V současné podobě tabulky se jilemnický tým nachází na sedmém místě s jedním ne-odehraným zápasem k dobru, což určitým způsobem splňuje ambice místního celku.

Přesto však hráči možná pomýšleli ve vyrovnané tabulce výše. Zejména po vynikajícím dvojzápase na domácí palubce, kdy Sico vyřídilo nejen v té době průběžně vedoucí tým tabulky z Klatov, ale především také dlouhodobě nejlepší celek soutěže a posledního mistra Chomcomex Praha, kterému uštědřilo zatím jedinou porážku. Oba zápasy navíc Jilemnice uhrála bez jediné inkasované branky, což je v sálovém fotbalu spíše výjimkou.

Poté ale přišlo mírné vystřízlivění, do konce prosince Jilemnice spíše paběrkovala a její výsledky byly poměrně nevyrovnané.

„Máme takové okamžiky překvapení. Dokážeme přehrát silné týmy, ale pak překvapíme s těmi slabými. Ale negativně,“ potvrzuje také jeden z hlavních pilířů Sica Jilemnice Ota Vašek.

Král se zapojil pouze jedinkrát

Tabulce zatím vévodí právě Chemcomex Praha, který nasbíral už třicet bodů. Druhý je zatím poměrně překvapivě Vamberk, třetí místo drží Klatovy. Největším překvapením dosavadního ročníku Celostátní ligy jsou však zatím hráči Stonavy, kteří se na rozdíl od minulého ročníku pohybují hluboko v dolní polovině tabulky.

Sico v letošním ročníku doplnili nejprve hráči z Náchoda, kde též hráli ještě v minulé sezóně sálový fotbal, ale od nového ročníku přestoupili k futsalu, později za Jilemnici nově nastoupil například Erkener z Nového Boru.

Tým se ale naopak musel obejít bez nejlepšího hráče loňské sezony Miroslava Krále, který zatím dával přednost spíše účasti v nejvyšší futsalové lize, kde obléká dres Andy Liberec. Do hry se obávaný střelec zapojil až v úplně posledním turnaji.

Mužstvo tak nejvíce spoléhalo na brankáře Kose, kterého doplňoval Šulc či Vacho. Nejvíce branek soupeřům nasázeli Kraus s Vaškem, oba mají na kontě šest branek. Jen pro porovnání: nejlepší střelec soutěže Martin Valášek z Vamberku má na svém kontě hned 15 úspěšných zásahů.

Bilanci pěti výher, stejného počtu porážek a dvou remíz bude chtít Jilemnice upravit a získat tak další body již o víkendu. Sico jede na turnaj do Klatov, kde odehraje dvě utkání. Nejprve proti domácímu týmu a následně proti lídrovi tabulky.

„Prožíváme sezonu překvapení“

V dresu Sica Jilemnice je důležitou součástí týmu hrající nejvyšší soutěž sálové kopané. Z regionálních celků je však třeba znám také z Horní Branné hrající I.B třídu. V rozhovoru pro Krkonošský deník Otakar VAŠEK zhodnotil první část celostátní ligy.

Jak jste zatím spokojen s umístěním svého týmu po první polovině soutěže?
Myslím, že umístění zatím odpovídá výkonům na hřišti. Bohužel jsme ztratili nějaké zápasy s papírově slabšími soupeři, ale to jsme zase vyrovnali s kluby z první poloviny. Ale to jsou spíš okamžiky překvapení. Dokážeme překvapit, jak se silnými, tak se slabými, ale negativně. Cílem je nadále postup do play-off a chtěli bychom se poprat o final four, což je stále otevřené.

V nové sezóně pravidelně hrajete vždy dvě utkání po sobě. Je to velký zápřah?
Už vloni se stalo, že se hrálo někdy dvakrát po sobě, ale teď to bylo spíš znát v zápasech venku, když jsme neodjeli v plné sestavě, což znamená dvě kompletní čtyřky do pole. Tam ty síly ubývají rychleji, takže v těchto zápasech to bylo znát opravdu nejvíce.

Při výjezdech k soupeřům vás čeká opravdu velké cestování, že?
To je pravda. Třeba hned teď jedeme do Klatov, což jsou jižní Čechy. Je tam jižní Morava, Ostrava…

Kdo Jilemnici zatím nejvíce táhl?
Určitě největšími oporami jsou kluci v brance. Jak Ondra Kos, tak Michal Šulc jsou pravidelnými tahouny. Myslím, že perfektně zapadli také kluci z Náchoda, kteří k nám před sezonou přišli.

Který zápas se povedl Sicu opravdu nejvíce?
Určitě výsledkově i herně se povedl turnaj v Jilemnici s Chemcomexem, tedy s vítězem loňské soutěže. Dokázali jsme ho porazit a nedostali jsme ani jednu branku. (Jediná prohra Chemcomexu v aktuální sezoně – pozn. red).

Pokud se ještě vrátíme k minulé sezoně. V létě jste se v Bulharsku stal nejlepším hráčem evropského turnaje, jaký na vás udělala dojem mezinárodní měření?
Je to za prvé fantastický zážitek. Člověk se se sálovkou někam podívá a určitě konfrontace s jinými týmy je úplně o něčem jiném. V domácí soutěži zhruba víme co od sebe s ostatními týmy očekávat, tam jsme se potkali s různými herními styly a různým pojetím celé sálovky. Zejména ruská a běloruská sálovka, to jsou špičkové týmy a měřit se s nimi je paráda.