Mezi nimi byla i dvě česká družstva a jedním z nich SK Sico Jilemnice. Turnaj mu ovšem nevyšel podle představ a po jednom vítězství obsadilo až 10. místo. Více k turnaji prozradil prezident klubu Milan Szabo.

Jak celkově hodnotíte vystoupení vašeho týmu na poháru UEFS?
Po společenské úrovni velice kladně, neboť náš kolektiv patřil společně z Bombarďáky Větřní mezi nejucelenější party, bez výstřelků a s pohodovou náladou.

To ale asi nejde říct o sportovní úrovni, váš cíl bylo přece umístění do 6. místa.
To ne, tu hodnotím méně kladně. Bohužel už na prvním tréninku mé představy dostaly největší trhlinu. Zlomeninu nohy si totiž obnovil jeden z nejlepších hráčů Pavel Kraus a další hráč základní čtyřky David Paulů si nepříjemně natáhl tříselný úpon, takže bez dvou hráčů základní sestavy musely moje představy ustoupit do reálnějších mezí.

Kteří hráči vás vyloženě zklamali?
Je pravdou, že někteří hráči nenaplnili očekávání, přesto bych je nechtěl jmenovat, protože si myslím, že v daný okamžik se každý snažil ze sebe vydat vše. Hlavní problém bych u některých hráčů viděl v psychickém bloku, velké odpovědnosti a také v určité přemotivovanosti, což se projevilo hlavně v prvních dvou zápasech. Naopak vše ze sebe setřásli v posledním utkání proti italskému soupeři a výsledkem bylo druhé největší vítězství v celém turnaji.

A kdo naplnil vaše očekávání?
Hráči, kteří naplnili mé představy, a nebo dokonce překročili, jsou především Jaroslav Goj a Pavel Šilhán, kteří v našem kolektivu hostovali a byli největšími tahouny kolektivu jak tréninku, tak i v samotných zápasech. Našim mladým hráčům předali nespočet svých dosažených rad a zkušeností. Z ostatních hráčů mě mile překvapili Jakub Illner s 5 brankami náš nejlepší střelec. Náš nejmladší hráč Petr Zuzánek měl výborný přístup jak k tréninku, tak i k zápasům. Michal Nos nás bavil se svým neskutečným humorem a nadhledem a po zásluze v závěrečném hodnocení ještě na půdě Španělska získal od vedení týmu cenu „Míšo vtipkár“. Další cenu získal Jaroslav Goj jako nejužitečnější hráč.

Jak jste viděl úroveň ostatních týmů?
Hlavně v utkání ruských a běloruských týmů bylo vidět, kam se současná sálová kopaná ubírá. Neskutečná sehranost kolektivu a vysoké agresívní nasazení všech hráčů po celém hřišti od první do poslední minuty zápasu, ale třeba i disciplinovanost všech hráčů při samotných zápasech.

A co třeba francouzská a španělská družstva?
Ta byla zhruba na naší úrovni, dalo se s nimi hrát. Trochu zklamání vidím ve vystoupení družstva Frage Trenčín, což byl v podstatě výběr nejlepších slovenských hráčů. Ti se netajili tím, že přijeli bojovat o nejlepší příčky turnaje, ale díky své nedisciplinovanosti nakonec prohráli ve čtvrtfinále 1:8 a skončili celkově sedmí.

Jaké bylo organizační zajištění turnaje?
To bylo na velmi slušné úrovni, i když se vyskytly i určité malé nedostatky, ale za odvedený výkon zaslouží pořadatelé pochvalu. Celkovou spokojenost našeho týmu narušilo jen vystoupení španělských pracovníků na letišti v Barceloně – Girona, přesto jsme odjížděli spokojeni.

Pohár UEFS, konečné pořadí:

1. Nizhnaja Volga (Rusko)
2. Okchrana Minsk (Bělorusko)
3. Podvodnik Jaroslavl (Rusko)
4. MJC Champs Futsal (Francie)
5. La Sauce Carlésienne (Francie)
6. Comforsa Ripoll (Španělsko)
7. FK Frage Trenčín (Slovenko)
8. Bombarďáci Větřní (Česko)
9. AEFS Montsia Amposta (Šp.)
10. SK Sico Jilemnice (Česko)
11. CS Mancuso Sarno (Itálie)
12. La Garriga FS (Španělsko)

Zápasy jilemnického týmu

Frage Trenčín 3:9 (branky Illner, Smolík, Goj).
Okchrana Minsk 2:9 (branky Smolík, Illner).
CS Moncuso Sarno 12:1 (branky Illner 2, Vašek 2, Goj 2, Nos 2, Jedlička 2, Smolík, Hnilo).

Sestava SK Sico Jilemnice na turnaji: Tomeš, Šilhán – Goj, Hnilo, Kraus, Paulů, Illner, Nos, Žďánský, Zuzánek, Smolík.