Zatímco v předchozích letech dělal organizátorům akce často problémy déšť, letos průběh turnaje nenarušila ani kapka. Naopak třicetistupňová vedra činila jednotlivá utkání o dost náročnější a tenisté si leckdy působení na kurtu pořádně protrpěli.

„Já mám tropy docela ráda, takže to pro mě takové trápení nebylo. Myslím si ale, že soupeřky to leckdy snášely mnohem hůř,“ nechala se slyšet například finalistka dvouhry žen Monika Svobodová. Právě ona na JUTA cupu odehrála tři třísetové bitvy, aby jí pak ve finále proti Tereze Polanské „došla šťáva“ (0:6, 2:6).

Kanár zpíval i ve finále mužské dvouhry. Tam nejprve Filip Michl zvládl proti žebříčkově favorizovanému Valovi úvodní set (7:5), ve druhém ale soupeř srovnal (3:6) a o všem musela rozhodnout třetí sada. Ta už byla jasně v režii čtyřiadvacetiletého Michla, jenž možná využil i výhody, že mu při cestě pavoukem hned ve třech případech soupeři zápas skrečovali.

To ale nic neměnilo na zatím životním vítězství reprezentanta Tenisového klubu Mníšek, na kterého při slavnostním vyhlašování čekala peněžitá odměna. Tu si ostatně vysloužili všichni čtvrtfinalisté dvouher a nejúspěšnější deblové páry. „Letošní ročník se povedl. Viděli jsme řadu velmi dobrých zápasů a největší odměnou je nám fakt, že se k nám účastníci chtějí vracet,“ zhodnotil vydařený JUTA cup ředitel turnaje Michal Vágner.

FINÁLOVÉ VÝSLEDKY
MUŽI
dvouhra – finále: Michl – Vala 7:5, 3:6, 6:0. Čtyřhra – finále: Jermář, Vencl – D. Pátý, Řezníček 1:6, 6:4, 10:4.

ŽENY
dvouhra – finále: Polanská – Svobodová 6:0, 6:2. Čtyřhra – finále: Knutsonová, Machalová – Bužková, Laboutková 6:3, 6:0.

V deblu jsem si spravila chuť

Je tomu už pět let, co si dvorská rodačka GABRIELA KNUTSONOVÁ (na snímku vpravo) zahrála na JUTA cupu finále ženské dvouhry. Velmi úspěšný ročník prožila i letos. Zatímco v singlu dokráčela do čtvrtfinále, debl dokázala po boku Sabiny Machalové vyhrát. Ne náhodou tak po turnaji rozdávala úsměvy na všechny strany a čas si našla i na krátký rozhovor.

19. ročník JUTA cupu byl ve znamení finálových kanárů a třicetistupňových veder.

Máte za sebou povedený turnaj. Ve dvouhře jste třikrát hladce vyhrála, ale pak přišel zápas s obhájkyní trofeje. Jaký byl?
Hlavně dlouhý a náročný. Věřila jsem si, dařilo se mi a cítila jsem se na tom být i lépe kondičně. Jenže v tiebreaku má soupeřka zahrála neskutečné míče a o ten kousek byla lepší.

Sehrát kvalitní zápasy a pak vypadnout po dvou tiebreacích, naštve to hodně?
Jo, naštve. Byla jsem z toho smutná celý den. Sice jsem si pak spravila náladu v deblu, ale mrzelo mě to moc. Chyběl opravdu kousíček, ale aspoň vím, že je pořád co zlepšovat, abych takový zápas příště zvládla.

Jste odchovankyní dvorského tenisu. Těch bylo v mužské i ženské kategorii dost, ale nikdo se tak daleko nedostal. Potěší tenhle primát?
Mně se tady hrozně dobře hraje. Mám tu krásné domácí prostředí a snad nikomu se tu tolik nefandilo. Vážně jsem za to moc ráda. Když se pak mohu o radost podělit s kamarády a dalšími diváky, je z té hry takový pocit, že nehraju jen za sebe, ale i za ně.

Finále z před pěti let jste si sice nezopakovala, vše ale vynahradil titul ve čtyřhře. Jak se hrálo po boku parťačky Sabiny Machalové?
Hned první den jsme hrály tři debly a nějak jsme se protrápily k postupu. Další den jsme hrály na pohodu a hodně si na kurtu povídaly. To se pak hraje dobře. Užily jsme si to.

Vy jste se soustředila hlavně na dvouhru, přesto, dá se pak úspěch ve čtyřhře brát jako dostatečná náplast po vypadnutí v singlu?
Určitě, je to skvělá náplast. Já to beru tak, že po vypadnutí z dvouhry je debl velkou šancí, jak si spravit náladu. Smutek musí jít stranou a už kvůli partnerce je potřeba na všechno zapomenout a hrát dál. Člověk pak cítí i nějakou zodpovědnost za sebe, za parťačku a radost je o to větší.

Vy žijete přes rok za mořem. Jaké máte nejbližší plány?
Ráda bych si v USA dodělala čtvrtý ročník na tenisovém stipendiu a potom si ještě přidala magistra. Také v Americe. Do té doby bych se chtěla vždycky na léto vracet a hrát tu pokaždé Juta cup (úsměv).