Ve druhém utkání play off nejvyšší domácí soutěže totiž vedly po prvním poločase nad Gambrinusem 51:47, což se jim naposledy poštěstilo před 12 lety, 11. února 1996, kdy Trutnov držel po dvaceti minutách stav 46:44.

Páteční utkání pak sice Kara, jako den před tím (68:98), nakonec prohrála (72:92), ovšem svým výkonem poslala před soubojem o třetí místo vzkaz Valosunu, že se jí bronzový trůn v lize ještě nechce opouštět.

„Na Valosun teď pojedeme úplně s jinou psychikou, než kdybychom dostali dvakrát o šedesát,“ podotkl trenér Kary Trutnov MARTIN PETROVICKÝ.

Říká se, že každá porážka bolí, ale při vašich zápasech v Brně tato fráze asi nebude na místě, že?
Určitě. Já jsem spokojený s tím, že nám jde forma nahoru. Do Brna jsme nejeli s úmyslem to pustit a soustředit se jenom na souboj o třetí místo, ale chtěli jsme zahrát maximum. Zkusit si, kde naše forma je, a přestože proti Brnu se hraje velmi těžko, musím říct, že se nám to, až na pár úseků, povedlo v obou zápasech. Bylo to velmi dobré.

Čím jste Brno překvapili, že jste se tak dlouho dokázali držet vyrovnaný stav?
Podařilo se nám Gambrinus vždy zaskočit na začátku. Oba zápasy měly stejný průběh. Vedli jsme 5:0 a 12:4 a za tohoto stavu si domácí vždy vzali první time-out. V prvním zápase, když jsme viděli, že nám to jde, jsme však brzy začali na hřišti praktikovat hru Brna. Zakončovat akce rychle do koše ale není náš styl, to prostě neumíme, na rozdíl od Gambrinusu, který je v tomto směru jedno z nejlepších družstev v Evropě. Rychle jsme tím o náskok přišli a na začátku třetí čtvrtiny už prohrávali o dvacet bodů.

To pro vás bylo ponaučení do pátečního zápasu?
Ano. Tam jsme navíc i trochu dotáhli taktickou hru, a to hlavně v bránění podkošových hráček Brna. Dařilo se nám je střežit takřka až do koncovky. V poslední čtvrtině už nám bohužel došly fyzické síly, a proto se rozdíl natáhl na dvacet bodů. Vůbec nám to ale nemusí vadit, zahráli jsme dobře.

Zpozorovali jste na brněnských hráčkách známky nervozity, když se zápas nevyvíjel podle jejich představ?
Myslím, že domácí hráčky nervózní ani nebyly. Spíše vypadaly unaveně po náročném programu, hlavně v Eurolize. V úterý hrály dva zápasy v jeden den se Strakonicemi, a i když to pro ně není soupeř, tak to utkání odběhat musely. Výsledek však není způsoben jen únavou Brna, určitě je to i našim výborným výkonem.

Vychutnali jste si poločasové vítězství nad vicemistrem Euroligy?
Nějak jsme to ani neprožívali. Holky jsme pochválili a koukali jsme dál dopředu.

Ale je to přeci úspěch, ne?
Je to vynikající výsledek. Nejen ta výhra v poločase, ale hlavně i těch 51 bodů. Hráli jsme opravdu hezký basket. Dojem z utkání navíc umocnila skvělá atmosféra plné haly, kam přišlo asi sedm set dětí ze škol. Nádherné prostředí, mexické vlny, prostě skvělý.

Bude to možná znít troufale, ale nebyla možnost uhrát ještě lepší výsledek?
Jak jsem řekl, nám prostě došlo fyzicky. Najednou jsme přestali běhat, začali jsme hrát staticky, moc jsme se neuvolňovali. Jednalo se spíš o náhodné pokusy jeden na jednoho a nějaké zakončení. Bez doskoku v útoku i v obraně. To je trochu škoda, protože konečný výsledek by byl určitě lepší.

Před odjezdem do Brna jste prohlásil, že semifinále berete jako přípravu na souboj o třetí místo. Ale že to bude tak dobré, jste asi ani sám nečekal.
Dopadlo to super. Po psychické stránce nám to hrozně pomůže. Dokázali jsme si, že hrát basketbal umíme. To je pro nás důležité. Po té sezoně, co jsme měli spoustu starostí se sestavou, kdy jsme pořád hledali ideální variantu, si teď můžeme věřit. Na Valosun pojedeme úplně s jinou psychikou, než kdybychom dostali dvakrát o šedesát.