Rodačka z Vrchlabí Eva Samková vyhrála v Soči pro Česko první zlatou olympijskou medaili. „Víte, jak je strašně těžká? Má snad kilo," divila se s pokladem na krku.

Na stupních vítězů jste měla čas přemýšlet. Kam mířily vaše myšlenky?
Že je za tím vším pár let mé práce a ještě víc let práce celého mého týmu, který funguje ještě déle, než já jezdím. Je to satisfakce, obzvlášť v tomhle sportu. Stačí totiž takhle (luskne prsty) a mohla jsem být dvacátá. Je to super, skvělé, senzační.

Nepokoušely se o vás na stupních vítězů slzy?
Představte si, že jsem si říkala, že bych aspoň tady mohla trochu pobrečet. A nic.

Nic?
Bohužel. (usmívá se) Já právě na tohle moc nejsem, jakmile se něco povede mně, je to krásný, ale slzy se nekonají. Když vidím ale v televizi sestřihy a je tam Zuzana Hejnová, jak dobíhá svůj závod na 400 metrů překážek, nebokdyž Vávra Hradilek dojížděl na olympiádě v Londýně stříbrný do cíle, tak to teda natahuju.

Co se honí dvacetileté holce hlavou, když kouká na stoupající českou vlajku a poslouchá hymnu?
Celou dobu jsem si říkala, že tu hymnu hráli nějak moc rychle a pak ke konci byly i ty tóny nějaký divný. Zpívala jsem a na nic extra nemyslela. Bylo to hezký.

Přemýšlíte už o tom, co se bude dít, až dorazíte domů do Vrchlabí?
Bojím se, že se toho bude dít hodně, což bych úplně nechtěla. I když mi je jasný, že to k tomu patří. Mamka mi volala, že až budu v Praze, ať se nějak ozvu, jestli se vůbec do Vrchlabí dostanu. Ale stejně je to nádhera. Jsem ráda, že mi všichni hrozně fandili. Viděla jsem video, že mi drželi palce i ve Zlíně. Tohle je super.

Asi si budete muset pořídit nějaké večerní šaty. Určitě vás bude čekat jedna společenská akce za druhou…
Jééé, to doufám, že ne. (naoko otráveně) Já tyhle párty moc nemusím. Naštěstí ale nějaké šaty náhodou mám, kdyby něco hrozilo. Navíc mám kamarády, kteří mi půjčí něco na sebe. No, uvidím.

Když Aleš Valenta vyhrál zlato v Salt Lake City v akrobatickém lyžování, vystřelilo ho i do světa showbusinessu. Myslíte, že i vám se něco podobného může přihodit?
Byla bych ráda, aby bylo spíš slyšet o mém sportu, aby se o něj zajímalo co nejvíc lidí a přišly k němu děti, bavil je a dělaly ho.

A oslavy už se plánují?
V neděli jsem byla v českém domě, ale šlo jen o takovou rychlovku. Naši kluci totiž v pondělí závodili a i trenéři potřebovali být připravení. Myslím, že v úterý to rozjedeme. Pojedeme znovu do českého domu a dáme si tam pivko.