První otázka nemůže znít jinak. Jak jste spokojen s úrovní čtvrtého ročníku cyklomaratonu. Už jste stihl pobrat ohlasy zúčastněných?
Já jako organizátor jsem rád, že byli spokojeni účastníci závodu. Pořád platí, že když jsou spokojeni oni, jsem automaticky i já. Akce proběhla bez vážnějších komplikací, co vím tak i bez vážnějších zranění. Ohlasy závodníků jsou pro mě příjemným oceněním, ale hlavní je spokojenost všech účastníků.

Dnes už můžeme říct, že máte patent na skvělé počasí. Jak moc k úrovni závodu pomohl vládce hor Krakonoš se svojí objednávkou?
Já jsem rád, že nám je Krakonoš v tomto nakloněn, ostatně je to jeho cyklomaraton (smích). My děláme venkovní akce, a když prší nebo je zima, ta spokojenost účastníků je menší. Může se stát, že za rok nám celá sobota proprší, to k tomu holt patří. Pro nás je důležité, aby si pak lidé závod pamatovali jako dobře zabezpečenou akci. Oni si chtějí hlavně dobře zasportovat a to počasí je spíš takovým bonusem.

Podle úvodních sdělení se letošního ročníku účastnilo přes 600 závodníků. Máte už přesná čísla ve všech kategoriích?
Na dlouhých tratích se nám sešlo více než sedm stovek závodníků, k tomu můžeme přičíst stovku dětí. Tudíž letos se účastnilo plus mínus osm stovek lidí.

Hlavní závod vyhrál Jiří Polnický před Tomášem Paprstkou. Sledoval jste na dálku jejich soupeření?
Věděl jsem, že jsou právě oni dva odjetí. Byli to největší favorité závodu, takže to pro mě nebylo žádné překvapení (úsměv). Oba potvrdili tu výjimečnost v pelotonu, který byl. Bylo i dobré, že žádný z týmů neměl před závodem výraznou početní převahu. Oni dva byli nejsilnější v kopci pod Pražskou boudou a pak už si to pohlídali až do konce.

Ke sportu patří i zranění. Třeba vítěz závodu na 98 kilometrů na trase stihl nešťastný pád. Co jiní jezdci? Máte zprávy o nějakém zranění, které nedovolovalo pokračování v závodě?
Ještě tu byl jeden z mých kamarádů Luboš Kejval, shodou okolností nám dodával občerstvení pro závodníky. Bývalý výborný cyklista jel krátkou trať a bohužel měl pád už při výjezdu z Trutnova. Zlomil si klíční kost a to je asi nejvážnější zranění, o kterém osobně vím.

Každý ze čtyř ročníků má na putovním poháru jiné jméno vítěze. To závodu dodává ještě větší prestiž, souhlasíte? Může třeba Polnický za rok svůj triumf obhájit?
Pokud bude mít náš závod zařazen do svého kalendáře, pak určitě ano. Je to výborný závodník, a když se postaví na start, bude opět patřit k favoritům. Vždycky se pozná až těsně před startem, jak bude závod obsazen a kdo bude na startovní listině. Jirka je ale mladý, na silničáře dokonce hodně mladý. Já věřím, že se na putovní pohár dostane i Tomáš Paprstka, jenž byl loni třetí, letos druhý a příště by se mohl pokusit o celkové vítězství.

Hlavní závod zahájili starosta města Ivan Adamec s lyžařkou Šárkou Strachovou výstřelem z historického děla. Jaký měl ohlas tento nápad a nestěžoval si nikdo z nezúčastněných obyvatel města?
Nestěžoval si nikdo. Tenhle klub vojenské historie je tady doma a obyvatelé Trutnova jsou na podobné akce zvyklí. Mně osobně se to líbilo, i když musím přiznat, že jsem při výstřelu stál kousek vedle a překvapilo mě, jaká to byla šlupka.

Nadšení z Krakonošova cyklomaratonu byli profíci, hobby jezdci, ale i děti. Jak jste vnímal doplňkové programy právě pro rodiny s dětmi?
Pro nás jsou dětská klání plnohodnotnou součástí všech závodů, které děláme. Zaměřené jsou hlavně na Trutnováky, protože chceme, aby právě oni vzali akci za svou a přišli si nejen zasportovat, ale i se pobavit. Měli jsme tu doprovodný program od agentury Vosa a další akce. Cílem bylo, aby se lidi bavili, aby to nebylo jen o tom, že se po městě prohánějí cyklisté. Pro nás je důležité, že přišly i ty rodiny a děti byly spokojené.