„Také jsem se ještě učila na přijímačky. Na konci června jsem odjela na pár dní na filmový festival do Karlových Varů a odtud jsem se přesunula na hradecký Rock for people. Přes zimu na kulturu moc času nemám, tak se to snažím alespoň trochu dohnat přes léto,“ říká trutnovská sjezdařka MICHAELA SMUTNÁ, která si tak nemůže stěžovat na to, že by se první polovinu roku 2007 nudila. Kolotoč vrcholových sportovců ale zpomalit nejde. A tak zatímco většina smrtelníků teď bude léto využívat k radovánkám, oni polykají naběhané kilometry a potí se pod činkami. To je i případ dvacetileté lyžařky z Krkonoš, která v těchto dnech nabíhá na tréninkový cyklus.

Michaelo, tak vám to začíná. Určitě se těšíte?
Děsně. (smích) Tahle část sezony je nejhorší. I když teď to mám ještě volnější, ale v srpnu to propukne.

Jak snášíte letní dril?
Není to nic příjemného, ale vím, že bez tvrdé letní přípravy to nejde. Když se v zimě s holkami bavíme o trati, která je náročná a dlouhá, tak si vždycky říkáme, že se nás trať zeptá, co jsme dělaly v létě.

Jste buldočí typ, že zakousnete a makáte. Nebo to přeci jen někdy ošidíte?
Dobrá otázka. Vím, že to dělám pro sebe a to co ošidím, se stejně projeví. Snažím se jít do všeho naplno, ale občas mám myšlenky, jak to odfláknout. Ovšem například v přípravě s basketbalistkami se ulejvat nejde. Jakmile to totiž někdo začne šidit, trenér (Martin Petrovický – pozn.) si toho všimne a cvičeni se opakuje do té doby, než to všichni dělají tak jak se má.

Popište, jak se připravuje sjezdař na sezonu?
Myslím si, že to je u každého lyžaře jiné. Když bych měla popsat svoji přípravu, tak v červnu jezdím na Kaunertal (ledovec v Rakousku), kde se trénuje hlavně technika. V červenci mám volno – sport jen pro zábavu – kolo, brusle, tenis, plaváni a basket a ještě reprezentační soustředěni. V srpnu se připojím k trutnovským basketbalistkám, kdy trénujeme většinou dvoufázově. Hlavně vytrvalost, rychlost, dynamiku a posilování. V záři a v říjnu pendluji mezi Trutnovem a Hintertuxem. Vždy dva týdny na ledovci v Rakousku a týden doma. V listopadu začínají první závody.

Zmínila jste soustředění s reprezentací. To vás zrovna čeká v nejbližší době, že?
Ano, od 15. do 20. července v Nymburku.

A víte, co se tam ten týden bude dít?
To bude jedno velký překvapení. My jako repre spolu vůbec netrénujeme, každý se připravuje individuálně. Takže popravdě ani nevím, co se tam bude dělat. V posledních dvou letech se toho ale ujal kondiční trenér Ondry Banka, tak to má alespoň nějaký řád. Mám šanci okouknout i jiná cvičení.

Kdo všechno přijede do Nymburka?

Další překvápko. Reprezentační soustředěni většinou vynechávají Záhrobští. Kluci se obvykle sejdou kompletní. U holek nemám tušení.

Vyhovuje vám trénování ve skupině?
Jasně. Mám s kým soutěžit, s kým se porovnávat. Potom si taky můžeme popovídat, co všechno nás bolí. (smích)

Ostatně pro vás není nic nové, vždyť už to bude nějaký pátek, co se připojujete k basketbalistkám …
Přesně tak. Závidím holkám, jakou mají partu, jak se navzájem podporují a fandí si.

Co všechno byste tedy do začátku sezony chtěla stihnout?
Soustředění v Nymburku, do srpna bych ještě chtěla jet na lyže, ale počasí nám moc nepřeje, tak uvidíme. S basketbalistkami, se kterými bych měla jet i na kondiční soustředění do Tater, začínám trénovat 6. srpna. Šestadvacátého bych se měla vydat na první ledovec. To nastane ten stereotyp Hintertux – doma.

Motivaci asi budete mít velkou, že? Lednový Světový pohár ve Špindlerově Mlýně …
Samozřejmě. Na domácích sjezdovkách závodím tak dvakrát do roka, takže jsem moc ráda, že se pořadatelům ve Špindlu podařilo vrátit světák na území ČR. Přijede rodina, kamarádi. Moc se na tenhle závod těším. Navíc je to zkraje ledna, takže nemusím hned 2. ledna cestovat do zahraničí.

To ale ještě hodně předbíháme dopředu. Pojďme se spíše ohlédnout za loňskou sezonou. Jaká byla?
Střídaly se lepší výsledky s horšími. Vyjela jsem si účast v reprezentaci na příští sezonu. Postavila jsem se na start světáku – Krajnska Gora a Val d Isere. Startovala jsem na MS v Are. Deváté místo na juniorském MS v Flachau ve slalomu, což byl nejlepší výsledek české výpravy. Stala jsem se dvojnásobnou juniorskou mistryni ČR ve slalomu a obřím slalomu. Mám dvě druhá místa z MČR v obřím slalomu a slalomu speciál.

Vaší prioritou měl být Evropský pohár. Jak tam se dařilo?
Před sezonou jsem se k němu hodně upínala, bohužel mi nevyšel. Hned na prvních dvou závodech jsem měla číslo přes šedesát a s tím se na dobrý výsledek jet nedá. Dané to bylo tím, že se jelo málo závodů. Pokaždé tak, když se někde uskutečnily, sjeli se tam všichni. Někdy přijelo i prvních dvacet holek ze svěťáku.

A tak nejlepší umístění?
Dvacátá první v Andoře. Měla jsem ale i dost smůlu. Vypnula mi lyže, posunuly se mi brýle nebo na mistrovství Německa jsem spadla dvě branky před cílem. Hlavní roli ale hrála především trať. Dokonce bych řekla, že letos bylo skoro lehčí probojovat se do třicítky ve svěťáku, než v tom měřítku evropským.

To nám vysvětlete?
Na svěťácích se snaží s tratí dělat maximum. Týden před závody je uzavřena pro veřejnost, prolívá se vodou a po každém závodníkovi jedou dva nebo tři lidi, kteří trať stahují. U každé brány stojí lidí s lopatami. Kvalita trati je pak úplně neporovnatelná s Evropským pohárem a FIS závody.

A co trať ve Švédsku na mistrovství světa?
V Are to bylo super. Mrzlo. Prolívali to vodou. Jedna z nejlepších tratí, na kterých jsem letos jela.

A jak jste jela, jsme mohli i vidět v televizi. I když záběr v prvním kole po startu na vás střihli zrovna, když jste se po pádu škrábala do jedné z branek.
(smích) V cíli jsem dostala deset sekund. Postavila jsem se na start druhého kola a přede mnou Turkyně a za mnou Číňanka. Skvělý pocit. (opět se rozesměje) Tak Turkyni jsem alespoň ve druhém kole předjela. Šampionát jsem brala hlavně jako zkušenost.

Novinkou byl pro vás určitě i televizní medailonek, který na mistrovství pouštěla ČT o každém závodníkovi. Cítila jste se dobře před kamerou?
No to byla hrozná sranda. Asi dvě minuty předtím, než mi vrazili do ruky mikrofon, jsem dostala papír s otázkami a říkala jsem si, tak to je dobrý, co budu odpovídat?

Počínala jste si ale suverénně. Nic vás nezaskočilo?
To jo. Pár otázek tam bylo. Nejvíc asi otázka Michael Douglas nebo Brad Pitt. To mě dostalo. (smích)

A tak kdo?

Moje odpověď se nemění. Ani jeden.


Mám dojem, že tam zazněla i otázka Oblíbený předmět ve škole?
Padla tam taky. Angličtina.

Jaképak to je kombinovat závodění se školou? Klape vám to?
Už od šesté třídy jsem studovala na trutnovském gymnáziu. Ze začátku to bylo složitější, protože učitelé nebyli moc zvyklí, že by někdo tak hodně chyběl. Postupem času to bylo bez problémů. Škola i učitelé mi vycházeli vstříc a nemohla jsem si na nic stěžovat. Zpětně bych jim chtěla poděkovat.

Na konci května jste maturovala. Pochlubte se, jak dopadla vaše zkouška z dospělosti?
Za pět. Dvojka byla z češtiny. Takže super výsledek.

Tak tím se opravdu můžete chlubit. Žádné upocené ruce, sevřené hrdlo a podobné příznaky stresu během zkoušky?
Ale jo. To má snad každý. Sezona mi skončila během dubna. Po posledních závodech jsem doháněla čtvrtý ročník, psala závěrečné písemky z jazyků a dopisovala slohovou práci v náhradním termínu. Na stres jsem neměla moc času. Nejvíc to na mě dopadlo při pondělním zahajování a noc před maturitou, kdy jsem usínala, projížděla jsem si otázky a vždy, když jsem si nemohla něco vybavit, musela jsem se jit podívat. Nemohla jsem vůbec vypnout. Při samotné zkoušce bylo snad nejtěžší se představit. Potom už to šlo skoro samo.

Řeknete o sobě, že jste studijní typ?
Nikdy jsem neměla špatné známky a učení mi většinou nedělalo problémy. Jsem zvyklá na poměrně hektické tempo. Takže, když mi skončil lyžařský kolotoč, začal jiný – studijní. Tomu ale nevěnuji tolik času, kolik bych chtěla.

Předpokládám, že jako plno dalších sportovců, zkusíte i vy vysokou školu?
Chtěla bych se o to pokusit, ale určitě to bude těžší než doposud. Sice teď lyžování bude na žebříčku hodnot před školou, ale dá se to skloubit. Vím, že se sportem nebudu živit věčně, proto si chci pojistit nějaká zadní vrátka.

Kam jste si podala přihlášku?
Chtěla bych jít na VŠEM (Vysoká škola ekonomiky a managementu) do Prahy, kde by mi měli dát sportovní stipendium. Mělo by to dopadnout, ale úplně jistý to nemám. V pátek mě ještě čeká pohovor.

No a kdybyste se přeci jen nedostala do Prahy?
Ne. To prostě musím.