Uplynulo sedm týdnů od vašeho medailového rekordu. Už zájem opadl?
Úplně ještě ne. Obrací se na mě spousta lidí se žádostí, abych se účastnila charitativních akcí. Je těžké odmítnout. Ráda bych spoustu věcí podpořila a odmítnout jen proto, že nemám čas, mi přijde hloupé. Ale pak se to podepsalo na mém zdraví.

Jak?
Po Berlíně jsem chtěla vyhovět hodně lidem, a neodpočívala tak, jak bych měla. A odnesly to achilovky. Čtrnáct dnů jsem kvůli nim neběhala.

Byla odezva na maratonský úspěch větší, než na vaše lyžařské úspěchy?
Určitě. Atletika je v podvědomí lidí víc, a i pro mě to má větší váhu. Maraton je královská disciplína, a i když se říká, že nejvíc je olympiáda, tak ale já mám z Berlína medaili! :)

Počítala jste, kolik jste poskytla rozhovorů?
Ne. Ale po závodě to byl doslova jeden telefon za druhým. Ale na jednu reportérku jsem naštvaná.

Proč?
Volala mi pět minut po doběhu, já ji vysvětlila, že hned s ní mluvit nemůžu, že musím na vyhlášení vítězů, ať zavolá později. Už se neozvala a článek si napsala, jak chtěla, svými slovy, upravila si to podle svého, moc se mi to nelíbilo.

Úspěch Evy Vrabcové Nývltové
Maratonský bronz. Vrabcová Nývltová dosáhla největšího úspěchu kariéry

Jaké to je být ve středu pozornosti?
V něčem krásné, v něčem to má i nevýhody. Například když jsme byli s manželem na obědě, přišel za námi nějaký pán, nadšený, že mě vidí, že nás nechce rušit a otravovat, ale pořád nám něco povídal, povídal a povídal. Nebo jsem si jednou šla zaběhat, zrovna se mi neběželo moc dobře a měla jsem pocit, že se válím na silnici. A najednou si lidé okolo povídali: „Jé, vidíte, kdo to je?!“… Člověk se prostě musí hlídat, aby neudělal společenské faux pas. Ale jinak je velmi příjemné, když vás lidé poznávají.

A co sponzoři, ozvali se nějací noví?
Zatím se nikdo neozval. Mám spíš materiální sponzory. Zatím…

Po Berlíně vás pozvali na maraton na Bostonu, kam se nedostane úplně každý.
Už někdy na jaře jsem hlásila, že by se mi líbilo v Bostonu startovat. Pořadatelé ale čekali, až jak poběžím v Berlíně. Tři hodiny po doběhu mi manažer psal: „Boston ano!“ Tedy, že moji přihlášku pořadatelé potvrzují.

To byla další super událost v jeden den, že?
Nevěděla jsem, z čeho mám mít větší radost. Medaile, rekord, Boston…

Tak to vezměme postupně.
Medaile byla jednoznačně největší radost, i když dnes už říkám, že kus kovu pro mě až takovou cenu nemá. Skvělé bylo být na stupních vítězů, užít si tu radost. Obzvlášť, když v hledišti byla mamka a manžel, a koukali na mě Tomáš Dvořák s Tomášem Janků. A všude spousta úžasných lidí, bylo plné náměstí. To byly nejhezčí zážitky.

Co rekord?
Já ten čas vůbec nevnímala. Když se mě ptala redaktorka České televize Žaneta Peřinová, co říkám na ten můj čas, tak jsem popravdě přiznala, že ho nevím. Když jsem se ten čas dozvěděla, bylo to pro mě další skvělé překvapení.

Úspěch Evy Vrabcové Nývltové
Vrabcová poběží nejstarší maraton na světě v Bostonu

A pak Boston.
Další paráda. Jenže já si to všechno nemohla užít úplně naplno.

Jak to?
Po doběhu jsme došli zpátky na hotel. Už v šest hodin jsem měla být v živém vysílání v televizních zprávách. To znamenalo rychle se převléct, dojít si na masáž, a sednout do autobusu, dojet na stadion, tam byl rozhovor a teprve až pak jsme si mohli s mamkou dojít na moji oblíbenou pizzu. Seděli jsme tam asi do devíti, když jsem si pak chtěla dát ještě můj oblíbený zmrzlinový pohár, měli už všude zavřeno. Ale s maséry, kteří se o mě starali, jsme poseděli asi do dvou.

Do dvou v noci?
Ano. Stejně většinou po maratonu neusnu. Měla jsem bezesnou noc. A to i přesto, že jsem za neděli nachodila sedmdesát kilometrů. To bylo fakt náročné. Druhý den se cestovalo domů. Poseděli jsme u babičky, pustili si závod ze záznamu, ale taky jsem šla spát až někde ve dvě. A v úterý ráno zase hned mediální povinnosti, takže aspoň trochu odpočívat jsem začala až ve čtvrtek.

Výrazné zlepšení českého rekordu Mattoni 1/2Maratonu Karlovy Vary. Eva Vrabcová-Nývltová do cíle doběhla jako první žena v čase 1:11:54.
Běžkyně Vrabcová-Nývltová vyhrála lázeňský půlmaraton v Karlových Varech

A co jídlo? Co jste jedla před závodem?
Večer nebylo moc na výběr, měla jsem hamburgerovou housku s marmeládou, půl tabulky čokolády a kousek párku. Ráno jsem snídala lívance s nutelou.

Vy jste snídala lívance s nutelou a pak jste si v rekordním čase doběhla pro medaili?
Už dřív jsem to vyzkoušela při maratonu v New Yorku. Snídala jsem o půl šesté, start závodu byl v devět. Lívance v žaludku vydrží dlouho, ale nezatíží. Ještě navíc hodinu a půl před startem si dám tyčinku.

V listopadu poběžíte v New Yorku, v dubnu v Bostonu. Těšíte se?
Strašně moc. Moc si vážím toho, že tam můžu startovat. Pro mě je medaile z Berlína vrchol, ale jakákoliv účast, případně úspěch na World Marathon Majors je ještě něco víc. Startovat v elitní skupině je snem každého atleta.

Předávání Sportovních cen města Trutnova za rok 2017 ve Staré radnici.
Thajboxer a vytrvalostní běžkyně ovládli udílení sportovních cen