Má za sebou životní zážitek. Sedmnáctiletý tenista ze Dvora Králové nad Labem Jakub Filip si zahrál na juniorském Australian Open a po dvou výhrách v úvodu turnaje se při své premiéře na grandslamu probojoval až do osmifinále.

V něm už od Američana Learnera Tiena příliš šancí na další postup nedostal, přesto bude Melbourne opouštět s převážně kladnými pocity. Na velké akci posbíral řadu zkušeností, které se jistě budou v nejbližší budoucnosti hodit.

Jakub Filip uhrál v osmifinále juniorského turnaje v Melbourne proti Tienovi z USA pouhé dvě hry.
Filipovu australskou pohádku ukončil suverénní Tien. Češi ale dál mají komu přát

Jakube, co předcházelo tomu, že jste se spolu s dalšími třemi vrstevníky dostal na grandslamový turnaj? Proběhl nějaký výběr, kvalifikace nebo rozhodoval juniorský žebříček?

Rozhodoval juniorský žebříček a to jak u mě, tak u mých vrstevníků. Minulý rok jsem na konci sezony uhrál skvělý výsledek na turnaji kategorie jedna ve Španělsku, kde jsem se dostal do semifinále singlu, navíc jsem vyhrál debla. To mě posunulo na nějakou 105. příčku. Jakmile pak skončil kalendářní rok, odečetli se z žebříčku o rok starší kluci, kteří končí v juniorech, a mě to katapultovalo na sedmapadesátou pozici. Ta mě pak dostala do hlavní soutěže na tento grandslam.

Od kolika let vlastně tenis hrajete a kdo vás k němu přivedl?

Tenis jsem začal hrát, když mi byly čtyři roky. Přivedla mě k němu babička, která chtěla, abych nedělal pouze jeden sport, ale abych jich vyzkoušel víc. Začal jsem proto chodit na tenis a už jsem u něho zůstal. Měl jsem výsledky, i v oddíle mi říkali, že mi to jde a měl bych pokračovat. Jako by to byl nějaký osud (usmívá se).

Začínal jste na kurtech ve Dvoře Králové nad Labem, ale brzy přešel do pražské Sparty. Kolik dřiny tréninková porce obnáší?

Ze Dvora jsem na Spartu přešel hlavně kvůli tréninkovým podmínkám, zkušeným trenérům i tomu prostředí, jelikož je potřeba mít kondice, masáže, sparingy. Přece jen jde o velký klub a máte pak možnost hrát s kvalitními spoluhráči. Práce je to hodně, na kurtech jsem každý den a i když se nehraje, je potřeba dělat nějaké protahování, regeneraci a prakticky denně něco kolem tenisu. Řeší se turnaje, přihlášky na turnaje, jak moc před zápasy trénovat či netrénovat, všechno se točí okolo tenisu a ničeho jiného.

Statistiky z utkání 1. kolaStatistiky z utkání 1. kolaZdroj: Eurosport

Kam byste to s bílým sportem rád dotáhl?

Když jsem teď tady a vidím ty turnaje, vidím ty dospělé hráče, jak to tu probíhá a jak je ten turnaj organizačně provedený, tak je určitě mým cílem hrát grandslamy i mezi dospělými. To je úplně jiný level turnajů, je to takové to top v tenise, co se vůbec dá hrát. Chtěl bych pár let takhle jezdit a vyzkoušet si tenis, jaký hrají dospělí, na které se díváme v televizi, prožít si to, co prožívají oni.

Na druhou stranu kontinentu jste odcestoval s předstihem, abyste se aklimatizoval. Hned v úvodu se ale objevil problém. Popíšete jej?

Hned po příletu jsme se dozvěděli, že nám nepřišla zavazadla. Neměl jsem tenisky, oblečení, ve kterém bych hrál, neměl jsem ani magnézium a podpůrné věcí, díky nimž bych se na kurtu cítil dobře a mohl předvádět nějaký výkon. Prvních pět dní jsem hrál ve vypůjčených teniskách i bez kšiltovky, na kterou jsem zvyklý. Tenisové oblečení jsem si nějaké koupil v obchoďáku. Sice bylo dobrý, ale není to ono hrát v cizích věcech. Nějak jsem tu dobu přežil, ale když mi moje věci přišly, byl to pro mě skvělý pocit.

Jak jste nepříjemnou situaci zvládal? Převažovala nervozita a blbá nálada nebo padaly s kamarádem spíš nějaké fórky?

V těch prvních dnech převažovala nervozita a skleslá nálada. Nevěděli jsme, zda věci přijdou nebo ne, zda budeme hrát a jak. Neviděli jsme žádné světlo na konci tunelu, navíc jsme pořád telefonovali na letiště a oni nevěděli, kde zavazadla jsou. To se pak nedá pořádně soustředit, nebylo to dobrý.

Tak jako tak se premiéra na životním turnaji blížila. Kdo vám před ní nejvíc pomáhal, abyste byl dokonale připraven?

Před turnajem mi víceméně nikdo nepomáhal. Za dost vděčím trenérovi od Maxima Mrvy, jenž mi půjčil půjčil tenisky, což pro mě bylo dost zásadní. Díky nim jsem odtrénoval tři tréninkové dny a pak první dva zápasy. Bez tenisek bych to nedal. Kamarád Vít Kalina, který byl se mnou na pokoji, měl stejný problém, takže jsme si vzájemně nemohli nijak pomoct.

Přesto jste se zúčastnil přípravného turnaje a úvodní dva zápasy hlavního turnaje pak zvládl bravurně. Co bylo v obou nejdůležitější pro konečný úspěch?

Rozhodl možná fakt, že jsem se lépe vypořádal s nervozitou a novým prostředím než oba moji soupeři. Hlavně na mém prvním soupeři bylo dost vidět, jak moc byl nervózní. Ve druhém utkání jsem hrál jednoduše lépe než soupeř a troufnu si říct, že výhry v obou dvou kolech byly zasloužené.

Bez ztráty kytičky zatím prochází svým premiérovým juniorským Grandslamem tenista z východních Čech Jakub Filip. Teď jej čeká silný Američan Tien.
Postup a za odměnu muffin s čokoládou. Filip v Melbourne stále bez ztráty setu

Duely z Austrálie přenášela stanice Eurosport a na vás se doma mohl dívat kdokoliv chtěl. Uvědomuje si takto hráč podporu jinak, než když je na turnaji bez možnosti sledovat jej na dálku?

Upřímně nějaký rozdíl jsem v tom neviděl. Snažil jsem se soustředit jen na sebe a ne na to, zda se na mě doma někdo dívá. Když to člověk začne řešit, je to pak to nejhorší, co může přijít. Zajímal jsem se o to až po zápasech.

Byl mezi jednotlivými duely prostor podívat se po Melbourne nebo jste všechen svůj čas trávil na hotelu či v areálu turnaje?

Mezi zápasy žádný prostor na vycházku do města nebyl. Na kurtech jsme museli být zhruba tři hodiny před zápasem, abychom stihli rozehrávku, rozcvičení před ní, pak se ještě najíst a znovu se rozcvičit. Do toho vyzvednutí raket u vyplejtače, nově si omotat rakety. Když jsem hrál ve dvě odpoledne, jel jsem do areálu hned ráno. Ke všemu tu je teplo a nějaké sezení na slunci by mě jen vysilovalo. Vlastně jsem pouze odehrál zápas, šel třeba do lidového bazénku, abych zregeneroval a pak rovnou na hotel spát a připravit se na další den.

Jakub Filip a Thanasi Kokkinakis po předzápasové rozcvičce.Jakub Filip a Thanasi Kokkinakis po předzápasové rozcvičce.Zdroj: archiv hráčeS kým vším jste se stihl během turnaje potkat? Přece jen v areálu se pohybovali jak nejlepší čeští tenisté, tak i světové hvězdy typu Nadala, Djokoviće či Polky Swiatekové.

Potkal jsem tu hodně profesionálních hráčů. Ať už to byli Jannik Sinner, Karen Khachanov, Aryna Sabalenka, Stefanos Tsitsipas, dokonce jsem se vyfotil s Kokkinakisem. Nadala jsem bohužel nestihl, protože brzy vypadl a Djokoviće jsem neviděl, jelikož se zdržuje pouze v Rod Laver Aréně, kam my jako junioři nemáme přístup. I tak jsem hráčů potkal hodně a musím říct, že je velká motivace pro nás juniory chtít být tam, kde jsou oni.

Hlavně vás ale čekalo osmifinále. S jakými pocity jste do něj šel a co od svého protivníka očekával?

Pocity do osmifinále jsem se snažil mít takové, jaké jsem měl i do té doby. Když se mi daří a vyhrávám, snažím se dělat všechno stejně. Nesoustředil jsem se, kam bych to mohl dotáhnout. Soustředil jsem se pouze na zápasy, které přijdou, na hru a nic okolo. Věděl jsem, že mě čeká nejtěžší soupeř, jakého jsem dosud potkal a jakého jsem mohl nejspíš ve třetím kole dostat. Přesto jsem na to nechtěl myslet. Snažil jsem se na soupeře vymyslet taktiku a dodržet ji tak, jak jsem plánoval.

Američan Tien měl zkušenosti z Wimbledonu a US Open, kde si loni zahrál dokonce i do hlavní soutěže dospělých. Cítil jste v tomto velký handicap?

Já jsem upřímně jeho dosavadní výsledky nijak nezkoumal. Informace, že si zahrál dospělý grandslam nebo že hraje dobře, by mi určitě nepomohly. Akorát bych si v hlavě zakódoval, že je to skvělý hráč a že ho nejde porazit. Jsem jsem si od kamaráda zjišťoval, jakým způsobem hraje, a pak jsem se snažil vymyslet taktiku, jaká by na něho mohla platit.

Soupeř v utkání dominoval, vyhrál úvodních osm her a zápas dovedl k vítězství 6:0, 6:2. Našel byste i po porážce nějaká pozitiva?

Po takovém zápase se nějaká pozitiva hledají těžko. Taky z důvodu, že to nebyl klasicky odehraný zápas kvůli nějakému fyzickému handicapu. Moje tělo asi už vycítilo, že je toho dost. Ruku v ruce se nasčítaly problémy z minulého týdne, do toho časový posun, už je to tu dlouhý. Jediné pozitivní bylo, že jsem na kurtu nezkolaboval jako jedna má kolegyně loni. Ono hrát v tomhle vedru je opravdu náročné.

Jiří Lehečka se raduje z životního postupu do čtvrtfinále grandslamu.
Český účet v Melbourne: Mládí ukázalo budoucnost, Plíšková zase našla sama sebe

Jaké zážitky si z Melbourne odvážíte a je pro vás nyní velkou motivací dostat se na další juniorské grandslamy? Co je potřeba pro účast na nich udělat?

Pro účast je potřeba být na tom dobře v juniorském žebříčku. U každého grandslamu je to jiné. Tady bylo potřeba být na nějakém sedmapadesátém místě. Třeba u Paříže a Wimbledonu jsou kritéria těžší než tady. Tam je to někde do pětačtyřicáté pozice, US Open tak do dvaapadesáté. Pak jsou tam kvalifikace zhruba o třicet míst dál.

Jakub Filip s Tomášem BerdychemJakub Filip s Tomášem BerdychemZdroj: archiv hráčeZkušenosti si odvážíte bohaté. Stihl jste sobě či rodičům nakoupit i nějaké dárky či suvenýry? Jaké?

Suvenýry jsem nějaké stihl. Každému členovi naší rodiny jsem na památku koupil trička, pro sestru, rodiče i prarodiče hrníčky a jednu flašku, abychom měli co nejvíc vzpomínek. Dovezu si i oficiální ručníky Australian Open, což je taky velká vzpomínka. Budu je teď používat při zápasech, aby mi připomínaly, kam se v budoucnu chci dostat a čeho chci opět dosáhnout. Určitě mi dodají sebevědomí.

Jistě jste sledoval počínání nejen českých hráčů a hráček. Kdo se vám na Australian Open nejvíc líbil?

Určitě Jirka Lehečka. Dotáhl to tu do čtvrtfinále a rozhodně šlo o jeho nejlepší turnaj v kariéře. Sice máme ve hře ještě Katku Siniakovou s Barborou Krejčíkovou, ale úspěch v mužském singlu přece jen řadím výš.

Prozraďte na závěr, kdo podle vás vyhraje chlapeckou juniorku a máte tip na vítěze mužské a ženské části?

Netroufám si tipovat, ale jedním z favoritů byl první nasazený Švýcar Kilian Feldbausch, který už tu hrál loni a posbíral zkušenosti. Poměrně velké naděje má snad i můj soupeř Tien, který tu hraje velmi dobře a vlastně už je v semifinále. U dospělých si troufnu tvrdit, že vítězem bude Novak Djoković, u žen moc nesleduji, kdo by mohl mít formu na titul, navíc v jejich tenise se moc sázet nedá (směje se).