Ještě ve čtvrtek večer se prý cítil, jako kdyby ho srazilo auto, včera už mu ale bylo tak dobře, že by si dokonce dokázal přestavit sám sebe na startu alespoň nedělního harrachovského klání. Musel ale počkat, jak dopadne vyšetření krku magnetickou rezonancí.

Když sestra vezla dvaadvacetiletého skokana s límcem na krku z vyšetření do nadstandardního pokoje číslo 3 traumatologie liberecké nemocnice, tak se Koudelka usmíval. V jeho pokoji se střídala jedna návštěva za druhou, u stolku měl plno sladkostí, dárků a dobrot. Rozdával rozhovory, pózoval fotografům, telefonoval, vyřizoval plno povzbuzujících vzkazů. „Kdybych měl vypočítat, kdo mi všechno psal, tak jsme tady do zítřka,“ prohlásil.

Sedmý muž průběžného pořadí SP měl štěstí v neštěstí. Těsně před dopadem čtvrtečního druhého tréninkového skoku se mu vytrhlo vázání z boty pravé nohy, a Koudelka upadl ve stokilometrové rychlosti na uvolněnou lyži a udeřil se do hlavy tak, že mu praskla helma. Po ošetření na můstku podstoupil vyšetření mozku počítačovou tomografií, ale ukázalo se, že nemá žádné vnitřní krvácení ani nic zlomeného.

Koudelka si pamatuje všechno do detailů. „Vím, že jsem letěl, pak mi najednou odpadla lyže a věděl jsem, že je zle. První rána do hlavy byla velká, pak už jsem kotrmelce nevnímal,“ vzpomínal Koudelka. Když se zastavil, posadil se a zkontroloval, jestli nemá něco zlomeného. Chtěl se i postavit. „Ale zjistil jsem, že to moc dobrej nápad nebyl. Zamotala se mi hlava, připadal jsem si, že mám tak šest promile v žíle,“ vtipkoval.

Z můstku ho odvezl skútr na zastřešených kanadských saních. „To bylo depresivní, když mě vezli a byl jsem přikrytej v tý budce. Připadal jsem si jako v rakvi,“ smál se český skokan.

Koudelka si podle prvotních zjištění nejspíš vlastní nedůsledností špatně upevnil šroub na vázání, který drží kolík na botě. Sám si to ale nemyslí. „Před skokem jsem si vyměňoval kolíčky jako asi tisíckrát předtím, a nikdy se nic nestalo. Byla to shoda blbých náhod,“ dodal.