Gambrinus Brno přivedl k řadě mistrovských titulů v dorostenecké kategorii. I jeho první rok v Trutnově byl mimořádný. Zkušený trenér Jiří Kovařík získal svoji první medaili v ženské lize, a to jako spolupracovník trenéra Martina Petrovického. „Zisk bronzové medaile družstva, se kterým jsem měl možnost téměř celou sezonu pracovat, je pro mě nezapomenutelným zážitkem. Osobně si této skutečnosti vážím,“ říká kouč, který loni působil i v pozici vedoucího Sportovního centra mládeže a trenéra starších dorostenek.

 

Medaile byla zasloužená

Byla to pro vás první zkušenost s ženským ligovým týmem? Jen jednou jsem měl příležitost pracovat s družstvem žen v ŽBL, a to při záskoku za odstoupivšího trenéra Jindřicha Drásala v BK Univerzita Nepa Brno, tuším v sezoně 1994/95, kdy ale družstvo prvoligovou příslušnost neudrželo. Od této epizody jsem až do začátku letošní sezony pracoval výhradně s mládeží. Proto je pro mě zisk bronzu jedním z těch větších úspěchů trenérské kariéry a doufám, že i moje práce k tomuto výsledku přispěla.


Byla to medaile zasloužená? Byla, neboť v průběhu sezony naše družstvo kromě porážek s Gambrinusem a USK prohrálo v ŽBL jen dvakrát, navíc o jediný bod, a to v době, kdy hrálo evropský pohár a zákonitě se projevila únava z náročného programu.

 

Klíčová byla stabilizace týmu

Co bylo důležité a rozhodující pro úspěch? Stabilizace týmu a zejména to, že druhou sezonu pracovalo pod trenérem Petrovickým, jenž mu vtiskl svojí basketbalovou filozofií potřebný herní systém v útočné i obranné fázi. To vše bylo podloženo poctivou letní fyzickou přípravou a celoroční tvrdou tréninkovou prací.


Jaká je pro vás práce u prvoligového týmu? Práce mě plně uspokojovala, po basketbalové stránce přinesla spoustu nových zkušeností. Třeba v tom, že i s hráčkami, které jsou technicky na velmi dobré úrovni, lze stále něco zlepšovat. Přiučil jsem se novým postupům v tréninkové práci a skladbě tréninkových jednotek.


Trutnov hrál také evropské poháry. Jaká to byla zkušenost? Je to něco navíc i pro trenéra? Z šesti pohárových utkání jsem absolvoval na lavičce jedno, a to v domácím prostředí s pozdějším vítězem soutěže Dynamem Moskva, neboť jsem se v té době plně věnoval práci s družstvem dorostenek. Ale i tohle utkání mně jako trenérovi přineslo mnoho nového, a to zejména při pozorování herních činností hráček evropského formátu na jednotlivých postech. To jsou pro trenéra neocenitelné zkušenosti.


Je dobře, že bude Trutnov hrát pohár i v další sezoně? Pokud chce klub i nadále zlepšovat svoje postavení v ŽBL, potom účast v poháru je jednou z neodmyslitelných součástí tohoto postupného zlepšování.

 

Filozofií jsme si velmi blízcí

Jak se vám spolupracuje s Martinem Petrovickým? Přestože jsme se do začátku minulé sezony s Martinem téměř neznali, myslím si, že jsme si v basketbalové filozofii velmi blízcí. Pokud se mne týče, velmi rád jsem s ním spolupracoval.


Jak hodnotíte sezonu u týmu starších dorostenek s 5. místem, které je druhé nejlepší za dobu dorostenecké extraligy v Trutnově? Za dlouhá léta práce s mládeží musím přiznat, že to byla jedna z mých nejhorších sezon. Nedokázal jsem jako šéftrenér SCM prosadit potřebné záměry součinnosti mladších a starších dorostenek, ustoupil jsem nesmyslným a neefektivním praktikám kolegů trenérů (vyjma mého spolupracovníka Richarda Urbana) a určité nedisciplinovanosti některých hráček. Myslím si, že mně chyběla i potřebná podpora vedení klubu. Jsem přesvědčen, že umístění v obou kategoriích mohlo být daleko lepší a proto nemohu sezonu hodnotit dobře.