Tak jako všechno ve svém životě, luk vzal s velkou vážností a věnoval se přípravě na první republikové závody, které velmi brzy vyhrával a probojoval se do reprezentačního družstva. Z mezinárodních závodů však vozil většinou „brambory“, které se mu začínaly stávat osudnými. Tak například na mistrovství světa v roce 2005 obsadil čtvrté místo, stejně jako na mezinárodním šampionátu v Koreji v loňském roce. Po nominaci na Paralympijské hry do Pekingu však Drahonínský prohlašoval, že smůlu musí prolomit a že si troufá na zlato.

Tak se také stalo. Zlatá medaile je jeho největším individuálním úspěchem v lukostřelecké kariéře. Jeho cesta ke zlatu v Pekingu začala kvalifikačním závodem, kde postoupil z prvního místa nástřelem 665 bodů, což znamenalo vytvoření paralympijského rekordu.

O čtyři body tak porazil daleko zkušenějšího a na velkých akcích medailově úspěšnějšího Američana Jeffa Fabryho. Postup z prvního místa a paralympijský rekord však znamenaly pro další boje nový začátek. Buď mohl skončit nebo se prokousat až k medaili.

Cestu za zlatým kovem mu otevřelo vítězství ve čtvrtfinále nad Švýcarem Robertem Lehnerem, kterého porazil 106:102. V dramatickém semifinále porazil Fina Osmo Kinnunema a konečně v boji o zlato zvítězil po suverénním výkonu nad Britem Cavanaghem 108:103. Česká výprava se na hrách v Pekingu umístila na krásném šestnáctém místě. Sportovci přivezli celkem dvacet sedm medailí, z toho šest zlatých, tři stříbrné a osmnáct bronzových, což je velký úspěch.

Hana Šenková