Kdepak, žádné lenošení. „Po sezoně jsem neměl vůbec žádnou pauzu," líčí lomnický skokan na lyžích ROMAN KOUDELKA. „Hned jsem zase začal trénovat. Najeli jsme na nový systém: vůbec žádné volno, aby si tělo na odpočinek moc nezvyklo," vysvětluje s úsměvem šestadvacetiletý český reprezentant, který v loňské sezoně čtyřikrát ovládl závod Světového poháru a v celkovém pořadí skončil sedmý.

To muselo být náročné. Neměl jste volno ani v létě?
Chvílemi opravdu bylo. Je těžké se někdy namotivovat, ale já zatím nemám medaili 
z mistrovství světa ani olympiády, takže má motivace je stále velká. Právě tohle mě žene dopředu. Přes léto jsem pak dostal deset dní volno, takže jsem si odpočinul.

Ještě někdo trénuje takto bez pauzy?
Myslím, že z českých lidí asi nikdo. Měl jsem v tomhle premiéru, ale třeba v Rakousku a Německu tento model preferují a vychází jim to. Je to nová zkušenost. Pro mě je teď důležité stabilizovat skoky a pak se uvidí, jestli přijdou výkony.

Co vám napověděly letní výsledky?
Je vidět, že tělo dostalo pořádně zabrat. Když se pak skákalo dýl, bylo hodně unavené. Směrem k zimě už ale tréninky nejsou tak náročné, spíš se piluje technika. Tělo automaticky regeneruje, cítím se o dost líp než loni – fyzicky i psychicky.

Lehká sezona to přesto nebude, že?
Nebude, očekávání budou veliká. Změnili jsme spoustu věcí, bude to těžké..

Proč jste se vlastně k takovým změnám odhodlal?
Ani jsem snad nečekal, že ty změny budou až takové. Jenže Richie (trenér Richard Schallert) zavelel. Minulá sezona byla výborná, ale určitě to není meta, na které bychom se chtěli zastavit. Letos je trošku čas zkoušet nové věci, kromě mistrovství světa v letech není žádný vrchol. Loni už jsem ke špičce načuchl, ale pořád tam byli tři čtyři skokani ještě někde jinde. Chtěli bychom je dohnat.

Takové jsou vaše plány pro letošní sezonu?
Pro tu letošní určitě ne, neklademe si vysoké cíle. Změnili jsme opravdu hodně a bude to chvíli trvat. Chceme hlavně stabilizovat výsledky. Pokud bych se pohyboval kolem desátého místa, bylo by to super. Důležitý bude hlavně další rok a pak olympiáda.

Co především se ve vaší přípravě změnilo?
Hlavně posilování. Oproti loňsku mám strašně málo skoků, i to je důsledek posilování. Pracujeme hlavně na odrazové technice, snažím se vyvinout absolutní sílu do nohou, což je moje přednost. A do toho skákat uvolněně. Je to běh na dlouhou trať. Teprve se uvidí, jak na tom budu.

Takže vás čeká taková zkušební sezona?
Něco takového. Původně jsme si mysleli, že budeme dělat víc věci jako loni a udržíme formu, ale nakonec jsme se rozhodli vše předělat. Ze skoků mám dobrý pocit, to je pro mě důležité. Netuším ale, kdy se to projeví. Na posledních závodech v Hinzenbachu jsem na sebe skákal ještě dost špatně a byl jsem třináctý. Musím si na to víc věřit.

Kromě tréninkových změn jste 
v létě udělal i tu životní a oženil jste se…
Prostě jsem si s přítelkyní dlouho rozuměl. Je pro mě velkou oporou. Když jsem většinu zimy pryč, je podpora rodiny důležitá. Jsem za tu svatbu rád a doufám, že nám to vydrží.

Stále o ní ale mluvíte jako o přítelkyni. Ještě jste si nezvykl?
Ještě ne. (smích) Vím, že stále říkám přítelkyně. Snad si postupem času zvyknu.

Jezdí s vámi vaše žena na závody?
Moc ne, jen někdy když jsou kousek za hranicemi. Jsme rád, když je na prvních závodech, ale v té rozjeté sezoně jsem raději, když fandí 
z domova. Byl bych nervóznější.

Čeká vás už desátá sezona ve Světovém poháru. Co na to říkáte?
Desátá už je docela dost. Šestadvacet let, to už taky není úplně nejméně, třicítka se blíží. Čas se nezastaví. Když mi bylo osmnáct, říkal jsem si, kolik mám ještě času. Najednou je to osm let zpátky, čas letí. Přes zimu, když jsem každý víkend pryč, tak to utíká dvakrát rychleji.

Váš kolega Jakub Janda skáče ještě v sedmatřiceti letech.
Tak to jsem v klidu. Deset let tam ještě mám.