Zařadil se k nejmladším účastníkům ruských Olympijských her. Na vrcholná umístění sice nedosáhl, přesto zanechal výborný dojem a je velkým lyžařským příslibem pro českou reprezentaci do dalších let. Sedmnáctiletý odchovanec lomnického lyžování a v současné době člen tamního LSK Tomáš PORTYK mladší zažil debut na nejprestižnější sportovní akci.

Přesto tomu tak nemuselo být. Na konci ledna si totiž při nešťastném tréninkovém pádu v Polsku zlomil prst na ruce. Zdálo se, že neodjede ani na blížící se juniorské mistrovství světa, později ani na olympijské hry. Díky včasnému zákroku lékařů ve Vysokém nad Jizerou pod vedením Radka Kebrleho se ale stihl připravit na obě akce.

A tak zranění, které by jiné zlomilo, mladého „kombiňáka" naopak posílilo. Na juniorském šampionátu dokonce dlouho vedl. Obrovská bolest zraněného prsteníčku ho ale přece jen srazila na celkové páté místo. Mírné zklamání z umístění mimo medailové pozice však rychle vyprchalo.

Portyk totiž začínal spřádat plány pro Soči.

Zde v závodech severské kombinace atakoval elitní desítku po skokanské části. Bolest už sice vesměs odezněla, přirozeně slabší běh ho mezi zkušenějšími a staršími soupeři následně vždy odsunul na hranici elitní třicítky. Skončil na 32. a 25. místě individuálně, pro 7. pozici finišoval ve štafetě. V juniorském věku zanechal Portyk skvělý dojem jak u odborníků, tak soupeřů.

Máte za sebou první olympijské hry dospělých. Myslím, že se svými výsledky budete spokojený, že?
Ano. Cílem byla umístění do třicátého místa. Sice se mi to v prvním závodě nepovedlo, ale na velkém můstku už ano. Jsem rád za to, že jsem tady mohl vůbec startovat a sbírat zkušenosti.

Při kterém startu jste se cítil nejlépe?
Prvním jsem se dost protrápil. Ale ve druhém a při týmovém závodě se mi jelo mnohem lépe. Myslím si, že mohu být spokojený.

Nakolik vás limitoval zraněný prst?
Myslím si, že nebýt operace a doktora Kebrleho, tak na tom jsem špatně. Nakonec mě to ale díky jeho pomoci a i díky následné práci reprezentačních doktorů nijak extra neomezovalo.

Jako takřka nejmladší člen ve startovním poli jste pravidelně byl po skokanské části na hranici elitní desítky. Platí, že je pro vás skok oblíbenější částí kombinace?
Skok je pro mě dost důležitý. Protože jakmile nezaskáču do patnáctého místa, tak je pro mě hodně složité udržet krok s dobrými běžci. Ale doufám, že postupem času se to ještě zlepší.

I kvůli nízkému věku je právě běh vaší slabší stránkou. Bude to po skončení sezony hlavní náplň tréninku?
Budu trénovat tak, jak trenéři nařídí a podle toho, jaký vymyslí plán. Ale je jasné, že nejde v 16 a 17 letech běhat nejlépe ze startovního pole. Takže já věřím, že se každý rok budu posouvat dál a dál.

Jak komentoval výsledky váš otec? Pochválil?
Otec je spokojený. Jako já. Protože ve chvíli, kdy mi doktoři řekli, že mám zlomený prst, tak jsem měl slzy v očích a bál jsem se, že přijdu o to nejvíc, co muže být. Takže každý výsledek by byl dobrý.

Kdo byl olympijskou kombiňáckou jedničkou?
Němec Eric Frenzel je asi nejlepší v této sezoně. Myslím si, že nebýt nemoci, bojoval by i ve druhém závodě alespoň o medaili.

Jak na vás zapůsobily nejdražší hry v historii?
Takovou atmosféru jsem nikdy nezažil. Takže jsem si užíval každou minutu na sportovišti. Je to něco neuvěřitelného.

V jakém stavu byla sportoviště pro severskou kombinaci?
Myslím, že můstky byly připraveny nejlíp, jak se dalo. Tratě bylo v takovém teplu, jaké v jižním Rusku panovalo, dost těžké upravit. Ale myslím, že to pořadatelé zvládli.

Které sporty jste stihl navštívit?
Samozřejmě jsem stihl hokej, ale pak už moc času nebylo. Měli jsme každý den tréninky.

S kým jste obýval pokoj v olympijské vesnici?
Na pokoji jsem s Mírou Dvořákem při soustředěních a byl jsem s ním i v Rusku. Vesnice byla fajn, hlavně v tom, že jsme měli ubytování přímo u jídelny.

Který výsledek vás zaujal?
Myslím si, že jedenácté místo Dvořky (Dvořáka pozn. aut) bylo super.

Kolik jste dostal po slibných výsledcích pozdravů od známých?
Dost lidí mi psalo jak na mobil, tak na Facebook. Já jsem moc rád za všechny ohlasy a chtěl bych za ně poděkovat.

Před dvěma lety jste vyhrál mládežnickou obdobu olympiády v Rakousku. Dají se podobné akce srovnat?
Dá se říct, že to bylo všechno stejné. Jenom tehdy v Rakousku to bylo ve zmenšeném měřítku.

Na kolik ovlivnil vaši přípravu nedostatek sněhu v Čechách?
Sice jsme doma nemohli trénovat a jezdili jsme stále do zahraničí, což bylo složitější, ale jinak jsme neměli žádný problém.

Otec: Lepší řešení nebylo. Doktor Kebrle hry zachránil

Sám je bývalý skokan, skokany nyní trénuje, ale synovi nakonec doporučil náročnější disciplínu, kombinující skoky s během. Tomáš Portyk otec si synovu účast v disciplíně severská kombinace na olympijských hrách pochvaluje.

Syn prokázal, že i v mladém věku už patří do světové kombiňácké špičky. Jste jako otec a zároveň i trenér spokojený s jeho výkony?
Jsem. Hlavně po skokanské stránce, protože v ní předvedl opravdu maximum jak na malém můstku, tak na velkém. V běhu se zraněnou rukou na víc asi neměl, ale i tak se mu dařilo. Já jsem opravdu spokojený. Hlavně ve druhém závodě to bylo skvělé.

close Tomáš Portyk starší zoom_in Dá se do budoucna očekávat ještě velký rozvoj v běžecké části?
Má to určitě těžké, protože tam jsou kluci, kteří se běhu věnují opravdu od malička. Tomáš to dělá teprve čtvrtým rokem, takže předpokládám, že jeho běžecká výkonnost bude ještě lepší. Soupeře ve stejném věku ale porazil hravě, to mě těší.

Nepřemýšleli jste o tom, že by byl z Tomáše skokanský specialista?
Specialista byl. V Lomnici se sice dělají do žákovského věku oba sporty současně, ale v dorostu se to láme. Já si ale myslím, že syn má výborné dispozice pro běh. Navíc má trochu figuru po mě, takže by hrozila mírná nadváha a aby bojoval ve skoku o třicátá místa, to jsem nechtěl. Rozhodli jsme se pro kombinaci, protože v ní má díky fyzickým dispozicím víc šancí.

Jaké pocity jste měl, když jste se dozvěděl o jeho lednovém zranění?
Byl jsem se skokany na tréninku, volal mi to trenér Šmíd. Bylo to všechno hodně narychlo. Sehnali jsme naštěstí vynikajícího doktora z Vysokého, což bylo nejlepší řešení. Pan Kebrle se už sice chystal na víkendový odpočinek, ale když se dozvěděl, že jde o olympijské hry, ihned ochotně sehnal lékařský tým a syna ve Vysokém operoval. Byl to nejlepší tah. Doktor Kebrle Tomášovi zachránil juniorské mistrovství i olympiádu. Lepší řešení nemohlo být.

Bylo páté místo na MS juniorů maximem?
Už to vypadalo, že je všechno pryč. Díky doktorům ale mohl dokončit alespoň jeden závod, v němž vyhrál skok i nad suverénním Rusem Klimovem, který je letos výborný. Bylo to rozjeté dobře i v běhu. Myslím, že nebýt zranění, sahal by Tomáš po zlatu. Sice tam zklamání bylo, protože chtěl medaili, ale má ještě dvě možnosti v juniorské kategorii. Musí mu vydržet tréninková energie, nadšení a zdraví, pak se dočká.

Je 11. místo Dvořáka maximem pro české kombiňáky?
Já pracuji pro skok, takže se mi to trochu těžko hodnotí. Ale kdyby Míra skočil ještě o fous lépe, asi by bojoval o elitní šestku. Možná si myslel také trochu na víc.

Skokani specialisté ale nedosáhli ani na takové umístění. Je druhá desítka aktuálním stropem pro Maturu a spol.?
Maximum to není. Ve skoku jsme měli nejlepší léto za poslední roky, ale na začátku zimy jako když utne. Nevíme sami, kde se co zadrhlo. Já jsem věděl, že když se dá dohromady Koudelka, bude lídrem, což se i potvrdilo. Ale celkově je na víc.

Není za propadem formy nedostatek sněhu?
Je to i o podmínkách. Ve skokansky vyspělých zemích je to jiné. My jsme neměli třeba k dispozici velký můstek, a ten malý v Harrachově, na kterém se skákalo, je už v dost dezolátním stavu. Navíc je to i otázka servisu a dalšího zabezpečení. Proti světu podmínky nemáme. A hlavní problém je v tom, že se další kluci nemají šanci na tu elitní pětici dotáhnout. To se ukazuje na výsledcích juniorů i reprezentačního béčka.