V jubilejním dvacátém ročníku ankety získala Zlatou korunu nejlepšího sportovce města za rok 2011 loňská mistryně Evropy v radiovém orientačním běhu Michaela Gomzyk-Omová. Současně s ní byli vyhodnoceni další nejúspěšnější sportovci města v pěti kategoriích.

Sportovní komise města obdržela 66 návrhů, z nichž tři desítky členů odborné poroty vybíraly ty zcela nejlepší. A rozhodně nešlo o rozhodování jednoduché.

Záplava mistrů světa i Evropy

V kategorii jednotlivců o nejvyšší příčku vedle vítězky, která obdržela 123 bodů, byli vyhodnoceni také další mezinárodní vítězové. Tomáš Dlabaja (80 b.), třetí cyklista Jan Čapek, jako dvojnásobný mistr světa soutěže neslyšících (79 b.) nebo Jan Kazda, který byl druhý na MS v kickboxu, a další.

Úspěch orientačních běžců mezi jednotlivci pak podpořilo také jejich vítězství mezi družstvy dospělých. S velkým bodovým rozdílem za sebou nechali republikové přeborníky v šachu i extraligové atlety, kteří v minulosti tuto kategorii vyhráli celkem osmnáctkrát.

Egrt s Mazgalem kralují mládeži

Ze sportovních nadějí kategorie do 14 let byl jako nejúspěšnější vyhodnocen atlet AC Syneru Josef Egrt. Ten první místo uhájil před judistkami Andreou Prokorátovou a Petrou Hájkovou.

Starším nadějím ve věku do 18 let vévodil znovu diskař AC Syneru Jaromír Mazgal před volejbalistkou Michaelou Mlejnkovou a Petrou Pavlovcovou z oddílu orientačního běhu.

V kategorii družstev mládeže, žactva a dorostu se tentokrát prosadili dorostenci orientačního běhu před mladšími žáky fotbalistů a stejně starými judisty.

Nejúspěšnějším trenérem roku se pak stal manžel nejlepší sportovkyně Andriy Gomzyk před koučem vrhačů Syneru Dušanem Králem a fotbalistou Jiřím Šimkem.

Nejlepší akcí roku 2011 byl pak vyhlášen atletický Memoriál Ludvíka Daňka. Organizátoři tradičního mezinárodního mítinku převzali ohodnocení už po dvanácté.

Organizátor Karel Štrincl, který převzal místo po zakladateli ankety Václavu Feštrovi, ocenil zejména situaci města, kde stovky lidí doslova sportem žijí. V závěru ještě poděkoval nejen dvěma zasloužilým sportovcům, fotbalovému trenéru Josefu Netušilovi a všestrannému sportovci Vladimíru Stránskému, které slavnostně zapsal do Zlaté knihy, ale i všem, kteří se věnují mládeži i těm, kteří do města přivážejí medaile ze světových závodů.

Podobně jejich práci ocenila i starostka Hana Maierová, která se společně s místostarostou Otakarem Špetlíkem a několika radními slavnostního vyhlášení v sobotu zúčastnila.

„Zdaleka ještě končit nehodlám“

Krátce po převzetí Zlaté koruny a titulu Nejlepšího sportovce Turnova roku 2011 poskytla Michaela Gomzyk-Omová rozhovor pro Krkonošský deník. Korunu odložila v šatně a převlékala se na právě začínající Sportovní ples. Nejvyšší sportovní ocenění města obdržela už potřetí (2000, 2005) a bylo tudíž z bohaté historie na co navázat.

Vzpomínáte ještě na první začátky?
Jak by ne. K prvnímu běhání v ´honu za liškou´ mě přivedla tehdejší turnovská učitelka Eva Krejčová. Bylo mi dvanáct a běhali jsme po lesích okolo Turnova.

Napadlo vás někdy, že budete stát na světových závodech?
Kdepak. To přišlo později. Náhodou si to moc dobře pamatuji. To bylo v mých patnácti letech, kdy nás vzal trenér Martin Hanák na mistrovství Evropy. Tam jsme pomáhali při organizaci a tam nastal ten zlom. Podávala jsem nejlepším zlaté medaile a řekla jsem si, že to musím dokázat taky. A za pár let to vyšlo.

Byla to ale dřina, že?
To ano. Ale měla jsem dobré podmínky doma. Pomáhali mi rodiče, byla jsem mladá, chodila do školy, a tak se dařilo. Běhat začal i bratr, měli jsme dobrou partu, všichni jsme si hrozně pomáhali a fandili. Později jsem měla osobního trenéra, i reprezentačního, a běhala jsem radiové orientační běhy a pak i klasické podle mapy. Moc ráda na to vzpomínám.

Co je těžší?
To je skoro stejné. Když se to člověk naučí s rádiem, záleží pak na fyzičce a také trochu na štěstí. S mapou je to podobné. Důležité jsou ale zkušenosti a takový ten správný odhad. Ve světové špičce jsou všichni dobří a pak často rozhodují jen vteřinky.

Závodíte už desítku let, nechystáte se ostatní jen trénovat?
Kdepak. Začínala jsem hodně mladá, a tak chci ještě chvíli závodit. S manželem jsme se potkali v tomhle prostředí, trénuje mě a to nám vyhovuje. V Turnově jsem si otevřela malý krámek s drobnými českými produkty, a tak až jednou skončím, bude ze mě podnikatelka. Teď ale na to nemyslím, za chvíli bude jaro a první závody. Už se těším.

Otakar Grund