Senzace se však v úvodním zápase nadstavbové skupiny A1 nezrodila a družstvo trenéra MARTINA PETROVICKÉHO nakonec utrpělo tradiční nakládačku – tentokrát o 33 bodů (96:63).

Jste spokojený s tím, jak jste odehráli zápas na palubovce mistra?
Myslím, že utkání jsme nezvládli tak úplně podle našich představ, i když jsme se dokázali držet přes půl zápasu. Ve druhém poločase se na našem výkonu přeci jenom podepsala naše čtrnáctidenní kondiční práce a odešli jsme fyzicky. Přesto si myslím, že jsme tam tou vůlí mohli nechat trochu víc. Zápas skončil zbytečně velkým rozdílem.

Berete mi slova z úst. Když se někdo podívá na konečný výsledek, ani snad nepomyslí na to, že byste na začátku druhého poločasu mohli vést…
To je právě velká škoda. Ale na druhou stranu se nedá nic dělat, protože únava na holkách byla hodně znát. Soupeř, který nastoupil v osmi, začal hrát až, když potřeboval. Uvědomil si, že nevyhraje, pokud se nebude snažit. Přitlačili nás v obraně a my jsme udělali pár hloupých, zbytečných chyb, které nás stály vyrovnaný zápas. Právě tam bych to našim holkám trochu vytkl. V té chvíli jsme měli navrch, ale chybělo mi tam nadšení u zkušených hráček z toho, že nám to jde a že hrajeme vyrovnaný zápas.

V prvním poločase jste to nadšení ze hry cítil?
Ne. Chybělo mi tam v podstatě celý zápas. V prvním poločase jsme to však ještě byli schopni srovnávat fyzickými silami. Pokud chcete hrát vyrovnaný zápas s takovýmto soupeřem, musíte si prostě víc věřit.

Dobře. Pomineme-li fyzickou a psychickou odolnost družstva, tak jste s favoritem v prvních dvou čtvrtinách dokázali držet krok. Čím se vám to podařilo?
Hráli jsme aktivně. Po celém hřiště. Ze začátku jsme v tom měli trochu chyby, proto nám soupeř utekl na deset dvanáct bodů. Postupně jsme se však srovnali, a protože USK nemělo nějak extra střelecký den, dotáhli jsme se a to nám dalo sílu do poločasu skóre srovnat.

A na začátku druhého poločasu výsledek otočit…
Opravdu, začali jsme dobře a ještě pět minut jsme hráli vyrovnaný zápas. Pak ale přišly naše chyby a psychicky jsme to nezvládli. Začali jsme vymýšlet úplně jiné věci, než jsme zvyklí. Když jsme prohrávali už o dvacet bodů, prostřídal jsem sestavu. Skóre už nebylo tak důležité. Ale znovu říkám, je to škoda, mohli jsme se držet déle.

Na závěr jedna hypotetická otázka. Byl to v sobotu ten den, kdy jste USK mohli porazit?
Těžko říct. Asi ne, když jsme ho neporazili. Hlavně jde ale o to, že my jsme neladili všechny síly na tenhle zápas. Nebrali jsme to jako rozhodující utkání, ve kterém půjdeme na výhru a na které se budeme pečlivě čtrnáct dní připravovat. Kdybychom se připravovali, možná by pak utkání bylo zajímavější.