Petrovický: Bronzový hattrick je velmi příjemný

Družstvo z Krkonoš se v ní sice nedočkalo historického postupu ze základní skupiny evropských pohárů, neprobojovala se do Final four domácí pohárové soutěže, ale ten nejdůležitější krok zvládlo. Obhájit bronz v lize. Někdo nad cílem sezony, který si pod Krkonošemi vytyčili, jen mávne rukou s poznámkou, že, kdo jiný by měl skončit za Gambrinusem a USK než Trutnov.

Jenomže na bronzový trůn si už dělají zálusk další týmy. Letos se na pozici třetího klubu v republice nejvíce tlačily hráčky Valosunu Brno. I jejich útok však Trutnov odrazil. „Nebylo to snadné, nebude to snadné a bude to čím dál tím těžší,“ řekl bezprostředně po zisku medaile kouč Petrovický. Byla už jeho třetí a stal se tak nejúspěšnějším trenérem klubu.

Oddechl jste si hodně, když jste ten druhý vítězný zápas s Valosunem měli za sebou?
Samozřejmě. Bylo to náročné. Určitě to z nás spadlo, tlak z celé té sezony. Jsem rád, že jsme to dokázali.

Co jste cítil?
Je to nádherný pocit, kvůli kterému to všichni hrajeme. Je to přesně těch pět minut slávy, které si člověk užívá. Potom zase už život běží dál.

Opravdu jen pět minut?
Jasně, že pocity se nedají takhle změřit, ale těch prvních pět minut je vždycky nejhezčích.

Nebylo v tom cítit i takové zadostiučinění. Přeci jen někteří lidé už nad vámi lámali hůl a nevěřili, že bronz obhájíte?
Já to tak neberu. Kritika k tomu, co děláme, patří. Možná, že nás to naopak semklo a posílilo. Myslím ale, že tak hrozné a tolik toho nebylo, abychom se z toho položili.

Sám jste si nikdy neříkal: Pane jo, tak my tu medaili snad letos nezískáme. Sezona se pro vás nevyvíjela moc dobře.
Brali jsme to realisticky. Věděli jsme, že nám to nejde. Snažili jsme se udělat všechno pro to, abychom se zlepšili. Věděli jsme, že o bronz bojovat můžeme. Sílou jsme na to tým měli. Otázka však byla dostat ho do takového stavu, abychom to vůbec mohli udělat. Že se nám to podařilo, je skvělý.

Právě před sezonou jste prohlásil, že tým v Trutnově je nejsilnější za vašeho působení. Proč to ale tak nevypadalo?
To je přesně to, co právě ti kritikové hodně omílají. Vysvětlení je však velmi jednoduché.

Jaké?
Posílili jsme tým čtyřmi hráčkami, ale bohužel z nich celou sezonu hrála pouze jedna. (Yulia Karavaeva – pozn.) Darina Johnová přišla, měla srdeční problém, pak začala hrát a poranila si koleno. Míša Ivanová stála snad do poloviny ledna a Nalini Miller uletěla den před prvním pohárovým utkáním. Za ní přišla Brazilka Casé, která však neměla výkonnost a Fran Carvajal se rozehrála až poslední měsíc. Před sezonou jsem říkal, že máme silný tým, až mě z toho mrazí, což samozřejmě tak i vypadalo. Když vám však ze čtyř posil tři nehrají, tak v ten daný okamžik byl tým stejný jako loňský, ne–li možná horší, protože nám odešli čtyři lidi. Hráli jsme to v šesti sedmi a musím složit velkou poklonu těm šesti sedmi, co hrály celý podzim pohár a ligu. Odtáhly to nejlépe tak, jak mohly.

Čím se vám to podařilo zlomit, že jste se dostali zpět na cestu, na jejímž konci na vás čekala medaile?
Zjednodušili jsme hru. Bylo to moje jedno z nejtěžších rozhodnutí v trenérské kariéře. Neuznávám moc to, aby se hráčkám řeklo: Holky běžte a hrajte. Zapomeňte na akce. Obrovsky jsme tím zariskovali. Hráčky spoléhaly na to, že kombinace, která je nacvičená, vyřeší ten koš sama a že to samo pak dá i koš. Všechno odběhaly, jak měly, ale ten koš najednou nepadl. A teď všichni: Jak to, že nepadl? To jsme z nich shodili a řekli, ať improvizují. Přinutili jsme je aktivně se zúčastnit hry. Obrovsky je to uvolnilo a začalo se jim dařit.

Takže stačilo jen říct – „hrajte“ nebo jste udělali ještě nějakou změnu?
Udělali jsme ještě jednu důležitou v obraně, kde jsme během sezony neměli moc času a hráček k nacvičení zóny a presingu. Proto jsme začali hrát osobní obranu, že jsme všechno přebírali. To bylo hodně riskantní. Ale ta obrana nám na druhou stranu přinesla to ovoce a na ní jsme vlastně bronz udělali.

Dá se říct, že vhod vám přišla i účast v nadstavbové skupině A2, kde tým měl daleko větší šanci se rozehrát před play off. Souhlasíte?
Určitě. V A2 se hlavně rozehrála Míša Ivanová a Fran. Nedovedu si představit, že by se rozehrály ve dvou utkáních s Gambrinusem, USK a Valosunem. Slabší soupeři a vlastně i ti silnější, jako například Sparta, která nás dokázala třikrát porazit, holkám pomohli dostat se do formy.

Po deseti zápasech v nadstavbě A2 byl před vámi vrchol sezony, který otevřelo čtvrtfinále proti Karlovým Varům…
Kdybychom nepostoupili ze čtvrtfinále, brali bychom to jako ostudu, velké zklamání. Je to stejné jako teď na mistrovství světa v hokeji. Čtvrtfinále rozhoduje o úspěchu – neúspěchu. A ať Trutnov je zvyklý osm let na medaile, tak stále to čtvrtfinále je pro nás taková meta úspěchu. Skončit potom na čtvrtém místě by nás mrzelo, ale věděli bychom, že stále jsme ve čtyřce, což si osobně myslím, že bude čím dál více cennější.

Ohlédněte se za sérií, kterou musel rozhodnout až třetí rozhodující duel.
Tak v prvním utkání doma jsme na Vary vletěli bez nějaké velké taktiky. Řekli jsme si, že nemají rozehrávačky, tak je přitlačíme. A vyšlo to. Úplně jednoduše jsme vyhráli o 30 bodů. Možná, že jsme si ale zbytečně začali moc věřit. Stejnou taktiku jsme nechali do Varů a trochu jsme podcenili to, že se soupeř na nás připraví lépe, a ten tak v televizním utkání v podstatě lehce vyhrál a bylo to 1:1. Třetí zápas to byl boj, který jsme urvali našimi zkušenostmi v koncovce.

Semifinále s Gambrinusem dopadlo i nedopadlo podle očekávání. Trutnov dvakrát prohrál, ale brněnský klub zvláště ve druhém utkání dokázal potrápit. Dokonce se vám podařilo vyhrát první poločas. K čemu přikládáte tento dílčí úspěch?
Dvě věci pro nás udělaly ty zápasy zajímavé a úspěšné. První, že Gambrinus měl svůj vrchol sezony za sebou. Final four Euroligy bylo náročné. Psychicky i fyzicky. Navíc čtvrtfinále se Strakonicemi Brno odehrálo v jeden den a když hráli s námi na těch holkách jsem viděl, že jsou hodně unavené. Druhou věcí bylo to, že z nás všechno postupem ze čtvrtfinále spadlo. Hráli jsme bez stresu, uvolněně, nemohli jsme nic ztratit, měli jsme vysokou úspěšnost střelby.

Potom už to přišlo. Nejdůležitější série play off. Boj o bronz s Valosunem Brno. S čím jste do něj vstupovali?
Když už jsme se tam dostali, tak jsme chtěli vyhrát. Jen bych řekl, že pro nás nejdůležitější a nejtěžší série byla ta s Karlovými Vary.

Zisk medaile byl pro vás podmíněn vítězstvím v Brně, kde jste předtím prohráli v lize i v poháru. V play off jste to však zvládli už v prvním zápase. Co utkání rozhodlo?
Naše zkušenost. Na Valosunu, ať má v týmu hodně sebevědomé hráčky Vlkovou, Hejdovou, Svobodovou, se projevilo, že v tomto složení hraje o medaile po dlouhé době poprvé. Trochu to na ně sedlo. Ve druhém prodloužení se projevila i naše lepší fyzická kondice, což mě překvapilo. Hlavně Háňa Šnajdrová svou rychlostí nad soupeřkami v tom druhém prodloužení jasně vynikala.

Domácí odveta byla také velmi vyrovnaná, ale opět se šťastnějším koncem pro Karu.
Je pravda, že Brno mělo i dost smůlu. V několika podkošových situacích mu míč skákal po obroučce a vypadl ven. Nám to tam skákalo a spadlo to dovnitř. Takový sport ale prostě je.

V Trutnově jste tři roky a na krku se vám houpají tři bronzové medaile. Dokážete je porovnat?
To se porovnává těžko. Všechno je to skvělé. Když jsme do Trutnova s Blankou přicházeli, s vedením jsme říkali, že ta první sezona bude stabilizační. Odcházely pryč reprezentantky Uhrová, Borecká, Kulichová … Tým se měnil. Ta medaile se přesto podařila, stejně jako druhý rok i tento rok. Myslím, že bronzový hattrick je velmi příjemný.

Jaké jediné slovo byste použil na hodnocení sezony 2007/2008?
(chvíli přemýšlí) Skvělá!

Teď v pondělí jste zahájili přípravu na nadcházející ročník. Můžete nastínit, jak bude probíhat?
Příprava teď v začátku budou různé doplňkové sporty. Basketbal si budeme připomínat jen střeleckým blokem. To bude trvat asi měsíc. Potom budou mít hráčky dovolenou, asi šest týdnů, a hlavní část přípravy odstartuje první dny v srpnu. Úvodní zápas sezony nás čeká začátkem října.

Martin Petrovický a 7 „NEJ“ sezony