V pondělí odpoledne bylo možné na televizních obrazovkách sledovat jeden z vrcholů olympijských her v Riu. Polská kladivářka Anita Wlodarzyková ve finále nejprve přehodila dosavadní olympijské maximum a po chvíli vylepšila i vlastní světový rekord. Výkonem 82,29 získala zlatou medaili, když druhou v pořadí Číňanku porazila o více než pět a půl metru.

Záviděli jste polské výpravě tuto atletku? Brzy třeba nebudete muset. Také v České republice totiž máme šikovné kladivářky a jedna taková před nedávnem trénovala v Turnově. Pod trenérem Dušanem Králem se v té době připravovala na start v Riu, který si zajistila na ostravské Zlaté tretře, kde přitom triumfovala právě Wlodarzyková.

V brazilském Riu bohužel KATEŘINA ŠAFRÁNKOVÁ do finálových bojů neprošla. Přece jen na ni totiž dolehla atmosféra olympiády a za svým nejlepším výkonem zaostala, když skončila již v kvalifikaci (68,33). Kdyby přitom hodila stejně, jako v Ostravě při nominačním hodu, stačilo by jí to ve finále na vynikající 7. příčku.

Mladou Kateřinu Šafránkovou v zástupu sportovců na stadionu pro její skoro 190 cm vysokou postavu nepřehlédnete. Přesto je pro širší sportovní veřejnost překvapením, ne-li zcela objevem. Tím spíše na sebe před časem upoutala na tréninkové části turnovského stadionu Ludvíka Daňka, kde ji na vrcholové světové závody připravoval dukelský trenér Dušan Král. Tam také oba Deníku poskytli exkluzivní rozhovor.

Jak jste se vlastně dostala ke kladivu a hlavně z Kolína do Turnova?
Úplně náhodou mě objevili na poháru rozhlasu, kde jsem jako malá házela koulí. To bylo prý hodně daleko, ale neměla jsem styl a říkali, že mě to jen tak vypadlo z ruky. Pak jsme ale jen tak zkusili kladivo a odborníci tvrdili, že mi to jde mnohem líp. Říkali mi, že mám pro něj vlohy, protože jsem ho prý chytla nějak docela přirozeně a pak se začala ještě rychle zlepšovat. A tak jsem je poslechla.

Od kolika let se tedy tomuto sportu věnujete?
Kladivu se věnuji už od patnácti, aktuálně tedy dvanáct let. Podařilo se mi hodit juniorský rekord, ale od doby, kdy mě trénuje Dušan Král, mě to opravdu baví a taky prospívá. Tady v Turnově k tomu mám bezvadné podmínky. Z Kolína je to sem hodinka cesty autem a rozhodně se mi to vyplatí, než se boxovat o nějaké volné termíny na stadionu kdekoliv jinde.

Kladivo je nejen silová, ale i hodně technická disciplína. Fortel evidentně máte, ale co technika?
To je právě důvod, proč jezdím za trenérem do Turnova. Ten jeho nekompromisní a odborný dohled má své výsledky. Nejdůležitější pro mě nejsou ruce, ale nohy. Ty musí být v kruhu rychlé a hlavně aby byly v té určité chvíli tam, kde mají být. Pak je důležité, vcítit se do kinetiky nářadí při otočkách, do správné polohy těla. To se člověk musí hodně naučit. Protože v tom fofru otáček ze začátku vůbec neví, kde má hlavu, ruce i tělo. Pak je také potřeba přesně vysledovat nejvhodnější místo, kdy to nářadí pustit, aby to bylo při největší rotaci a taky v místě, aby neskončilo v síti.

Říkáte, že trenér Král je nekompromisní. Co dál na něho prozradíte?
S panem Králem si rozumíme. Je sice kamarádský, ale dovede být honě přísný. Hlavně přesně odhadne, co mi nejde. Mně to také nakonec dojde, ale on to ví přesně a mnohem dřív. Když mi třeba nakázal, abych deset kilo zhubla, poslechla jsem. Okamžitě se to projevilo nejen na mých pocitech, ale hlavně na výsledcích.

A výsledky prý byly pro řadu kompetentních lidí překvapením.
No, podařilo se mi po jeho trénování přehodit limit na letošní olympiádu – 72,34 metrů (postupový limit byl 71 metrů – pozn. aut.), získala jsem nominaci, a proto jsme začali trénovat dvakrát i třikrát týdně. Při práci to je docela záběr.

Jak bojujete s aklimatizací a co hlavně psychika pro tak veliké závody?
S těmi nejlepšími se závodit nebojím. Netrpím žádným stresem, spíš mě to hecuje a pomáhá, takže takový závod je pro mě spíš motivace. V mládí jsem byla fakt nervák, ale to už dávno skončilo. S chladnou hlavou spíš teď počítám, na co mám.

Olympijský limit jste získala na Zlaté tretře. Jaký to byl pocit?
Ani jsem zprvu netušila, že to je tak daleko. Neměla jsem pocit, že by se mi hod nějak obzvlášť povedl. Viděla jsem, že kladivo dopadlo před čáru, ale naštěstí jsem vyšla z kruhu podle pravidel. Až pak jsem se podívala na opakování hodu na velkoplošné obrazovce a došlo mi, že kladivo sice dopadlo před čáru, ale až před tu druhou, označující 75 metrů.

Trefila jste to třetím hodem, ty další už ale nebyly „top". Proč?
Přestože mi trenér říkal, ať se soustředím dál na závod, nešlo nevnímat moderátora, že do kruhu jde nová česká rekordmanka a držitelka limitu pro olympiádu. Ke všemu ti povzbuzující diváci okolo. Pro mě je ale největším pozitivem to vědomí, že v současné formě můžu s výjimkou Anity vyrovnaně závodit se světovou špičkou.

Dušan Král: „Katka nikdy nic nevzdá"

Podle zkušeného trenéra Dušana Krále jeho nynější svěřenkyně už vozila medaile z velkých dorosteneckých i juniorských klání. Jenomže pak její výkonnost trochu stagnovala a skončila ve vrcholovém středisku Olympu.

„Když jsem ji sledoval a rozeznal v ní talent, tak na moji přímluvu vedení pražské Dukly zaštítilo její soustředění. Do svého týmu ji pak oficiálně přijalo až letos od 1. července," popisuje začátky své svěřenkyně Král.

Podle něho se i v sedmadvaceti letech může kladivářka stále zlepšovat. „Kateřina má sice ještě mnoho nedostatků nejen silových, ale hlavně technických. Například zneužívá toho, že je vysoká. Málo používá své nohy, používá jen záda, ale zase vidím, že je to dívčina, která má pro kladivo až neuvěřitelný cit," chválí Dušan Král snahu kladivářky, která musí trénink skloubit s prací.

„Nejvíc si u ní cením její píle a toho, že nikdy nic nevzdává. Pracovala na sobě léta i při zaměstnání a přes veškeré nesnáze se dostala až na úroveň, kdy se teď pohybuje okolo patnáctého místa na světě. Chtěl bych dokázat, že letos se proto dovede posunout až na osmé místo v Evropě i na světě," věří trenér sportovkyni. „Pokud jí vydrží zdraví, mohla by tak do dvou, tří let házet i 76 metrů, což je nejvyšší hranice té nejužší světové špičky. Podle mě na to má," dodal pro Deník trenér z Turnova.

(og, to)