„Už mě to přešlo. Máme dobrou partu nadšenců, kteří to dělají dobrovolně a dobře,“ říkal smířeně Slavík pod můstkem.

Nebere vám to věčné rušení letů v Harrachově sílu?
Je to vždycky před závody obrovský stres, ale tak nějak jsem si na to zvykl. Člověk bez toho už nemůže bejt.

Ale je to k naštvání, že se lopotíte a pak nic, ne?
To jo. Je mi líto party lidí, která tady dřela, a pak všichni byli jen promáčení. Naštěstí se jedno kolo odskákalo. Byla to pro ty lidi malá náplast za jejich snahu.

V neděli se neskákalo i kvůli špatné nájezdové stopě?
Bylo to na hranici, sníh ubyl, ale stopa byla perfektní a tvrdá. Nikdo si na to nestěžoval.

Takže jediným nepřítelem zůstal vítr?
Ano. Déšť se dá ustát, když padá rovně dolů, ale vítr je problém. Vítr je nebezpečí skokanů na celém světě.

Dá se v Harrachově ještě něco proti větru udělat?
Máme protivětrné bariéry. Bez nich by se neodskákalo nic. Utlumí sílu větru z osmi na tři až čtyři metry za vteřinu. Víc udělat nelze. Harrachov má pověst větrného můstku, ale všude fouká. Máme smůlu, že to vychází pravidelně právě na naše závody.

Bude pro vás víkend finanční ztrátou?
K finančním věcem se nebudu vyjadřovat, protože nejsem přesně informován, ale závod je pojištěn, takže to asi taková ztráta nebude. Je to hlavně ztráta sportovní.

Kdy budou v Harrachově další lety?
Naplánované jsou za dva roky. V příští sezoně by se mohl skákat Světový pohár na K-125, ale je to boj sportovně politický, tak uvidíme.