Kolik hráčů se zúčastnilo druhé fáze reprezentačního soustředění?
Je nás taky patnáct. Máme za sebou už dvě tréninkové jednotky, čeká nás zápas se Sicem (reprezentace vyhrála 8:0 – pozn. red) a v neděli dopoledne další trénink. Poté se už uzavře nominace, která se následně musí odeslat. Do Španělska odletí dvanáct hráčů a dva gólmani.

Vy jste před dvěma lety s mládežníky vyhrál mistrovství Evropy na domácí půdě. Liší se výrazně tehdejší kádr s tím letošním?
Každý tým je samozřejmě jiný a každý má jinou tvář. Ale jsou to mladí kluci, se kterými se dá velmi dobře pracovat. Ale neřekl bych, že tým, který se stal mistrem Evropy, by byl silnější než tenhle.

Prosadili se tehdejší reprezentanti také do seniorského mužstva?
Je neskutečně krásný pocit, že čtyři hráči z tehdejší jednadvacítky se zúčastnili také letošního mistrovství světa dospělých v Kolumbii. Proto tady juniorka je, aby vychovávala naděje.

Koho považujete za favorita listopadového ME?
Myslím si, že do této role budou všichni pasovat nás, protože titul obhajujeme. Každý se tak na nás bude chtít vytáhnout. Ale nejlepší bude jistě Rusko a domácí Katalánsko, které bude chtít před vlastními fanoušky zvítězit. Je ale jasné, že na mistrovství nebude slabého soupeře. Žádný zápas se nesmí podcenit.

S jakou pozici byste byl spokojen vy?
Tak určitě nejlepší by bylo obhájit. I když se vždycky říká, že je důležité hrát pěknou sálovku, tak být pak s hezkou hrou třeba pátý, se nám taky úplně asi líbit nebude. Takže když přivezeme jakoukoliv medaili, bude to obrovský úspěch.

Máte tu nějakého hráče, který by výrazně převyšoval ostatní?
Češi nemají takový výběr jako třeba Francouzi nebo Belgičani, což jsou hráči, kteří jsou výborně technicky vybavení. My to pojímáme týmově. Aby u nás byla jedna individualita znatelně lepší než všichni ostatní? To není. Jsou to vyrovnaní kluci a na tom stavíme.

S týmem jste již na druhém soustředění. Jaké činnosti se aktuálně věnujete?
Teď jsou to především herní situace. Trénujeme vyjetí z presu, zakládání protiútoků, standardní situace, ale i rohy a auty. Je to dané tím, že nejsme tak technicky vybavený tým jako například Katalánci. Ti jsou schopni vzít si balon, projít přes tři hráče a zakončit. Nám je vlastní taková česká chytrost rozhodnout zápas za stavu nula nula nějakou kulišárnou. Ony jsou i týmy, kterým vystačí jen dva typy rozehrávek standardek, ale my na nich lpíme mnohem víc.

Po posledním soustředění se objevilo u některých hráčů dilema, zda reprezentovat v sálovém fotbale, či hrát pravidelně krajské soutěže. Jaký je váš pohled na tuto věc?
Bohužel trochu mě omluvenky kluků udivují. Mrzí mě, že někdo dá přednost třeba I.B třídě místo toho, aby hrál v dresu České republiky, aby slyšel národní hymnu a jednou mohl dětem vyprávět, že reprezentoval náš stát. Dá se pochopit, když se tohle stane u hráčů nejvyšších soutěží, ale takhle mi to přijde jako obrovská škoda. Chápu mužstva, že argumentují tím, že hráče vychovali a stálo je to značné finanční prostředky. Ale i krajský klub by měl být vlastně hrdý, že má v týmu reprezentanta. Pro kluky je to možná jediná šance, jak reprezentovat.

A jak se vám osobně líbí v Jilemnici?
Samozřejmě je to tady krásné. Milan Szabo dělá pro nároďák opravdu hodně, klobouk dolů. Je tu krásné prostředí, stejně jako ubytování. Z místní haly se udělala základna jak pro mládežníky, tak pro seniorskou reprezentaci.