Sezona pro vás ve čtvrtek skončila. V čem jste před utkáním viděly alespoň malou naději, aby se série s Imosem mohla vrátit pod Krkonoše?
Největší naději jsme viděly hlavně v tom, že doma jsme s nimi neodehrály vůbec dobrý zápas. Naopak to byl doslova strašidelný výkon. Ve čtvrtek jsme do toho šly s tím, že musíme nasazení vylepšit. Věřila jsem, že v tom bude naše síla.

K vítězství to nevedlo, ale zlepšení bylo znatelné.
Určitě. Myslím, že to bylo vidět. Ještě chvíli před koncem jsme byly ve hře, prohrávaly jen o sedm bodů. Při některých otevřených střelách ta ztráta mohla jít i níž. Bohužel pak ale soupeřky zabraly a nakonec to skončilo o 16, což moc neodpovídá.

Je nutné si přiznat, že Brno ve čtvrtfinále bylo lepším týmem. Co jste říkala na výkony Peckové, Hanušové a spol.?
Pecková nám pěkně zavařila v Trutnově. Jejích šest trojek asi nezapomenu, tam jsme to hodně nezvládly. Brno ale předvedlo roli favorita. Ani na chvilku nezaváhalo, nikdy jsme se nedostaly k nějakému dramatu na konci. Soupeř si postup pohlídal a svoji úlohu splnil.

Především v brněnských zápasech jste si ale své odehrály i vy. Jste ráda, že se vám s favoritem podařilo odehrát dva slušné zápasy?
Přesně tak. Zahrály jsme slušně dva duely. Alespoň jsme je potrápily a možná trochu utahaly. Ale jak říkám, úplné drama to nebylo. Pořád to měly pod kontrolou. Je znát, že mají v kádru zkušené hráčky otlučené Euroligou. Ač jejich kádr není tak široký, jako ten náš. Byly prostě nad naše síly.

Jako rozhodující se však pro konečný stav série ukázal domácí duel. Proč se nepovedl?
Já vůbec nevím. Věřila jsem, že doma je porazíme. Opravdu. Jenže nám utekl začátek a stahovat dvacetibodový rozdíl proti takovému týmu, to nejde. V první půli jim tam napadlo snad všechno. Po přestávce jsme hlavně nechtěly zažít nějaký debakl.

Oproti předchozím sezonám Trutnov nefiguroval v evropském poháru. Odehrát jste tentokrát stihly „jen" 35 zápasů. Bylo to na fyzičce znát?
Mně osobně to spíš celkem mrzí. Já hraju tyhle evropské zápasy moc ráda. Přijde mi to jako zpestření mezi ligovými duely. Nehraje se pořád se stejnými soupeři, u nichž každý ví, jak to bude vypadat. Mrzelo mě to. Pravda je, že sil v závěru sezony bylo víc, ale dost je to i tím, že máme nového trenéra a jeho tréninky jsou dost náročné. Fyzička nám nechyběla, to spíš ta vyhranost, i když na konci sezony jsme si zahrály pár přípravných utkání s Ružomberokem nebo v Polsku. Snad bude v příští sezoně zase v klubu o poháry zájem.

Rozjetý Imos nezastavily. Sezona pro ně končí

Počtvrté bez medaile! Trutnovská cesta sezonou skončila na pětatřicáté ligové zastávce. Přesně tolik utkání stihla Kara v letošním ročníku odehrát. Porážek nakonec bylo o jednu více než vítězství. Mohl za to hladký průběh čtvrtfinálové série, v níž Východočešky podlehly Imosu Brno 0:3 na zápasy.

„Žabiny splnily roli jasného favorita a postoupily zaslouženě. Mrzí mě výkon v domácím zápase, v němž jsme první poločas opravdu hodně nezvládli. V obou utkáních v Brně jsme soupeře, který hraje Euroligu, hodně potrápili, což přiznali i zástupci Imosu," hodnotil čtvrtfinálovou sérii manažer Kary Jan Braun.

Také na něm byla po venkovních zápasech znát spokojenost z toho, jak se trutnovský outsider na palubovce favorita prezentoval. Bohužel před vlastními fanoušky tomu bylo jinak. Výkon Kary ve druhém zápase byl ze strany Trutnova zklamáním, a to nejen pro fanoušky, ale i pro samotné hráčky. Na nic se ale nevymlouvaly.

Zda bude Kara v této sezoně úspěšná, o tom se rozhodovalo dávno před vyřazovacími boji. Postup přes Brno by se rovnal zázraku. Navíc, když právě Imos je historicky nejméně oblíbeným soupeřem východočeského klubu. Vždyť Trutnov mnohanásobného mistra republiky porazil jedinkrát.

Tak jako tak, po letech medailových žní zůstala Kara počtvrté za sebou bez cenného kovu a důvodů je hned několik. „Liga se oproti předchozím rokům výrazně vyrovnala, je v ní daleko větší konkurence, přibylo ambiciózních klubů. Poslední tři sezony se hraje s větším počtem účastníků. Letos jsme si přímo medailové ambice nedávali, cílem byl postup do nadstavbové skupiny A1. To jsme nesplnili, byť nám postup nakonec unikl o jedno vítězství a rvali jsme se o něj až do posledního zápasu a prakticky do poslední minuty," vzpomíná na základní část Braun a přidává další nesplněný cíl, který si vedení klubu vytyčilo: „Poté jsme chtěli dosáhnout na medailové umístění při Final 6 Českého poháru, který jsme pořádali. Tam jsme smolně v prodloužení prohráli zápas o bronz s Hradcem.

Základem je ale ligová soutěž a v ní zažila Kara nejhorší umístění za posledních 19 let! „Je to fakt. Příjemné to samozřejmě není. Ale v sezoně jsme na tom byli ještě hůř, dlouhou dobu v základní části jsme se nemohli odlepit z předposledního místa a měli blíž k baráži než k play off. Svědčí o tom i naše bilance vítězství a porážek: po první polovině základní části 2-9, po druhé polovině 9-13 a po nadstavbové části 17-15. Dojem jsme alespoň částečně napravili, ačkoliv spokojení být nemůžeme. Nicméně působit v lize bezmála 20 let a být nejhůře sedmí, to myslím není špatná bilance," nachází Jan Braun slova pro pozitivnější závěr hodnocení.

Každopádně, dají se očekávat nějaké převratné změny? „Změny v hráčském kádru určitě budou," prozrazuje nakonec manažer Kary.