďarsko 85:88 po prodloužení
ČR – Kanada 71:62

VYŘAZOVACÍ ČÁST
ČR – Itálie (osmifinále) 61:57
ČR – Austrálie (čtvrtfinále) 61:50
ČR – Španělsko (semifinále) 41:73

O TŘETÍ MÍSTO
ČR – Maďarsko 61:67 

Vše začalo na přelomu června a července světovým šampionátem U17. Jak jste si jej užil?
On si toho člověk při samotné akci moc neužije (usmívá se). Jste v neustálém zápřahu. Snídaně, přejezd na trénink, trénink, přejezd, oběd, příprava na zápas, zápas, přejezd na večeři, analýza soupeře na další den do hodně pozdních hodin, snídaně… A tak pořád dokola. To jsem ještě vynechal přípravu video-rozborů pro hráčky. Takže „užít si to" člověk moc nestíhá, i když samozřejmě vnímá tu fantastickou podporu, plnou halu a podobně. Je to velké ocenění, lépe se hraje. Víte, že vaše práce má smysl.

Čtvrté místo bylo ohromným úspěchem. Přesto, mrzela hodně absence medaile po porážce od Maďarek?
Mně osobně docela ano. Pořád jsem vnitřně přesvědčený, že se vyhrát dalo. Soupeř byl nakonec asi o něco lepší, ale je tam spousta kdyby. Na druhou stranu, kdybychom neměli trošku štěstí v osmifinále, tak jsme také mohli skončit kolem desátého místa.

Po MS jste si nestačil ani oddychnout a už jste mířil s výběrem U16 na mistrovství Evropy. Necítil jste se basketbalem unavený?
Mezi oběma akcemi byla trocha času, ale je pravda, že příprava U16 pokračovala už čtyři dny po mistrovství Evropy. Ono možná bylo lepší vrhnout se do práce než se rozplývat nad úspěchem nebo naopak přemýšlet o tom, jak málo chybělo na bronz.

Malé zklamání ze čtvrtého místa jste jistě hodil za hlavu, ale že v Maďarsku přijde ještě lepší umístění, to jste nečekal, viďte?
Na jednu stranu jsem nečekal medaili, na druhou jsem si byl téměř jistý, že v nejlepších osmi budeme. A pak se ve čtvrtfinále může stát cokoliv. Že půjdeme do čtvrtfinále z prvního místa a že prohrajeme jediný zápas až ve finále, to ale nad očekávání rozhodně je.

Spolu s vámi na Evropu mířila i trutnovská Aneta Váchová (na snímcích s číslem 4). Jak jste viděl její úlohu v týmu?
Aneta si vybojovala nominaci jako střídající rozehrávačka, záskok za Adélu Neubauerovou. Tuto roli zvládla velmi dobře. Nemuseli jsme se při střídání Adély bát o vývoj na hřišti a naopak si naše první rozehrávačka mohla v klidu oddechnout. Přitom právě tento post měl být na ME naší největší slabinou. Ale nebyl, a asi i proto se můžeme radovat z medailového úspěchu.

Cesta za stříbrem

ZÁKLADNÍ SKUPINA
ČR – Dánsko 86:45
ČR – Švédsko 77:43
ČR – Itálie 64:47

OSMIFINÁLOVÁ SKUPINA
ČR – Belgie 51:40
ČR – Francie 53:46
ČR – Lotyšsko 77:59

VYŘAZOVACÍ ČÁST
ČR – Turecko (čtvrtfinále) 70:55
ČR – Francie (semifinále) 62:49
ČR – Rusko (finále) 47:72

Základní skupinou jste prosvištěli bez porážky. Bylo už tam cítit, že se rodí obrovský úspěch českého basketbalu?
Základní skupinu jsme měli slabou, o tom že porazíme Dánky i Švédky jsme byli přesvědčeni dlouho dopředu. Ale zápas s Itálií hodně napověděl do dalšího průběhu.

Podobně se dařilo i v osmifinálové skupině, kde jste srazili i silnou Francii. V čem tkvěla síla vašeho kolektivu?
Ve velice dobré obraně, týmovosti, výborné hře základní pětky (čtyři hráčky se zkušenostmi z MS U17 + již zmíněná Neubauerová) a pevně věřím, že i v dobrém trenérském vedení (úsměv).

Ve čtvrtfinále proti Turecku byl tým na pokraji vyřazení, ale zvládl velký obrat a pak v semifinále podruhé zdolal i Francii…
Do čtvrtfinále jsme papírově vstoupili jako favorit, ale tato role nám nesedí. Podobně nám nesedl ani zápas MS s Itálií, který jsme horko těžko otáčeli v posledních minutách. Navíc Turkyně mají velice dobrý tým v čele s 208 cm vysokou pivotkou. Náš výkon byl nekoncentrovaný a ustrašený, ale poločasová domluva hráčky semkla, první minuty druhé půle jsme vyhráli 21:0 a už jsme si nenechali postup vzít.

A co semifinále s Francií?
Na tu jsme si následně docela věřili díky výhře ve skupině. Tým sice vypadá skvěle atleticky, pětasedmdesát procent sestavy tvořily hráčky tmavé pleti. Ale koncentrovaným a disciplinovaným výkonem jsme bez větších nervů prošli až do finále.

V čem byla atmosféra v Maďarsku jiná od MS v Čechách?
Samozřejmě byla o něco méně hlučná než u nás, ale zase nikterak výrazně. Většině hráček přijely fandit rodiče, případně i spoluhráčky či kamarádi, takže poklidné prostředí rozhodně nepanovalo (smích).

Ve finále vám Rusky moc šancí nedaly, přesto hned po zápase panovala u týmu hlavně radost ze stříbra. Je to tak?
Po zápase se mísilo strašně moc pocitů. Smutek z porážky, radost ze stříbra, dojetí z toho, co jsme dokázali a smutek z toho, že tím dnem vše končí. A to jak při poděkování nás trenérů hráčkám, tak i opačným směrem, a také hráček mezi sebou. Tvořily výbornou partu a finálovým zápasem ta kapitola skončila.

Hned dvě hráčky se dostaly mezi nejlepší pětici mistrovství Evropy. Co říkáte na tento úspěch Adély Neubauerové s Julií Reisingerovou?
Samozřejmě je to velký úspěch pro český basketbal. V případě Julie Reisingerové se to asi i čekalo, ale ještě před několika měsíci by na druhou jmenovanou nevsadil asi nikdo. Ale za poslední měsíce pravidelného a hlavně kvalitního dvoufázového a někdy i třífázového trénování v konkurenčním prostředí se Adéla výkonnostně posunula až na tuto úroveň.

Nyní vás zase čeká práce v trutnovském klubu. Budete se ale od nynějška těšit na reprezentační výzvy ještě víc?
Těžká otázka (úsměv). Víc asi ne, vždy jsem se těšil. Ovšem, jak to bude s reprezentacemi příští rok, se bude řešit až po světovém šampionátu žen někdy v polovině října. Takže kdo bude nebo nebude u reprezentačních výběrů a případně jakých, je ještě otevřené. Teď se primárně budu soustředit na trutnovskou mládež. Příští ročník je za dveřmi a letos nás čeká hodně práce.