„S trenérem a holkami z reprezentace jsme 29. července vyrazili z Jablonce na soustředění do rakouského střediska Obertilliachu a cestou autem se mi udělalo špatně – bolela mě hlava a zvracela jsem,“ vzpomíná přední česká biatlonistka.

Po první lékařské prohlídce v Praze to vypadalo, že ji asi zlobí zuby moudrosti. Výplachy ani obstřiky jí však nepomohly a bolesti se stupňovaly. „V Českých Budějovicích jsem musela do další nemocnice. Když nezabraly ani dvě injekce a ztuhla mi šíje, následovalo vyšetření na centrálním tomografu a pak ještě lumbální funkce. Teprve poté zazněla neúprosná diagnóza: zánět mozkových blan!,“ upřesnila své potíže Veronika Vítková.

Jak jste na tuhle zprávu reagovala?
Když mě převezli na infekční oddělení a oznámili, že tam mohu ležet klidně tři až šest měsíců, vytryskly mi z očí slzy. To byl šok! I když pak lékaři zmírnili a řekli, že to vypadá na deset, čtrnáct dnů, byla jsem z toho úplně hotová. Nikdy v životě jsem ještě v nemocnici neležela.

Co se vám honilo hlavou? Že je sezona ztracená a zimní olympiáda v nedohlednu?
Byla jsem z toho dost zmatená a vůbec nevěděla, co si o všem myslet. Doufala jsem však ve skrytu duše, že vše dobře dopadne a uzdravím se. Po pár dnech za mnou přijeli rodiče, spousta lidí mi volala a psala esemesky. To mi hodně psychicky pomohlo. Věděla jsem, že mám hodně natrénováno a že když vše půjde dobře, nemusela bych výkonnostně hodně ztratit.

Takže myšlenky na Vancouver jste ani na chvíli neopustila?
Kdepak, už hrozně dlouho se tam těším! V minulé sezoně i letos na jaře se v přípravě hodně makalo, základ mám určitě dobrý. Po propuštění z nemocnice jsem ještě týden odpočívala doma, ale před pár dny jsem už začala chodit na procházky, jezdit na kole i lehce běhat. Věřím, že časem se všechno vrátí do normálu a ten měsíc a půl dlouhý výpadek doženu.

Posune se vám kvůli tomu také začátek nové sezony?
Ano, na tom jsme se s trenérem Jindřichem Šikolou a mým manažerem Matějem Dunkou dohodli. Veškerá příprava bude směřovat právě k olympijským hrám. Úvodních dvou závodů Světového poháru se nezúčastním, premiéru mám zatím naplánovanou na prosinec ve slovinském Osrblie. Od Vánoc už bych měla zase závodit naplno.

Zimní olympiáda pro vás bude představovat dosavadní vrchol kariéry – s jakými ambicemi do Vancouveru pojedete?
Na letošním seniorském mistrovství světa v korejském Pchjongčchangu jsem byla pátá a dvakrát desátá. I v Kanadě bych ráda umístění v první desítce zopakovala.

Co je podmínkou takového výsledku?
Kromě zdraví, kvalitního tréninku a formy musím být také správně nastartovaná a rozzávoděná. Před Pchjongčchangem mě parádně vybudilo zlato a stříbro z juniorského šampionátu v Canmore, i když jsem tam nebyla úplně fit a musela také vyhledat lékaře. Podobný impulz bych potřebovala také v této sezoně.

Pořád máte stejně silnou vůli zlepšovat se a stavět si vysoké cíle?
Tak to určitě. Myslím, že stále mohu jít výkonnostně nahoru. I proto je mým vzorem vynikající německá závodnice Kati Wilhelmová. Obdivuji ji nejen jako výbornou závodnici, ale také její přístup ke sportu. Kdybych se se k ní dokázala co nejvíc přiblížit, bylo by to super!

Před několika dny začal školní rok, takže se přímo nabízí otázka – co vaše studium?
Hm… Už šestý rok studuji sportovní Gymnázium v Jilemnici a doufám, že na konci tohoto školního roku složím úspěšně maturitu. Učitelé s nadsázkou říkají, že mě znají víc z Eurosportu než ze školy. Protáhla jsem si ji už tak, že jsem se v jedné třídě sešla se svou o dva roky mladší sestrou Monikou, také velice dobrou biatlonistkou a juniorskou reprezentantkou.

Tak má alespoň svůj velký vzor hezky nablízku!
My se ani moc nehecujeme. Zato naše nejmladší sestra Lucie, která chodí do sedmé třídy, říká, že už se těší, jak nás za pár let bude obě porážet.

Stala jste se tváří 10. Zimního evropského olympijského festivalu mládeže (EYOWF) 2011 v Libereckém kraji. Co podobným akcím říkáte?
EYOWF v roce 2005 v Monthey ve Švýcarsku byl mou první velkou mezinárodní soutěží a hrozně ráda na něj vzpomínám. Zažila jsem při něm opravdovou olympijskou atmosféru. Podobným soutěžím pro mládež velice fandím a budu je podporovat. Věřím, že právě festival v Libereckém kraji přinese divákům i českému sportu nejen krásné zážitky, ale také hodně talentů a medailí.